Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Neoexpresionismus

(z lat. ex-premó, ex-pressus = výrazný)

N. označuje mezinárodní umělecké hnutí, které od 60. a 70. let 20. století na evropském území reagovalo na strnulý charakter abstraktních hnutí a konceptuálního umění převažujících v tehdejších Spojených státech. V 80. letech 20. století se stalo převažujícím uměleckým směrem v rámci postmoderního evropského proudu.

N. má své kořeny v německém expresionismu z počátku 20. století. Toto spojení je na jednu stranu výstižné, na druhou trochu zavádějící. Zatímco expresionismus poukazoval k tajemství individuální existence, n. skrze stejný postup poukazuje k realitě a bohatosti sociálních vztahů. N. ve výtvarném umění odmítá tradiční standardy kompozice obrazu, neuznává abstrakci a prosazuje návrat k figurativní malbě. Klade se důraz na bezprostřední zobrazování pocitů a hodnot ve společnosti, které umělci neidealizují, ale spíše je ukazují v celé jejích syrovosti a disharmonii. N. se šíří především v Evropě: v Německu se formují skupiny tzv. Nové šelmy či Noví divocí, ve Francii se toto hnutí označuje jako Figuration libre a v Itálii Transavantgarda.

K významným osobnostem německého n. v Německu patří George Bazelitz (*1938), Anselm Kiefer (* 1945), A. R. Penck (*1939), Jörg Immendorff (1945-2007); k významným osobnostem italské Transavatgardy patří Enzo Cuchi (*1949), Francesco Clemente (*1952), Sandro Chia (*1946).

V českém prostředí se neoexpresionistické tendence uplatňovaly zejména u generace umělců tvořících v 80. letech v rámci českého postmodernismu. Tito umělci se vymezovali vůči individualistickým a subjektivistickým tendencím, které převládaly v umění předcházející generace a snažily se nalézt osobní a kulturní identitu člověka. Za průkopníky českého N. jsou považování především Vladimír Skrepl, Martin John, Jiří David či Stanislav Diviš.

Související pojmy: → expresionismus, → transavantgarda, → umění abstraktní, → [[umění konceptuální], → umění postmoderní, → postmodernismus, → figurace nová, → kompozice, → obraz, → abstrakce, → malba, → malba figurativní, → figura, → disharmonie, → generace, → identita, → identita kulturní, → identita generační.

L:
BREGANTOVÁ, Polana, ŠVÁCHA, Rostislav, PLATOVSKÁ, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění. Praha : Academia, 2007, 2 sv., s. 721.
DEMPSEYOVÁ, Amy. Umělecké styly, školy a hnutí: encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha : Slovart, c2002, 246-247.

Odkazy:
Artmuseum. [online]. Přístup z [1]
Informační systém abART. Přístup z: [2]

Petra Uhlířová 22.5.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Petronelo, Zofka777