Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Obelisk

(z řec. obelos = bodec, rožeň),

O. je 1. vysoký komolý jehlan, monolitický či zděný s vrcholem otupeným do tvaru nízkého jehlanu, zv. pyramidion, často pozlaceným (v období baroka někdy zakončen koulí s paprsky svatozáře). Ve starém Egyptě byl o. předmětem i prostředkem slunečního kultu – pyramidion symbolizovalo prapahorek, na němž se dle egyptských představ zrodil život (považován za sídlo slunečního boha Hora), celý o. pak symbolizoval zhmotnělý paprsek slunce Horem vyslaný.

O. býval stavěn před pylon, obvykle v poměru 1 : 10 (šířka ku výšce). O-y, převážně monolity opatřené na bocích hieroglyfickými nápisy, byly součástí architektury a byly stavěny před egyptskými chrámy, paláci, hrobkami. Nejstarší archeologicky doložený o. pochází ze Staré říše (5. dynastie); většina dochovaných o-ů pochází z Nové říše a je pokryta hieroglyfy. Monolitický o. královny Hatšepsut měří 33,2 m. V Abusíru byly nalezeny fragmenty o-u, který byl sestaven z vápencových bloků a mohl být vysoký až 57 m.

Již ve starověku byly o-y vyváženy jako kořist do Evropy i Byzance (Istanbul); v novověku Paříž získala o. pro náměstí Svornosti (o. z chrámu v Luxoru), Londýn, Řím a New York tzv. Kleopatřiny jehly.

O-y se vyskytovaly i v babylónském a asyrském umění, kde byly zdobeny pruhy reliéfů. Sláva o-u byla obnovena v renesanci. Od konce renesance jeho použití zobecnělo a o. byl pojímán jako 2. památník a symbol slávy, nebo čistě jako architektonický dekorativní prvek umísťovaný na štíty budov. Stal se součástí urbanismu jako prvek uplatňující se při řešení náměstí nebo dlouhých průhledů ulicemi. Byl stavěn před katolickými chrámy a chápán jako mocenský symbol víry, dobově namířený proti reformaci (jak svědčí nápisy na nich). V době vrcholného baroka o. někdy nahrazoval prostřední sloup morových sousoší, v klasicismu a v empíru se stavěly v parcích. Novověké stavitelství užívalo někdy drobný o. jako zdobný motiv štítů apod.

Ve funkci památníku byl někdy zakončen sochou. Od počátku 19. století získal i funkci náhrobního pomníku. Jako forma náhrobku byly o-y často nahoře vodorovně nebo nepravidelně ukončeny, což odpovídalo symbolice dokonalosti, narušené pomíjejícností pozemského života. „Zlomený“, „uražený“ nebo „rozštěpený“ vrchol byl někdy doplněn symbolickým věncem, nebo naopak sochařsky provedenou vegetací obrůstající tuto „ruinu“.

Novodobé příklady o-ů: o. z mrákotínské žuly na paměť obětem 1. světové války (na nádvoří Pražského hradu), památník M. L. Kinga ze zlomeného o-u v Houstonu v USA od B. Newmana.

Související pojmy: → náhrobek, → štít, → motiv, → architektura, → památník, → hrad, → reformace, → sloup morový, → sousoší, → klasicismus, → empír, → renesance, → starověk, → antika, → pomník, → symbol, → reliéf, → chrám, → urbanismus, → novověk, → kult sluneční, → baroko, → ruina, → park, → socha, → palác, → hrobka, → hieroglyf, → svatozář, → pylon.

L:
PRAHL, Roman. Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830. Praha : Academia, 2004, s. 187.
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 643–644.
BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 142.
BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 244.

Anna Goldmanová 10.2.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777