Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Oblouk vítězný

O.v. neboli také oblouk triumfální (lat. arcus triumphalis) je 1. původně v římské architektuře volně stojící hranolová stavba s jedním nebo se třemi průchozími oblouky (z toho prostřední vyšší a širší). O-y.v-é jsou rozpoznatelné pro jasné tvarosloví již z dálky, působivé pro svoji velkolepost a snadno účinné začlenění do urbáního prostředí. 2. je o.v. v oblasti sakrálního umění. V kostelním interiéru jej představuje oblouk, oddělující hlavní loď od presbyteria. V gotice v něm nahoře bývalo příčné břevno se sousoším kalvárie.

Pro posílení estetického účinku používal o.v. pilastry, sloupy, polosloupy či odsazené sloupy nesoucími na svém lomeném kladí sochu, architráv či reliéfy. Nad kladím se nalézala tzv. atika s nápisem nebo štít atd. Celek byl pak zpravidla korunován sochou triumfátora nebo bohyně vítězství ve troj- nebo čtyřspřežném voze (quadrigae). Vertikální i plošné členění spolu s plastickým vykazuje římský smysl pro jasně definované proporce a pro monumentalitu. Byly to v podstatě brány budované k slavnostnímu vjezdu vracejících se vítězů, později pro císaře vůbec. Byly stavěny na paměť a jako poděkování za vítězství ve významných bitvách či válečných taženích. Výjevy z bojů a z triumfálního pochodu jsou často zachyceny v reliéfech. O-y.v-é se stavěly ve městech po celém římském impériu. Jejich celkový počet v impériu se odhaduje na 360. Podoba nezachovaných o-ů.v-ých se zachovala alespoň na mincích.

  • Konstantinův oblouk – největší o.v. v Římě stojící v blízkosti Colossea, je tříbranný a nejzachovalejší, výzdoba je však značně eklektická, reliéfy jsou použity ze starších staveb apod. Konstantinův oblouk sloužil jako vzor pro další takovéto stavby v 19. století – jako např. vítězný oblouk v Mnichově od německého architekta Friedricha von Gärtnera z roku 1844 či pařížský Arc du Carroussel od architektů Perciera a Fontaine.
  • Titův oblouk – jednobranný, stavebním materiálem je travertin a pentelský mramor, kazetová klenba, reliéfy mají vysokou uměleckou hodnotu, tento o.v. je považován za nejkrásnější, nápis na atice je pozdní – hlásí, že o.v. byl restaurován papežem Piem VII. v roce 1921. O-y.v-é na římské Via Sacra (Svatá cesta) se většinou až na Titův oblouk nezachovaly.
  • Oblouk Septimia Severa – tříbranný o.v.

Další římské o-y.v-éFabiův, Augustův, Claudiův, Tiberiův.

O-y.v-é prožívaly svůj zenit znovu s nástupem národních hnutí v 19. století. Za nejznámější o.v. z té doby je považován Arc de Triomphe v Paříži, postavený v letech 1806-1836 Napoleonem Bonaparte jako upomínka na jeho slavné vítězství v bitvě u Slavkova. Další známé oblouky: Wellington Arch v Londýně, Arc de Triomf v Barceloně, Arco do Triunfo da Rua Augusta v Lisabonu, Oblouk Cinquantenaire v Bruselu.

V České republice se nachází dva o-y.v-é. Jde o Dianin chrámek v zámeckém parku v Lednici z let 1810 – 1812 – jednobranný oblouk, vzorem byl římský Titův oblouk. Účel oblouku byl zde však pozměněn – vnitřní prostorová obytná dispozice sloužila společenskému životu. Svým tvaroslovím vychází z římského o-u.v-ého, rovněž Kolonáda (zvaná též Reistna) u Valtic z let 1817 – 1823. Ani tady se vzhledem k účelu nejedná o klasickou vítěznou bránu. V architektonickém tvarosloví byl u nás ztělesněním trojcestného římského o-u.v-ého rovněž střední rizalit osobního nádraží Těšnov v Praze.

Související pojmy: → architektura, → památka, → památka kulturní, → památka sakrální, → památka hmotná, → triumf, → tvarosloví architektury, → monument, → monumentalita, → umění, → kostel, → interiér, → presbyterium, → loď chrámová, → gotika, → sousoší, → kalvárie, → starověk, → pilastr, → sloup, → polosloup, → socha, → architráv, → reliéf, → atika, → nápis, → štít, → bohyně, → město, → kolonáda, → architektura římská, → mince, → brána, → klenba, → hnutí, → národ, → zámek, → park, → dispozice, → rizalit.

L:
CHODURA, Radko, KLIMEŠOVÁ, Věra, KŘIŠT̕AN, Alois. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, s. 94, 2001.
FISHER, Tomáš. Architektura – Vybrané kapitoly z dějin. Opava, 2015, s. 83. Přístup z: [1]
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 2. Alqueire-Ažušak. - fotoreprint. Argo, 1996, s. 676.
ŠEVČÍK, Oldřich. Architektura - historie - umění: kulturně-civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století. Praha : Grada, 2007, s. 128-130.
Triumfální oblouk. Slovník cizích slov. [online]. [cit. 13. 5. 2016]. Přístup z: [2]

Jana Vítková 14.5.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Vitkjane, Zofka777