Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Ornament

(z lat. ornate = zdobit; odtud i ornát = svrchní kněžské roucho)

V grafice, malířství a sochařství i v architektuře a užitém umění zdobný prvek stejného druhu. O. je vždy spojen s dílem, je začleněn do jeho struktury. Materiál může být podstatnou významovou složkou o. Materiál i barva samotná může mít symbolickou funkci (př. ve východním umění zlato a jantar znamenají lásku, červená barva vítězství). Kromě toho mívá o. i funce praktické (př. vrypy zajišťující lepší držení nástroje), rituální a magické (př. o. mořské vlny na mongolských kobercích mají ochraňující význam). V poslední době převažuje estetická funkce o.

Doposud bylo podchyceno přes 5 000 o.; podle motivů se člení do dvou základních skupin:

a) geometrické,

b) přírodní (figurální, zoomorfní, vegetabilní).

O. zaujímá postavení v závislosti na tradici a kultuře (př. dominantní postavení v islámském umění). Struktura o. je nestejně proměnná, může ustrnout, původní význam může být vývojem zastřen, takže zůstává jen estetická funkce, může však tvarovými změnami odpovídat i proměnnosti významu ve vývoji umění (vysoká variabilnost v arabské ornamentice).

- Souhrn nebo systém o. epochy, kulturní oblasti, výtvarného názoru, jednoho díla apod. se nazývá ornamentika.

- Ornamentálnost je formou kategorií označující ornamentální rys výtvarného názoru, např. orfismus nebo secese.

V evropském prostoru převažoval až do 2. poloviny 19. století o. přírodní, pak začal prudký rozvoj o. geometrického – na rozdíl např. islámského světa, kde geometrický o. již ve středověku dosáhl velkého rozmachu. V Evropě vznikaly nové odborné školy, kde se dekorativní umění rozvíjelo. Dekoratéři a umělci vycházeli z nových poznatků soudobé přírodovědy, hojně využívali detailních struktur naturálií (motýlích křídel, krystalických struktur apod.). Ideově byl ornamentalismus vyživován přírodovědným vitalismem i Steinerovou metafyzikou přírody.

Mezi slavné tvůrce dekorativního umění patří např. K. Moser, J. Hoffmann, M. Meurer, K. Blossfeldt, A. Mucha, M. Pillard-Verneuil, T. Weigner.

V roce 1910 modernista A. Loos vystoupil ve Vídni s vlivnou a hojně citovanou přednáškou, nazvanou "O. a zločin", v níž brojil proti dekorativismu. Oprošťování se od o. vedlo k minimalismu, formální jednoduchosti; v současnosti uplatňovanému o. někdy chybí cit pro hierarchii, jelikož tradice jeho užívání byla přerušena.

Související pojmy: → tradice, → kultura, → minimalismus, → dekor.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 256; Po stopách moderny. Tiché revoluce uvnitř ornamentu. Experimenty dekorativního umění v letech 1880–1930 [on-line]. Moravská galerie: Brno, © 2010 [cit. 2013-2-20]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 22.2.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777