Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Palmeta

Schematický obrázek palmety. Zdroj: Blažíček, Kropáček, 1991
Palmeta. Mramorový reliéf ze starého městského hřbitova (cca 480 př.n.l.). Archeologické muzeum Paros, Parikia, Řecko. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Zdeněk Kratochvíl, 2007. Přístup z: [1]

(z ital. palmetto, z lat. palma = palma)

P. je ornamentální motiv stylizující palmový list (symbol života) – vějířový, někdy silně protáhlý, souměrně vyvinutý, rozvíjejících se symetricky z jednoho ohniska.

Spodní část p-y tvoří obvykle lodyha rozvětvená ve dvě spirály; mezi nimi je srdíčko, z něhož vyrůstají listy. Okraje listů řeckých p-t jsou hladké, konce buď zaokrouhlené nebo špičaté, kdežto římské a zvláště renesanční p-y mají okraje vroubkované, zoubkované a hluboce vykrajované, místo středního listu bývá pak často jakési poupě, k němuž se připojují postranní listy. Moderní ornamentika napodobuje tvary antické i renesanční.

P. se užívala zejména v ornamentálních soustavách odvozených od antiky. Její původ je orientální, ale umělecky zpracována byla v Řecku. P. zdobila např. antefix a antemion. U nás se uplatnila od románské doby do 19. století; v období gotiky ji najdeme zejména ve 13. století a v díle M. Rejska. Největší uplatnění však našla v období klasicismu, v architektuře.

V lidové architektuře se objevuje např. v ornamentální výzdobě kolem oken a v prostoru mezi okny u roubených domů na Valašsku, v názedních malbách na průčelí domů v luhačovickém Zálesí a na zděných stavbách zdobených štukovou výzdobou.

Související pojmy: → okno, → štuk, → průčelí, → dům roubený, → ornament, → symbol, → antika, → středověk, → gotika, → klasicismus, → architektura, → architektura lidová, → antefix, → antemion, → renesance, → motiv, → symetrie, → ornamentika, → spirála, → region etnografický.

L:
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl devatenáctý. Praha : Paseka, 1996, s. 119.
Palmeta. In: Encyklopedie architektury a stavitelství [online].Václav Frolec [cit. 2015-1-10]. Přístup z: [2]
BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 152.

Anna Goldmanová 10.1.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, Zofka777