Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Muka boží

Kamenná sloupková boží muka. Zdroj: FOUD, Karel, KAREL, Tomáš. Lidová architektura: město Plzeň

Drobná sakrální stavba v podobě sloupku nebo pilíře, někdy s křížkem na vrcholu. První m.b. se objevují v 11. století ve Francii jako tzv. svíce mrtvých stavěné u hřbitovů; první m.b. se stavěly ve středověku jako jednoduché dřevěné sloupky. Ty se však nedochovaly. Kamenné se stavěly běžně od 15. století (nejstarší dochovaná stavba tohoto typu u nás pochází již ze 13. století).

Později jsou m.b. vnímána jako ztělesnění sloupu, u kterého byl na příkaz Piláta Pontského bičován Kristus. Upomínají na ukřižování Krista a jeho utrpení a měly být příležitostí pro kolemjdoucí, kteří u nich mohli zastavit, odpočinout si a zároveň se pomodlit.

M.b. stojí většinou na okraji obcí, při poutních cestách nebo na místech, kde došlo k nějaké tragické události nebo živelní katastrofě. Byla vzpomínkou na zemřelé sousedy a padlé vojáky (např. na Káním vrchu ve Strakonicích označují hrob švédských vojáků) nebo vyjadřovala poděkování za zázračné uzdravení, za odvrácení neštěstí, moru či za usmíření sporu o majetek mezi sousedy a vrchností. Mnohdy také m.b. vymezovala hranice pozemků nebo se stavěla jako pokuta za spáchaný přestupek (od smírčích kamenů a smírčích křížů se liší tvarem i výskytem).

Základní typ architektury: m.b. jsou kamenná sloupková nebo pilířová zděná většinou čtyřboká s omítkou a obílením. V horní části (lucerně neboli kaplici) čtyřbokých muk bývají výklenky (niky) na výjevy utrpení Krista nebo světců. Půdorys je zpravidla čtvercový, obdélníkový, zřídka kruhový nebo oválný. Střecha je šindelová, tašková či z cihel. Na vrcholu stříšky bývá umístěn křížek. Lucerna může mít také jeden velký výklenek se soškou. Některá m.b. představují architektonicky přechod ke kapličce. Dřevěná m.b. nalezneme většinou v horských oblastech.

Největší rozkvět těchto drobných sakrálních staveb nastal v době baroka, neboť církev podporovala všechny projevy víry. Od poloviny 18. století se stavěla zděná a bíle omítnutá m.b. se stříškou. Mnoho jich vzniklo též v 19. a na počátku 20. století. Dodnes m.b. patří k typickým prvkům naší krajiny. Nejvíce se jich dochovalo zejména v jižních Čechách a na jižní Moravě. V době komunistického režimu hodně m.b. vzalo za své nešetrným postupem při scelování polností i záměrným ničením během proticírkevních kampaní v 50. a 60. letech. Některá m.b. zůstala uchována jen v místních jménech (Boží muka, U božích muk apod.).

Související pojmy: → střecha, → baroko, → sloup, → pilíř, → ukřižování, → kříž smírčí, → kámen křížový, → půdorys, → lucerna, → kaplička, → architektura, → stavba sakrální, → památka drobná, → památka místního významu, → hřbitov, → kříž, → socha, → nika, → toponymum, → onomastika, → databáze soupisů památek v království českém, → databáze MonumNet.

L:
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha : Grada, 2011, s. 18.
VOKÁLOVÁ, Monika. Drobné sakrální památky, jejich obnova a funkce v současné české krajině: Bakalářská diplomová práce [on-line]. [cit. 2015-4-7]. Brno, 2008, s. 8. Přístup z: [1]
ŠESTKOVÁ, Ludmila. Boží muka [on-line]. Ústav pro jazyk český AV ČR: Praha 1, © 2011 [cit. 2015-4-7]. Přístup z: [2]
FOUD, Karel, KAREL, Tomáš. Lidová architektura: město Plzeň. V Plzni: Památkový ústav v Plzni, 1998, 115 s.

Anna Goldmanová 7.4.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777, Zorka Horká