Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka: == Notář == Kategorie:Vše)
 
(Notář)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
== Notář ==
 
== Notář ==
 +
 +
(z řím. ''notarius'', ''nota'' - poznámka, dopis)
 +
 +
'''N.''' je fyzická osoba splňující předpoklady podle zákona č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) kterou stát pověřil notářským úřadem. '''N.''' ve svém úřadu vykonává notářství, tedy sepisování veřejných listin o právních jednáních, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, přijímání listin a peněz do notářské úschovy. Notářskou činnost vykonává '''n.''' nestranně.
 +
V souvislosti s notářskou činností může '''n.''' dále poskytovat tyto právní služby:
 +
* udělovat právní porady a zastupovat v jednání s fyzickými a právnickými osobami a v řízení před orgány veřejné moci; před soudy jen v řízeních podle části páté občanského soudního řádu, ve věcech veřejných rejstříků a ve věcech podle zákona o zvláštních řízeních soudních s výjimkou • řízení o pozůstalosti, v němž vykonává činnost soudního komisaře • řízení ve věcech kapitálového trhu • řízení o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské soutěže • řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin • řízení o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva • řízení o soudním prodeji zástavy • řízení ve věcech rodinněprávních vyjma péče soudu o nezletilé a výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé;
 +
* sepisovat soukromé listiny a zpracovávat právní rozbory;
 +
* '''N.''' může vykonávat správu majetku a zastupovat v této souvislosti. Také může vykonávat funkci insolvenčního správce či ho zastupovat.
 +
 +
'''N.''' musí mít vysokoškolské vzdělání v oboru právo, alespoň pětiletou notářskou praxi a složit notářskou zkoušku. Před zahájením své notářské činnosti musí být jmenován '''n-em''', musí složit slib do rukou ministra spravedlnosti a pořídit si úřední razítko.
 +
 +
'''N-e''' jmenuje ministr na návrh Notářské komory ČR do notářského úřadu. Ministr také '''n-e''' odvolává. Taktéž stanoví a zřizuje počet notářských úřadů v obvodu každého okresního soudu.
 +
'''N-i''' může pomáhat notářský koncipient, který musí být zapsán v seznamu notářských koncipientů a notářský kandidát, zapsaný v seznamu notářských kandidátů.
 +
 +
Zárodky notářství shledáváme již u starých Židů, Egypťanů a Asyřanů, u nichž byla zvláštní třída lidí, tak zvaní ''scribae'', jejichž úkolem bylo sepisovat a stvrzovat listiny. U starých Židů se nazývali ''natar'', u Řeků ''nota'', z kterého se vyvinulo římské ''notarius''. Tyto úřady byly propůjčovány jen občanům movitým, nadaným a způsobilým.
 +
Za počátek dnešního notářského zřízení lze však pokládat až ústav, který se vyvinul v římském právu.
 +
 +
Ve středověkých Čechách můžeme nalézt prvního n-e (též písaře, pronotáře) v královské kanceláři Přemysla Orakara II. Tento '''n.''' byl vždy duchovní laik. Za prvního veřejného '''n-e''' působícího v českých zemích bývá často označován '''''Henricus de Isernia''''' (Jindřich z Isernie), původem z Neapole a od r. 1270 v Praze v  kanceláři krále '''''Přemysla Otakara II.''''' Významný '''n.''' byl také '''''Velislav''''', jež byl rovněž autorem sbírek formulářů a jiných písemností. '''''Václav II.''''' v r. 1249 provedl první právní úpravu této instituce tak, že omezil počet '''n-ů''' zavedením povinné zkoušky odborné způsobilosti a povinnosti složit přísahu.
 +
 +
Císař '''''Karel IV.''''', za jehož vlády se notářství těšilo velkému rozkvětu, uděloval právo jmenovat veřejné n-e prvnímu pražskému arcibiskupu Arnoštovi z Pardubic a všem jeho nástupcům. Toto právo investitury udělil též falckrabím, ovšem '''n-i''' jimi jmenovaní museli ještě před úředníky arcibiskupa složit zkoušku. V notářský úřad byli dotyční uvedeni symbolicky předáním pera a kalamáře, eventuálně předáním listu pergamenu a políbením po složení přísahy. '''N-i''' jmenovaní arcibiskupem se zabývali výhradně církevním právem, zatímco '''n-i''' jmenovaní králem se věnovali sepisování listin a často vykonávali i funkci veřejného písaře.
 +
Hlavním předmětem činnosti tehdejších '''n-ů''' bylo sepisování „listin nadaných veřejnou vírou“. Do působnosti '''n-ů''' spadaly majetkové právní vztahy (zejména prodej nemovitostí, darování, ustanovování zmocněnců, poručníků, dlužní úpisy...), i otázky nemajetkové (např. volby, potvrzení o zkoušce...).
 +
Nejznámějším veřejným '''n-em''' té doby byl '''''Jan z Pomuku''''', kanonizovaný jako sv. Jan Nepomucký.
 +
 +
Od dob husitské revoluce se možnost uplatnění veřejných '''n-ů''' značně zúžila, protože do čela kanceláře se dostala šlechta.
 +
Říšský notářský řád z r. 1512, který platil i v rakouských zemích a od r. 1526 i v zemích českých, označuje '''n-e''' za „sluhu veřejného prospěchu“, který je podřízen jednak právu veřejnému, ale také místním zvykům a obyčejům. Notářský řád mj. požadoval právnické vzdělání; n.  musel být vrchností jmenován či aprobován. I přes to notářství nadále upadalo. Zlepšení situace nastalo až za '''''Josefa II.''''', který vydal několik dekretů, v nichž např. upravil zřizování veřejných '''n-ů''' zemským místodržitelstvím. '''N-e''' ustanovoval nově Nejvyšší soud. Od r. 1824 směli zastupovat před obchodními a směnečnými soudy jen pokud měli oprávnění vykonávat advokacii. Od r. 1781 ve většině rakouských zemí bylo jen notářství směnečné a ostatní hlavní činnosti jako zřizování právních listin, bylo mimo notářství a obstarávali je advokáti, úřady patrimoniální a pokoutníci a lidé práva neznalí, kteří si chtěli vylepšit živobytí.
 +
 +
Situaci postupně narovnalo vydání několika notářských řádů, přičemž řád z r. 1871 je v podstatě koncepcí vycházející ze stejných premis jako současná česká právní úprava a zachoval se až do nástupu lidově demokratických právních pořádků v r. 1949.
 +
 +
Související pojmy: → notářství, → advokacie, → koncipient, → řád notářský, → premisa, → advokát, → úřad patrimoniální, → soud Nejvyšší, → místodržitelství, → dekret, → zvyk, → šlechta, → kanonizace, → císař, → arcibiskup, → falckrabí, → právo církevní, → písař, → král, → formulář, → středověk, → ministr, → soud, → škola vysoká, → komora, Česká advokátní, → zástava, → soud pro lidská práva, Evropský, → trh kapitálový, → revoluce, → pergamenu, → prodej, → správce insolvenční, → insolvence, → koncepce.
 +
 +
L:
 +
ZMIJOVÁ, Lucie. ''Vývoj československého notářství. Organizace, úkoly, právní úpravy'': Magisterská diplomová práce [on-line]. [cit. 2018-12-31]. Olomouc, 2010. 56 s. Dostupné na Internetu: <https://theses.cz/id/e9bgjd/89622-772353211.doc>;
 +
Zákon č. 358/1992 Sb. ''Zákon České národní rady o notářích a jejich činnosti'' (notářský řád)
  
