Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Náměstí

(z něm. Ring = n., původně kruh)

N. je veřejné, architektonicky tvořené prostranství ve městě, prostorově více či méně uzavřené. Nejčastěji má čtvercový či obdélný půdorys, někdy je i kruhové, podélné (u měst ulicového typu), případně trojúhelníkové (na vidlicově se sbíhajících cestách). Je součástí uliční sítě. Funkce n. byla tržní, shromažďovací, reprezentační, n. funguje i jako dopravní uzel. Původně se nazývalo rynek a později trh (Koňský, Ovocný). Označení n. se ujalo nejdříve v 18. století. Teprve v 19. století, kdy se začaly bourat středověké hradby, byly trhy nahrazeny kamennými obchody a rynek se změnil na n., jak je známe dnes.

V antickém Řecku sloužila jako n. agora, v Římě forum. Aristotelés a Pausaniás považovali veřejná prostranství ve městech za nezbytná pro shromáždění a slavnosti.

Ve středověku vznikala v Itálii dle antického vzoru tři druhy n.: * mercato – obchodní, * signoria – politické, * kostelní.

N. sloužilo především pro pořádání městských trhů (jarmarky i běžné týdenní trhy), ale odehrávalo se zde prakticky vše důležité (na n. např. Karel IV. též vystavoval korunovační klenoty). U měst zakládaných na zeleném drnu se nejprve vyměřovalo n., z nějž kolmo vybíhaly ulice. Většina středověkých měst má šachovnicový půdorys. N. jiných tvarů najdeme spíš tam, kde se město rozrostlo ze základů staršího hradiště nebo kde byl složitý terén. Rozloha středověkých rynků byla často předimenzovaná – překračovala hospodářskou potřebu a počet měšťanů. Největším rynkem byl Dobytčí trh na Novém Městě pražském, založený ve 14. století (dnešní Karlovo n. o rozloze přes 80 000 m2 – asi čtyřnásobek obdobných německých a italských měst). Velká n. mají též České Budějovice, Jihlava, Plzeň, Bělá pod Bezdězem. V blízkosti či přímo na n. stával hlavní městský kostel, radnice a výstavné domy (často s podloubím). Na n. se nacházela kašna.

V renesanci se urbanisté inspirovali antickými vzory, kterážto tendence vyvrcholila v době baroka: na n-ích se vztyčovaly obelisky, sochy, mariánské, morové a další sloupy a zřizovaly se fontány. V té době byla n. větších měst již dlážděná. Urbanistické řešení barokních n. bylo typické svou gradací; pohledová osa směřovala k některé dominantě (k nejkrásnějším patří Berniniho N. sv. Petra v Římě).

V 19. století získala některá n. sadovou úpravu (např. Karlovo n. v Praze) s pomníky, památníky atd. Ve 20. století se od tradičního řešení uličních sítí s n-m upouštělo a místo toho se vytvářela pravidelná pravoúhlá síť bez nich (tzv. roštová dispozice v USA) a později volná rozptýlená zástavba sídlištního typu, taktéž bez n. (viz Athénskou chartu Le Corbusiera). Od 60. let 20. století docházelo k rehabilitaci tradičního uspořádání sítě ulic a n. a oceňuje se jejich společenská a reprezentativní funkce. V postmoderní architektuře získává n. někdy i monumentální až divadelní rysy.

Související pojmy: → město, → rehabilitace, → tradice, → sídliště, → architektura, → postmodernismus, → baroko, → renesance, → středověk, → antika, → pomník, → památník, → dominanta, → sloup morový, → sloup mariánský, → pranýř, → socha, → kašna, → fontána, → obelisk, → podloubí, → jarmark, → trh, → tržiště, → kostel, → radnice, → monument, → hradiště, → agora, → fórum, → urbanismus, → klenoty korunovační, → charta, → slavnost, → hradby, → prostor veřejný, → půdorys, → gradace, → dlažba, → charta Athénská.

L:
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 621.
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 195.
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha : Grada, 2011, s. 144.

Anna Goldmanová 9.5.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777