Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Most (bridge)

M. v architektuře je 1. konstrukce určená k dopravnímu spojení dvou míst oddělených překážkou (např. řekou, údolím, průrvou, kaňonem) a umožňuje také dopravu přes komunikace bez úrovňového křížení. Obecně každá konstrukce převádějící komunikace volným prostorem (např. m. do 1. patra donjonů nebo m. mezi jednotlivými budovami většího komplexu např. některých průmyslových staveb).

Užívá se v dopravě pěší (lávka), silnični, železniční (viadukt), průplavní (m-y nesoucí kanály pro lodní přepravu stavěné v Anglii v době průmyslové revoluce), potrubní, akvadukty (vodovody) ad.

Dolní část m-u tvoří obvykle mostní podpěra (pilíře, sloupy, náspy). Pobřežní pilíře se nazývají prsa m-u, dřevěné opěry uprostřed konstrukce slují jařma nebo bárky, opěry zděné se zvou pilíře, opěry v povodí pilíře návodní. Podpěry nesou dřevěnou, zděnou konovou či železobetonovou mostní konstrukci s mostovkou. Rub kamenných konstrukcí se chrání proti vlivu vody silným cementovým obalem (maltou nebo betonem), někdy se ještě obalí vrstvou jílu. K tomu se mostní podpěry v řece chránívají ledolamy. M-y nad vodou musí mít stanovenou takovou světlost, aby i největší příval vody mohl volně odtékat a m. nebyl stržen.

M. by měl být zavětrován, tedy opatřen konstrukcí, která jej chrání proti větru. M-y musí být konstruovány tak, aby odolávaly změnám teplot a jiným povětrnostním vlivům. Např. u visutých konstrukcí jsou svislé závěsné tyče opatřeny regulačními zařízeními.

Nejstarší m-y byly určeny pro pěší. Říční m-y se budovaly od starověku buď jako pontonové (Asýrie), krátkodobé dřevěné (římský m. přes Dunaj), později trvalé kamenné nebo z obou materiálů dohromady. Z kamenných vynikají m-y římských silnic (např. m. Alcantara ve Španělsku s rozponem nejdelšího pole 28,2 m vysoký 72 m). Ale před Řeky a Římany je stavěli již Číňané. Na rozdíl od Římanů, kteří zavedli klenuté konstrukce, stavěly Číňané m-y často bez kleneb (např. m. přes mořský záliv u Loyangu v provincii Honan klenby nemá; pilíře fungují jako krakorce, přes které jsou položeny kamenné trámy; má 300 pilířů a měří 8772 m). Čínské m-y byly zprvu stavěny bez malty, z hlazených kamenů; jedná se však o nákladnou techniku.

M-y pohyblivé jsou budovány na splavných tocích a jejich části je možné vztyčovat a otáčet kolem vodorovné osy, otáčet kol svislé osy nebo zvedat ve vodorovné poloze, aby přes mostní čáru mohla proplout nadměrně velká plavidla.

Ve středověku se stavěly dřevěné lávky i kamenné klenuté m-y; u středověkých hradů se stavěly především dřevěné m-y, aby v případě obléhání mohly být odstraněny. Součástí nebo variantou takových m-ů byl padací m. V době renesance a baroka byly m-y často kryté, někdy též zastavěné budovami (Ponto Vecchio ve Florencii).

V moderních mostních konstrukcích se uplatnila litina, ocel a železobeton. Ocelové konstrukce umožňují mnohem větší rozpony než klenební technika. V 19. století a na počátku 20. století byly oblíbené řetězové m-y, dosahující rekordních délek mostního pole (např. visutý m. v San Francisku s rozpětím pilířů 1280 m). M-y železobetonové jsou o něco mladší a dodnes nejrozšířenější, protože nepotřebují nákladnou údržbu; jejich rozpon nedosahuje rozponů ocelových m-ů.

Kritériem mostní typologie je jejich konstrukce (řetězová, oblouková, přímý nosník plnostěnný nebo příhradový), poloha mostovky (spodní, střední, horní), výška a šířka m-u (počet proudů vozidel), druh a rozsah provozu, strategický význam apod.

Zvláštní typy jsou m-y patrové (oddělení různých typů dopravy – železnice od silnice), m. zvedací (padací, svodivý). Padací m. se stavěl poblíž ústí řek, kde plují oceánské lodi a ve středověku přes příkopy před branami do městských či hradních pevností. V době nebezpečí byl vztyčen do svislé polohy a uzavřel otvor brány. Později ztratily padací m-y svůj význam a byly mnohde odstraněny. Znovu se zřizovaly a obnovovaly v 19. století jako součást romantických hrádků a zahrad.

U nás byly nejstarší m-y taktéž dřevěné. Nejstarší dochovaná písemná zmínka mluví o m-u přes Vltavu již kolem poloviny 10. století (zničen velkou vodou 1157). Poté jej nahradil kamenný m. zvaný Juditin (dle manželky Vladislava II.), jež chránily dvě věže (románskou malostranskou a raně gotickou). I tento byl částečně stržen, pročež byl na jeho místě postaven nový, dnes známý jako Karlův m. (1357), výjimenčný také množstvím soch, jimiž byl v letech 1683–1714 osazen.

M. v přeneseném slova smyslu je 2. něco, co spojuje např. odlišné názory, filozofie, kultury, pomyslná vazba spojující člověka s člověkem. M. je též 3. vlastní jméno sevečeského města.

Související pojmy: → architektura, → hrádek, → zahrada, → brána, → příkop, → pevnost, → pilíř, → klenba, → hrad, → krakorec, → násep, → sloup, → akvadukt, → viadukt, → donjon, → socha.

L:
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 613–614.
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 189–190.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl sedmnáctý. Praha : Argo, 2002, s. 1175.

Anna Goldmanová 28.5.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777