Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Mramor

(z lat. marmor, z řec. μάρμαρος [mármaros] = zářivý kámen)

M. je metamorfovaná, středně tvrdá hornina vznikající krystalizací vápence. Skládá se z 95 % krystalů karbonátů, nejčastěji kalcitu a 5 % tvoří různé silikáty, jílovité hmoty, limonit, grafit nebo další minerály a organické látky, které původně bílý m. zbarvují. M. se obvykle vyskytuje ve spodních vrstvách vápencových ložisek. Metamorfované vápence vznikají tepelným působením hlubinných magmatických těles při teplotách 400–700 °C. S rostoucí intenzitou metamorfózy roste i velkost zrna. Čisté m-y (bílé) jsou většinou masivní.

Dle poměru uhličitanu vápenatého a hořečnatého rozlišujeme m-y kalcitické, kalciticko-dolomitické a dolomitické. M. má hutnou, kompaktní, krystalickou strukturu, malou pórovitost a nasákavost. M. má nízký index lomu světla, takže sochy z něj vyrobené působí jako živé. Špatně odolává působení agresivních kyselých plynů v atmosféře (hrubozrnné druhy odolávají lépe než jemnozrnné). Čistý uhličitan vápenatý dává bílé druhy (např. carrarský m.), díky příměsím může být světle šedý, jemně červený, zelenkavý, tmavě šedý nebo až černě sivý (zvaný dříve Nero antico). Pigmenty jsou tvořeny oxidy anebo hydroxidy železa, chloritu nebo grafitu.

Termín m. zavedl v roce 320 př.n.l. filosof Teofrastos.

V archaické době se m. používal k výrobě nádob; ve stavitelství a sochařství byl upřednostňován ve starověku. Užíval se ve figurálním sochařství pro svou krásnou a monumentální povahu. V antice se jeho vlastnosti spojily s myšlenkovými významy a společenskou funkcí; byl kamenem určeným pro sochy bohů nebo pro desky s významnými pamětními nápisy.

Hlavními řeckými m-y jsou:

  • carrarský - vynikající nad jiné m-y; nemá vnitřní trhliny a skvrny, je vylamován ve velkých blocích. Dělí se na statuario (běl mocná - nejvyšší kvalita), modravý bianco (blanc clair, běl jasná) a běžný ordinario;
  • zvlášť ceněn byl m. z hory Marpessa na ostrově Paros. Zde získávaný sněhobílý m. propouští světlo do tloušťky cca 3,5 cm; takové mramorové desky byly nazývány zářící kámen;
  • bílý, lehce nafialovělý parský (Nike samothrácká, Venuše melská, Louvre);
  • bílý jiskřivý a leštitelný pentelický, který časem jemně žloutne kvůli obsahu železa (sochy Parthenonu);
  • laurský m. (podobá se pentelickému);
  • naxoský ad.

Ve středověku se zpracovával poměrně málo; znovu přišel do módy v době renesance a klasicismu.

Z českých m-ů je v sochařství používán suchomastský z Berounska, zelenavý z Pootaví, bílý z Českomoravské vysočiny, kosořský a zejména slezský – velmi tvrdý a vyrovnávající se statuariu. Černý m. se vyskytuje zejména v Polsku a Irsku, červený pochází z Rumunska.

M. je často napodobován, u nás byly vytvářeny nápodoby m-u hlavně v baroku.

M. umělý – náhražka m-u, která se používá většinou v interiérech. Jedná se o techniku zpracování sádry, jež ve své konečné podobě věrně napodobuje leštěný m. Mohou tak vznikat rozměrné souvislé plochy a útvary v různých barevných odstínech, které dobře imitují přírodní m. Umělý m., ve světě nazývaný scagliola, vznikl pravděpodobně v 16. století ve Florencii. Může se aplikovat na plochy přímo nebo se nanáší ve vodorovné poloze na podložku a pak teprve se osadí jakožto panel. Římsy, hlavice a patky sloupů, příp. plastiky jsou obyčejně zhotovovány ve formách ze sádry a osazovány hotové. Na zdi natažené profily mohou být povrchově dokončovány profilovanými hoblíky. Materiál se připravuje z čisté alabastrové sádry, klihové vody a přírodních pigmentů. Klih a zemité přírodní pigmenty by měly být nejlepší kvality.

Související pojmy: → pigment, → kvalita, → alabastr, → plastika, → forma, → hlavice, → patka, → sloup, → římsa, → socha, → baroko, → středověk, → antika, → renesance, → klasicismus, → stavitelství, → sochařství, → filosofie, → metamorfóza.

L:
BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 230–231.
KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří. Výkladový slovník: malířství, grafika, restaurátorství. Praha : Grada, 2004, s. 178.
Historické omítky [on-line]. Štukmramor, spol. s r.o.: Praha 6, © 1999–2015 [cit. 2015-8-17]. Přístup z: [1]
Co je mramor a jak vzniká? [on-line]. Plan A Design s. r. o.: Praha 6, © 2011–2012 [cit. 2015-8-17]. Přístup z: [2].
BŘEZINOVÁ, D., BUKOVANSKÁ, M. Kámen na pražských památkách. In: KOVANDA, Jiří a spol. Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Praha : Academia, Český geologický ústav, 2001, 216 s. Přístup z: [3].

Anna Goldmanová 17.8.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777