Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Muzeum lidové architektury v přírodě

Pojmem m.l.a. je označován 1. soubor původních (autentických) staveb lidové architektury, které se vyskytují v určitém místě nebo které byly do určitého místa přeneseny nebo také 2. specializovaná národopisná muzejní expozice nacházející se pod širým nebem usilující o vědecky podloženou interpretaci života lidí v minulosti. Dle Štiky a Langera je 3. m.l.a. „vědecká instituce, která odbornou formou interpretuje a uchovává lidovou kulturu formou specializované muzejní expozice ve volné přírodě. Má v sobě zahrnovat prostorové, časové, sociální, kulturní a přírodní souvislosti a podávat komplexní obraz lidové kultury.“

První muzeum v přírodě v Evropě a na světě bylo založeno švédským učitelem a folkloristou dr. Arturem Hazeliem a otevřeno 11. 10. 1891 na kopci Skansen u Stockholmu. Díky tomuto místnímu názvu se pojem „skanzen“ vžil jako obecné označení pro klasickou muzejní expozici tohoto typu nacházející se pod širým nebem. Zejména severské země lze považovat za evropskou kolébku tohoto typu muzeí (Norsko: Samdvigské muzeum Samlinger (1887), Norsk Folkemuseum (1902); Dánsko: Muzeum Lyngby v Kodani (1901), Seurasaari (1909); Estonsko: Riga (1924)).

Zakládání muzeí v přírodě proběhlo ve dvou časových obdobích – na konci 19. století a později pak v 60.-80. letech 20. století. K prvnímu období se vztahují národopisná hnutí a světové a jubilejní výstavy (v Česku např. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895), nacionalismus, deklarování národní identity, idealizace venkovského života v kontrastu s industrializací, k druhému období lze vztáhnout filosofii a potřebu návratu k přírodě a návratu na venkov.

V současnosti je ale pojem → skanzen používán oproti původnímu významu mnohem šířeji a volněji, a to např. i pro označení nepůvodních staveb (komercionalizovaných replik) lidové architektury nebo pro autentické objekty s lidovou architekturou vůbec nesouvisející (→ archeoskanzen, hornický skanzen).

M.l.a. je tvořeno areálem s vysokou koncentrací staveb lidové architektury, zpravidla i se zařízenými interiéry obytných a hospodářských budov, které přibližují způsob života a bydlení v minulosti (dobový lidový nábytek, kuchyňské nádobí, kamna, hračky, sváteční oděvy a kroje, výzdoba místností, zemědělské nástroje). V rámci nabídky těchto „muzeí v přírodě“ je návštěvníkům často prezentována nejen materiální kultura (viz i → kultura tradiční lidová; → architektura lidová; → etnografie, → muzeum etnografické), ale i lidové zvyky, řemeslná výroba, tradiční gastronomie a zemědělská výroba.

Nejstarší české národopisné muzeum bylo založeno arcivévodou Ludvíkem Salvátorem Toskánským v Přerově nad Labem (cca roku 1900). Nejznámějším a největším skanzenem v Česku je Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (1925), založené bratry Aloisem a Bohumírem Jaroňkovými. V současnosti se dle NÚLK (Národního ústavu lidové architektury) v Česku nachází jedenáct klasických muzeí lidové architektury v přírodě, viz NÚLK; srovnej i Atlas Česka; a Wikipedie.

L: DVOŘÁČEK, Petr. Skanzeny do kapsy. Praha : Levné knihy KMa, 2005, 123 s.; ŠTIKA, Jaroslav, LANGER, Jiří. Československá muzea v přírodě. Martin : Osveta, Ostrava : Profil, 1989, 176 s.; FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef, MRUŠKOVIČ, Štefan. Lidová architektura : encyklopedie. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1983, 359 s.

Eva Heřmanová 3.5. 2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Quido Meruňka, Zofka777