Z Arts Lexikon
Verze z 21. 7. 2013, 18:55, kterou vytvořil Zofka777 (diskuse | příspěvky) (Orfismus)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Orfismus

O. (nebo orfický kubismus) je umělecký směr 2. desetiletí 20. stol. Název je odvozený od řeckého mytického pěvce Orfea razil básník a kritik G. Apollinaire. Podnětem mu byly hudební názvy Kupkových obrazů (Klávesy piana, Dvoubarevná fuga). Označení je spíše básnickým příměrem než kriticky přesnou charakterizací výtvarné a myšlenkové podstaty směru. Adjektivum orfický bylo používáno pro označení mytické, romantické, hudební i hypnotické moci umění čerpající z mysticismu či dokonce z okultismu a alchymie. Apollinaire se domníval, že barevné abstrakce působí na city diváků stejně jako hudba, spatřoval mezi hudbou a malířstvím analogii (sám vytvořil r. 1911 sbírku Průvod Orfeův).

O. vzešel z kubistické analýzy i z futurismu, impresionismu a okruhu Nabis. První orfistická výstava se odehrála v Paříži 1913 na Salonu Nezávislých; Apollinaire zde křtil orfistický magazín Montjoie! Orfisté hledali ve společensky kritické situaci harmonizační a umělecky pravdivou koncepci světa a vesmíru; věřili v hudebnost a duchovní sílu své práce, což je činilo příbuznými německé expresionistické skupině Der Blaue Reiter.

F. Kupka a R. Delaunay se opírali i o Chevreulsovy výzkumy barev a světla, zejména o část zabývající se simultánními kontrasty, př. F. Kupka (Newtonovy kotouče, Studie pro dvoubarevnou fugu, 1912), R. Delaunay (Simultánní kontrasty: Slunce a Měsíc, 1913). Hlavní výrazový prostředek je kompozice barevných rytmů. Dealunay svou práci označoval jako simultaneismus. Termín přejal Apollinaire, aby vystihl vlastní sbírku Kaligramy, prohlásil:

„Orfiský umělec musí simultánně poskytovat čistě estetické potěšení, strukturu, která je samozřejmá, a zároveň vznešený význam, což je námět."

O. v rytmicky dynamickém a simultánním podání tvarů, světla a barev odrazil jednu ze složek moderní smyslovosti a životního pocitu před 1. světovou válkou.

Apollinaire označoval za orfisty vedle F. Kupky a maželů Delaunayových také M. Duchampa, F. Picabiu, F. Légera. Nejvytrvalejšími orfisty byli manželé Delaunayovy. O. ovlivnil malíře F. Marca, A. Mackeho i V. Kandinského. Ze zásad R. Delaunayho Američan P. H. Bruse, M. Russel, S. Macdonald-Wright, jejichž modifikace o-u byla nazvána synchronismem.

Související pojmy: → synchronismus, → simultaneismus, → kompozice, → sbírka, → Der Blaue Reiter, → výstava, → Nabis, → impresionismus, → futurismus, → mysticismus, → okultismus.

L: DEMPSEYOVÁ, Amy. Umělecké styly, školy a hnutí: encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha : Slovart, c2002, s. 99–101; POCHE, Emanuel. Encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1975, s. 342–343.

Anna Goldmanová 20.7.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777