Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Okry

O. jsou oxidy železa zbarvená barviva – žlutá, hnědá a červená. Používají se již od doby paleolitu, jsou známé svou stálostí. o. mladé Ve složení najdeme goethit a limonit (hnědel), důležitou součástí jsou též jílové minerály. Podle stupně zvětrání dělíme na o. ustárlé a o. mladé.

O. ustárlé (krystalická struktura, měkká textura, velikost částic 1-40 µm) spotřebují 20 – 30 % oleje. Charakteristickým znakem je pro ně střední barvivost a krycí schopnost, vynikají stálostí na světle a odolností vůči povětrnostním vlivům. K ustárlým okrům řadíme francouzské satinobry (žluté, zlatožluté, žlutohnědé odstíny). Za kvalitní pigmenty můžeme považovat staré okry, pocházející z Francie a Belgie, nazývané minetty. Obsahují až 20 % hnědelové složky a vápenec.

O. mladé (většinou koloidní struktura a měkká textura) spotřebují mnohem více oleje než o. ustárlé, což působí jejich pomalejší schnutí. Jsou často používány jako pigmenty vodou ředitelných barev. Pro výrobu olejových barev se využívají o. chlumčanské, dobříčské a nýranské. Žíháním některých z mladých okrů vzniknou o. pálené. Při změně teploty původní oxidy dehydratují a dochází ke změně barevnosti. Spotřebují 30 % oleje, vyznačují se střední krycí schopností a barvivostí, také optickou a chemickou stabilitou.

Související pojmy: → malba, → barva, → pigment, → paleolit

L:
SLÁNSKÝ, Bohuslav. Technika v malířské tvorbě: (malířský a restaurátorský materiál). Praha : SNTL, 1976. Polytechnická knižnice (SNTL).
KUBIČKA, Roman a Jiří ZELINGER. Výkladový slovník: malířství, grafika, restaurátorství. Praha : Grada, 2004.

P. Svobodová 19.5.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Pet sv, Zofka777