Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Masopust

M. představuje 1. období zábav a veselosti, kdy neplatily předpisy o chování a půstu – navzdory pojmenování byl m. chápán jako antipůst. V té době se konaly taneční zábavy, zabíjačky a svatby, muziky, bály. M. začíná po Třech králích (7. 1edna) a končí před Popeleční středou (svátek časově pohyblivý) – převážně tedy jde o měsíce leden a únor. Slovem m. se dnes míní především 2. slavnost pořádaná na závěr celého období m-u.

Jedná se o předkřesťanskou tradici dochovanou dodnes. Obsahuje antické, pohanské i středověké prvky, předně se velmi podobá antickým „saturnáliím“ a „bacchanáliím“. Spolu s kolonizací byla přenesena do zámoří, kde se zachovala pod italským označením karneval. Při m-u byly přestupovány zavedené normy, prováděly se rituály zajišťující plodnost, úrodu, zdraví a přivolávající jaro. Všechno ve převracelo naruby a ztrácelo v celku, což naznačuje míchání živé hmoty a její proměnu v kompost, z nějž může vytrysknout nový život. Po m-u začíná čtyřicetidenní postní období, takže m. byl poslední příležitostí pořádně se najíst a napít, aby byl člověk celý rok při síle.

První zprávy o masopustním veselí u nás se objevují již v 13. století. Vždy šlo o lidovou zábavu (Církev se snažila přivlastnit si tento svátek: devátou neděli před Velikonocemi se někde konalo „alelujové oficium“, kdy se lidé loučili s aleluja a následně je pochovávali). Lidové zábavy se konaly na venkově i ve městě. V 18. století byly zavedeny taneční zábavy zvané reduty – nejdříve pro vyšší společenské vrstvy, později přístupné všem. Během druhé světové války byly všechny lidové zábavy zakázány a mnoho masopustních zvyků už nebylo po válce obnoveno. (Na rozdíl od masek karnevalových a maškarních plesů nemívají vesnické masky škrabošku, ale často jsou jen nalíčené.)

M. vrcholil tři dny před Popeleční středou. Příprava začala již na „Tučný čtvrtek“ („tučňák“, „tučák“). V tento den se měl každý pořádně najíst, aby byl celý rok při síle. Obyčejně tomuto dni předcházela zabíjačka. Třídenní zakončení m-u („končiny“, fašank, ostatky) vyvrcholilo obchůzkou masek, hrami a taneční zábavou. Na Masopustní neděli (slaví se v rozmezí dnů od 1. února do 7. března) se konala muzika až do ranních pondělních hodin. V tento den se mnohde konal „mužovský bál“ pouze pro ženaté muže a vdané ženy. Další zvyk byl „babský mlýn“, v němž se symbolicky semlely staré báby na mladé. Také se kosou stínal kohout.

Vyvrcholením celého m-u byl úterní průvod, který se konal na venkově; ve městech se hrála divadelní představení. Na vesnicích se obcházel dům od domu a masky prováděli žerty na účet hospodáře a hospodyně. Při průvodu hrála muzika, zpívalo se i tancovalo. Maškary byly pohoštěny koblihami, pečivem, či masem, pálenkou a pivem; dostávaly výslužku (peníze, jablka, vejce, mouku, máslo, mák), která se večer propila v hospodě. Samotné obcházení všech domů mělo dotekem přenést plodivou sílu do všech domovů a obyvatel vsi a vytvořil se ochranný magický kruh po celé obci.

Tradiční masky jsou kůň, medvěd, vedený medvědářem, „Laufer“, kozlík, metařka“, Turci atd. Věřilo se, že mrtví předkové mohou v této době vstoupit mezi živé. Na Doudlebsku se nosí klobouk, na jehož vrchol se posadí slepice zabitá ten den. Muži ženy honí a obtěžují je s ježovkou (tyč s ježčí kůží). Masky se liší oblast od oblasti. Např. na Hlinecku se nosí vysoké klobouky ze slámy ozdobené papírovými květy. Chodí zde mládenci vystrojení jako panny s namalovanými líčky a květinovými klobouky (odění červeně). Černé masky symbolizují opravdové muže a mají úbory židů, řezníků, kominíků, kobyl či medvědů.

Tančily se nejrůznější obřadní tance – především obřadní tance mládenců. Masopustní hry hráli najčastěji žáci a tyto hry bývaly veselé. Hojně se hrála v Praze a při obchůzkách v jižních Čechách. Námětem byla „hra s Bacchusem“, tedy jak byl M.- Bakchus Postem přemožen, odsouzen a potrestán (např. vhozením do kašny, upálením nebo pochováním).

Pochování Bakchusa (basy) a rozloučení s m-em představuje vrchol období zábav. Průvod jde obcí, „nebožtík m. “ leží na márách (figurína, živá postava Bakcha či M-a, basa) a je veřejně pochován. Obřadu se účastní kněz s ministranty, soudce, popravčí, družičky a plačky. Masopust je odsouzen a popraven (věší se, spálí, vhodí do vody, vyhazuje na rumiště či pohřbí do země).

Na Milevsku se do roku 1864 konala masopustní obchůzka s „pouličním Bakusem“, který seděl obkročmo na sudu na dvoukolové káře, tažené dvěma osobami. Veselý průvod za městem „opilého“ Bakuse svrhl a zaházel sněhem. Večer se konala závěrečná taneční zábava. Dříve se pochováním M-a zábava (před půlnocí) končila. Pochování basy značilo, že hudebníci v době postu nehrají.

Dnes se m. zachovává především na vesnicích a je pořádán folkloristy, folklorními soubory, etnografy, muzejními institucemi, místními spolky a nadšenci. Zábava se v důsledku pracovních dnů přesunula na předcházející víkendové dny. Tradiční masky nahrazují nové: lékaři, cikánky, čarodějnice, policie atp.

Ve světě se po celé Evropě dodržuje karneval (či Carnival). Tradice je spojena s jedním konkrétním dnem, kdy se hoduje a slaví v maskách. Nejznámější a nejvelkolepější karneval bývá v Riu de Janeiru, velké maškarní průvody se pořádají v Německu, v Benátkách apod.

Česká tradice masopustních oslav na Hlinecku (pod názvem "Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku") byla v roce 2010 vyhlášena jako součást světového nehmotného dědictví UNESCO. Blíže viz: [1] nebo [2].

Související pojmy: → karneval, → průvod, → etnograf, etnografie, → folklor, folklorista, folkloristika, → muzeum, → spolek, → ministrant, → kašna, → půst, → tanec, → maska, → město, → mlýn, → reduta, → vesnice, → tradice, → magie, → rituál, → soubor folklorní, → námět, → saturnálie, → bacchanálie, → zpěv, → Velikonoce, → karneval, → UNESCO, → zábava taneční, → muzika, → bál.

L:
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha : Lidové noviny, 2004, 341 s.
VEJPUSTKOVÁ, Kristýna. Masopustní tradice v České republice a ve světě. [on-line] Štěpánovice, © 2015 [cit. 2015-11-17]. Přístup z: [3]
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Český lidový a církevní rok. Praha : MOBA, 2015, s. 304.
WikiSofia. Heslo Masopust. Přístup z: [4]

Anna Goldmanová 17.11.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777