  
Řádka 23: Řádka 56:
  
 
[[Kategorie:Vše]]
 
[[Kategorie:Vše]]
 +
[[Kategorie:Ostatní pojmy]]

Aktuální verze z 13. 7. 2019, 17:14

Notář

(z řím. notarius, nota - poznámka, dopis)

N. je fyzická osoba splňující předpoklady podle zákona č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) kterou stát pověřil notářským úřadem. N. ve svém úřadu vykonává notářství, tedy sepisování veřejných listin o právních jednáních, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, přijímání listin a peněz do notářské úschovy. Notářskou činnost vykonává n. nestranně. V souvislosti s notářskou činností může n. dále poskytovat tyto právní služby:

  • udělovat právní porady a zastupovat v jednání s fyzickými a právnickými osobami a v řízení před orgány veřejné moci; před soudy jen v řízeních podle části páté občanského soudního řádu, ve věcech veřejných rejstříků a ve věcech podle zákona o zvláštních řízeních soudních s výjimkou • řízení o pozůstalosti, v němž vykonává činnost soudního komisaře • řízení ve věcech kapitálového trhu • řízení o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské soutěže • řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin • řízení o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva • řízení o soudním prodeji zástavy • řízení ve věcech rodinněprávních vyjma péče soudu o nezletilé a výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé;
  • sepisovat soukromé listiny a zpracovávat právní rozbory;
  • N. může vykonávat správu majetku a zastupovat v této souvislosti. Také může vykonávat funkci insolvenčního správce či ho zastupovat.

N. musí mít vysokoškolské vzdělání v oboru právo, alespoň pětiletou notářskou praxi a složit notářskou zkoušku. Před zahájením své notářské činnosti musí být jmenován n-em, musí složit slib do rukou ministra spravedlnosti a pořídit si úřední razítko.

N-e jmenuje ministr na návrh Notářské komory ČR do notářského úřadu. Ministr také n-e odvolává. Taktéž stanoví a zřizuje počet notářských úřadů v obvodu každého okresního soudu. N-i může pomáhat notářský koncipient, který musí být zapsán v seznamu notářských koncipientů a notářský kandidát, zapsaný v seznamu notářských kandidátů.

