Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Nymfa

(z lat. nympha – polobohyně, nevěsta, mladá žena; z řec. nymphe – nevěsta, mladá žena)

1. V řecké a římské mythologii nižší bohyně a polobohyně zosobňující přírodní síly ve stromech, horách, pramenech a v moři. Jako polobožské bytosti žily dlouho, nikoli však věčně. Pocházely z různých rodičů a v hierarchii bohů zaujímaly nižší postavení. Některé byly dcerami Diovými. Mnohé nebyly ani nesmrtelné. Téměř bez výjimky byly velice krásné, žily bezstarostně a zaměstnávaly se zpěvem, tancem a zábavou, ale i předením a tkaním. Mnoho z nich mělo potomky s bohy i smrtelníky. K lidem bly přívětivé a rády se s nimi setkávaly. Mladé muže však někdy přivedly do neštěstí (př. n. Hyla v Mýsii, Narkissa v Noiótii, Hermafrodíta v Halikarnasu). N-ám bylo často svěřováno vychování bohů i héroů (př. Zeva, Dionýsa, Aineia). Novověkým badatelům se jich jměnovitě podařilo zjistit více než 500.

Nejpočetnější skupinou n-f byly mořské n-y Ókeanovny a dále Néreovny. Jezera, říčky, potoky, horské bystřiny, prameny a zřídla obývaly Nájady (v Římě nazývané Lymphae). Horská údolí a horské velikány obývaly n-y Oready (řec. oreiades). Stromy obývaly n-y Dryady. Starší pověsti tradovaly, že život n-f končí se smrtí stromu. Později jejich život na stromy již vázán nebyl.

Jejich družiny se nazývaly podle místa jejich sídliště. Tvořily doprovod bohů, především Apollóna a Herma a z bohyň Artemis; laškovaly s bohem Panem a dováděly se Satyry.

Řekové a Římané prokazovali n-ám pocty přiměřené jejich významu a postavení. Přinášeli jim oběti (kozy, jehňátka, mléko či olej), stavěli oltáře, zasvěcovali jim lesy, háje, hory a jeskyně. Nejstarší známá svatyně n-f byla na jižní straně athénské Akropole; zde se našlo mnoho votivních reliéfů ze 7.–4. stol. př. n. l. Další známé místo je Jeskyně n-f na Ithace. Řada jich existovala i v Malé Asii (v Mílétu, Aspendu, Izmitu aj.) Tato posvátná místa se jmenovala nymphea.

N-y jsou podobné našim vílám a rusalkám.

Starověcí umělci zobrazovali n-y jako hezké a veselé dívky, obvykle prostovlasé a nejčastěji při tanci. Dokladem jsou stovky vázových maleb, reliéfů, mozaik a soch. Byly s oblibou zobrazovány i v renesanci a baroku jako stafáž k mytologickým a alegorickým výjevům. Hlavním námětem se n. stala kupř. pro P. P. Rubense pro obraz Boj Nymfy se Satyrem (r. 1621–3).

2. V biologii:

  • Larvální stadium hmyzu s nedokonalou proměnou, které se v průběhu růstu a za opakovaných svlékání stále více podobá imagu. N. má už základy křídel.
  • Vývojové stadium roztočů.

Související pojmy: → reliéf, → obraz, → socha, → malířství vázové, → mozaika, → alegorie, → mythologie, → malba, → tanec, → rusalka, → svatyně, → oltář, → nympheum, → bůh, → pověst, → heroj.

L: BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974, s. 419; SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1973, s. 423; ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí: encyklopedie. Praha: Deus, 2013, s. 315–6. ISBN 978-80-87408-26-1; KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2007, s. 563; Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl osmnáctý. Praha : Argo, 2002, 1073 s.

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka