Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Manýrismus (mannerism)

Odvozený od italského maniera je uměleckým slohem, který patří do období renesance. Objevuje se hlavně v jejím závěru v letech 1530-1600.

1. umělecký a architektonický styl, který nahradil v Itálii vrcholnou renesanci. Vysvětlení jsou dvě. Zaprvé to mohla být obvyklá cyklická reakce na styl, který dosáhl dokonalosti. Za druhé to byly události v Římě, které na počátku 16. století mohly přivodit pocit neklidu a nejistoty: vypuknutí moru, umělecky katastrofální panování papeže Adriana VI. v letech 1522-1523, a nejhorší ze všeho drancování Říma španělskými vojsky v roce 1527. Manýrismus se snažil podkopávat klasické principy deformacemi, nadsázkou a vtipem. Jeho účinek záležel na pozorovateli a míře jeho porozumění těmto principům.

2. manýrismus v architektuře: tvorba, zaměřena převážně na vnější efekt, ke kterému využívají zejména virtuosní zacházení s klasickými sloupovými řády v ryze formálních kompozicích, často se spoustou volných sloupů. Typickými stavbami té doby už nejsou polopevnostní paláce, ale spíš přepychové vily či zámečky, stavěné v rozlehlých zahradách nebo městské paláce otevřené sloupovými ochozy do veřejných prostranství.

3. vychází z renesančního umění, do nějž však vnáší určité nové principy. Ty je možno zjednodušeně charakterizovat tvarovou bohatostí, nápaditostí forem, sklonem k experimentům, alegoriím, symbolice, jisté vyumělkovanosti až bizarnosti.

Související pojmy: → renesance, → architektura, → deformace, → vtip, → sloup, → sloupořadí, → ochoz, → alegorie, → symbolika, → bizarnost.

L: LEWIS, Miles. Architektura: prvky v architektonických stylech. Brno : Computer Press, 2009, s. 374; SYROVÝ, Petr. Dobrodružství architektury. Praha : Nakladatelství ARCH, 1999, s. 251; ŠEFCŮ, Ondřej. Architektura: lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. Praha : Grada, 2013, s. 105.

Pavla Šmídová 18.12.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Pajík, Zofka777