Zárodky notářství shledáváme již u starých Židů, Egypťanů a Asyřanů, u nichž byla zvláštní třída lidí, tak zvaní scribae, jejichž úkolem bylo sepisovat a stvrzovat listiny. U starých Židů se nazývali natar, u Řeků nota, z kterého se vyvinulo římské notarius. Tyto úřady byly propůjčovány jen občanům movitým, nadaným a způsobilým. Za počátek dnešního notářského zřízení lze však pokládat až ústav, který se vyvinul v římském právu.

Ve středověkých Čechách můžeme nalézt prvního n-e (též písaře, pronotáře) v královské kanceláři Přemysla Orakara II. Tento n. byl vždy duchovní laik. Za prvního veřejného n-e působícího v českých zemích bývá často označován Henricus de Isernia (Jindřich z Isernie), původem z Neapole a od r. 1270 v Praze v kanceláři krále Přemysla Otakara II. Významný n. byl také Velislav, jež byl rovněž autorem sbírek formulářů a jiných písemností. Václav II. v r. 1249 provedl první právní úpravu této instituce tak, že omezil počet n-ů zavedením povinné zkoušky odborné způsobilosti a povinnosti složit přísahu.

Císař Karel IV., za jehož vlády se notářství těšilo velkému rozkvětu, uděloval právo jmenovat veřejné n-e prvnímu pražskému arcibiskupu Arnoštovi z Pardubic a všem jeho nástupcům. Toto právo investitury udělil též falckrabím, ovšem n-i jimi jmenovaní museli ještě před úředníky arcibiskupa složit zkoušku. V notářský úřad byli dotyční uvedeni symbolicky předáním pera a kalamáře, eventuálně předáním listu pergamenu a políbením po složení přísahy. N-i jmenovaní arcibiskupem se zabývali výhradně církevním právem, zatímco n-i jmenovaní králem se věnovali sepisování listin a často vykonávali i funkci veřejného písaře. Hlavním předmětem činnosti tehdejších n-ů bylo sepisování „listin nadaných veřejnou vírou“. Do působnosti n-ů spadaly majetkové právní vztahy (zejména prodej nemovitostí, darování, ustanovování zmocněnců, poručníků, dlužní úpisy...), i otázky nemajetkové (např. volby, potvrzení o zkoušce...). Nejznámějším veřejným n-em té doby byl Jan z Pomuku, kanonizovaný jako sv. Jan Nepomucký.

Od dob husitské revoluce se možnost uplatnění veřejných n-ů značně zúžila, protože do čela kanceláře se dostala šlechta. Říšský notářský řád z r. 1512, který platil i v rakouských zemích a od r. 1526 i v zemích českých, označuje n-e za „sluhu veřejného prospěchu“, který je podřízen jednak právu veřejnému, ale také místním zvykům a obyčejům. Notářský řád mj. požadoval právnické vzdělání; n. musel být vrchností jmenován či aprobován. I přes to notářství nadále upadalo. Zlepšení situace nastalo až za Josefa II., který vydal několik dekretů, v nichž např. upravil zřizování veřejných n-ů zemským místodržitelstvím. N-e ustanovoval nově Nejvyšší soud. Od r. 1824 směli zastupovat před obchodními a směnečnými soudy jen pokud měli oprávnění vykonávat advokacii. Od r. 1781 ve většině rakouských zemí bylo jen notářství směnečné a ostatní hlavní činnosti jako zřizování právních listin, bylo mimo notářství a obstarávali je advokáti, úřady patrimoniální a pokoutníci a lidé práva neznalí, kteří si chtěli vylepšit živobytí.

Situaci postupně narovnalo vydání několika notářských řádů, přičemž řád z r. 1871 je v podstatě koncepcí vycházející ze stejných premis jako současná česká právní úprava a zachoval se až do nástupu lidově demokratických právních pořádků v r. 1949.

Související pojmy: → notářství, → advokacie, → koncipient, → řád notářský, → premisa, → advokát, → úřad patrimoniální, → soud Nejvyšší, → místodržitelství, → dekret, → zvyk, → šlechta, → kanonizace, → císař, → arcibiskup, → falckrabí, → právo církevní, → písař, → král, → formulář, → středověk, → ministr, → soud, → škola vysoká, → komora, Česká advokátní, → zástava, → soud pro lidská práva, Evropský, → trh kapitálový, → revoluce, → pergamenu, → prodej, → správce insolvenční, → insolvence, → koncepce.

L: ZMIJOVÁ, Lucie. Vývoj československého notářství. Organizace, úkoly, právní úpravy: Magisterská diplomová práce [on-line]. [cit. 2018-12-31]. Olomouc, 2010. 56 s. Dostupné na Internetu: <https://theses.cz/id/e9bgjd/89622-772353211.doc>; Zákon č. 358/1992 Sb. Zákon České národní rady o notářích a jejich činnosti (notářský řád)

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777