Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Mem

Slovo m. je odvozeno z řeckého "mimema", což znamená „napodobovat“. Termín mem (někdy též mém) znamená 1. kulturní obdobu genu, respektive replikující se jednotku kulturní informace. Rovněž 2. prvek kultury předávaný negenetickými cestami, zejména napodobováním, přechovávaný v nervové soustavě člověka či v kulturních artefaktech. Českým výrazem je nejspíše kulturgen, jenž se ale příliš nepoužívá. Termín m. poprvé použil v roce 1976 ve své knize "Sobecký gen" Richard Dawkins.

Memetika je považována za disciplínu usilující o zkoumání m. (analogicky s genetikou zkoumající geny) a dále o evoluční modelování přenosu informací v kultuře. Termín byl vytvořen Douglasem Hofstadterem v 80. letech 20. století jako reakce na knihu Sobecký gen Richarda Dawkinse. Ve vědeckých kruzích je memetika často zpochybňována a kritizována jako pseudověda.

Teorie šíření memů. M. se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím. M. se šíří bez ohledu na jejich účelnost pro člověka. Existují v nejrůznější škále od výhodných, naprosto neškodných, přes neutrální, až po škodlivé (přičemž hodnocení škodlivosti nebo užitečnosti určitých jevů je subjektivní a je rovněž memem). Příkladem jsou m. jako kuřáctví, závislost na drogách a další. Memetikové popisují dva způsoby šíření. Prvním je vertikální (mezigenerační) přenos po linii prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci. Především se takto učíme základním vzorcům chování a získáváme též nové dovednosti. Horizontálním šířením je pak myšleno předávání m. mezi vrstevníky či jejich získávání od nerodičovských autorit.

Teorie memů. Teorie m. podle knihy Susan Blackmoreová The Meme Machine (v češtině vyšla pod názvem „Teorie memů“) popisuje m. jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou m., které nás momentálně ovládají.

Typy memů. Některé m. jsou jednoduché, například dětská říkanka, recept či melodie, jiné (nazývané memplexy) jsou komplikovanější – třeba náboženská víra nebo politické přesvědčení. M. je samozřejmě i samotná teorie m.

Vztah memů. Podobně jako sobecké geny, mohou i m. vzájemně spolupracovat (například m. liberální demokracie s memem sekularismu) nebo spolu soupeřit. V případě spolupráce se sdružují v memplexy. Memplex je seskupením m., jež se množí většinou společně, protože je to výhodnější a efektivnější. Vysoce komplexními memplexy jsou pak různé náboženské nauky či vědecké teorie.

Související pojmy → sociologie kultury.

L: BLACKMOREOVÁ, Susan. Teorie memů. Portál, Praha, 2001; DAWKINS, Richard. Sobecký gen. Mladá fronta, Praha, 1998; ABZ Slovník cizích slov. Přístup z [1]

Matyáš Pokorný 27.6.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777