Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Mohyla

M. synonymicky též tumulus nebo kurhan.

M. je 1. uměle navršený pahorek (kuželovitý násyp) nad hrobem nebo hroby zemřelých. Je buď pouze hliněný nebo s použitím kamene, často alespoň s obvodovým kruhem (tzv. věncem) z kamení, který zabraňoval rozplavení m-y po deštích. Hrob může být uložen pod úrovní mohylové základny, na úrovni nebo výše, přímo v tělese m-y. Dodatečné pohřby do stojící m-y bývaly často zapuštěny do jejího pláště (povrchové vrstvy). Pro pohřby (žárové nebo kostrové) byly někdy v m-ách budovány zvláštní konstrukce (skříňové, komorové) ze dřeva nebo z kamene. Mohylová pohřebiště se označují jako mohylníky

M-y jako druh hrobu byly stavěny téměř po celý pravěk, raný až pozdní středověk, v některých epochách byly i typickým kulturním nebo civilizačním znakem (mohylové kultury). Tyto mohylové kultury se ve střední Evropě šířily od střední doby bronzové, nejčastěji byl zjištěn jejich výskyt na západním Porýní. Odtud se šířily na východ, zejména povodím Dunaje. Někde docházelo i k násilnému šíření, jinde původní obyvatelstvo splynulo k nově příchozími a v nově vznikající kultuře zanechávalo stopy své vlastní kultury.

Naleziště dochovaných historických m-l v ČR – Dýšina u Plzně, Velká Dobrá u Kladna, Velké Hostěrádky u Břeclavi, mohyla v Chotouni na Kolínsku,

Podle Wikipedie mohyly dělíme na dlouhé, kruhové a oválné. K nejstarším patří mohyly dlouhé (období eneolitu). Na našem území se těchto mohyl moc nedochovalo (dochovány jen jako pozůstatky zjištěné při archeologických průzkumech, např: Březno u Loun, Chudeřín), výjimkou je území Moravy, kde se těchto dlouhých mohyl dochovalo několik desítek až stovek (např: mohylníky u Ludéřova, Slatinky). Dlouhé mohyly jsou známé i z území Německa, Francie, Anglie atd. Z Anglie je nejznámější West Kennet. Velikost mohyl může být různá od několika desítek centimetrů po kolosy o desítkách metrů. Největší mohyla v Evropě Silbury Hill v anglickém hrabství Wiltshire je vysoká 39,6 m a má 167 m v průměru.

V současnosti je pojem m. užíván i ve smyslu pietního místa jakožto pamětní m., tj. i pro 2. novodobě vystavěné památníky, např. Mohyla míru u Slavkova [1], pamětní m. bitvy na Bílé Hoře v Praze [2], pamětní m. obětem pochodů smrti na kraji města Tachova [3], skautská kamenná m. na Ivančeně pod Lysou Horou, v Beskydech [4], pamětní m. pruského majora Eduarda z Behru na Přerovsku [5], m. generála Milana Rastislava Štefánika na Slovensku [6] apod.

Podle Vlastenského slovníku historického autora Jakuba Malého je: "Mohyla, česky homila neb homola, slove násyp ze země a z písku učiněný, co náhrobek slavného nějakého muže neb hrdiny, kteřížto pod nimi někdy s koněm a s jinými věcmi, ježto jim za živa byly milé, pochováni bývali. Tak ctívali též Slované od prastarodávna památku slavných mužů svých. I v Čechách a na Moravě se nalezají stopy takových nasypaných kopců. Zejmena zmiňuje se Kosmas o převysoké m-le Kazině (tumulus nimis alte congestus), kterouž na památku paní své nasypal lid na břehu řeky Mže podle cesty, kudy se chodilo do kraje Bechyňského přes vrch Osel nazvaný. Jiná taková m. spatřuje se na cestě z Prahy do Berouna u vsi Dušník." (Malý)

Související pojmy: → kultura, → kultura mohylová, → mohylník, → hrob, → pohřebiště, → rituál pohřební, → nekrogeografie, → pravěk, → středověk, → epocha, → civilizace, → bitva, → památník, → pieta, → obelisk, → místo pietní, → místo, → genius loci, → archeologie, → skauting, → dark tourism.

L:
HRALA, Jiří. Malý labyrint archeologie. Brno : Albatros, 1976, 384 s.

Odkazy:
Wikipedie. Heslo Mohyla. Přístup z: [7]
MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 528–529. Přístup z: [8]

Lenka 13.12.2015, Eva Heřmanová 3.1.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Lenka, Zofka777