Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Neoklasicismus

Neoklasicismus je v architektuře a ve výtvarném umění třetí vlna klasicismu čili návratu ke klasické římské a řecké architektuře. Ve střední Evropě se objevuje od 60. let 19. století jako dekorativní sloh veřejných budov a pak i městských obytných domů.

V české i německé literatuře se obvykle rozlišuje období „barokního klasicismu” styl Ludvíka XVI. a jemu blízký empír a konečně neoklasicismus, u nás často označovaný i jako novorenesance. V anglické a francouzské literatuře se jako neoklasicismus obvykle označují všechna tato období bez rozlišení. Obliba neoklasického stylu reagovala na rychlé střídání různých „historických“ slohů , které brzy vycházely z módy, kdežto návrat ke „klasickým“ vzorům dával budovám solidní a nadčasový vzhled a i běžné obytné domy povyšoval nad prosté účelové stavby s hladkou fasádou bez ozdob.

N u s větových Malířů: Pablo Picasso , André Derain N u českých malířů: Rudolf Kremlička, Otakar Kubín, Antonín Procházka

Hudba: směr v 1.polovině 20. století, zvláště v období mezi dvěma světovými válkami, který využívá formotvorných a stylových podnětů staré hudby, zejména barokní (též označované neobaroko), raně klasické a klasické. Byl reakcí na stupňovanou složitost pozdního romantismu a expresionismu, spojoval přehlednou stavbu a výraznou melodiku s moderní harmonií a barevnou instrumentací. Skladatelé: S.S.Prokofjev, I.F.Stravinskij, A.Casella, P.Hindemith, B.Martinů, I.Krejčí.

Architektura: Od starších forem klasicismu se neoklasicismus liší především tím, že je silně formální: přebírá sice mnoho prvků starověké architektury, používá je však jako dekoraci na budovách čistě účelových (školy, úřady, banky, nádraží i běžné činžovní domy)

Literatura: proud navracející se k antickým formám, žánrům a tématům, pokud jimi bylo možno vyjádřit současný pohled na svět a člověka. Představitelé N v zahraniční literatuře: P. Valéry, A. A. Achmatovová, O. E. Mandelštam

V české N literatuře: O. Theer, klade důraz na intelekt, na svébytný tvar uměleckého díla, důraz na přísně vyváženou tvorbu a soustředění k souvislé epické linii, spád děje a neosobní vypravěčský styl



Související pojmy: → novorenesance, → umění, → literatura.

Zdroje

VEBROVÁ, Jitka a Tomáš KRAJÍČEK. Slovník cizích slov. Praha: Plot, 2006. ISBN 80-86523-77-2. THAMES & HUDSON, Art the whole story, 2010








Macháčková 9.5.2017

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Lucije, Zofka777