Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Lapidárium (lapidarium)

Slovo l. pochází z latiny: lapis - kámen.

1. místo na kterém se skladují, anebo vystavují kamenná díla. Těmi mohou být sochy, části soch, části budov (pilíře, sloupy, chrliče), pomníky apod. Tyto objekty jsou uchovávané v l. ve své originální podobě a na původním místě nahrazeny kopiemi, původní místo jejich umístnění již neexistuje, případně není v dobrém stavu nebo tyto kamenné artefakty (viz i → artefakt) byly nalezeny při archeologických vykopávkách. V l. mohou být také uchovávané kamenné skulptury nebo plastiky, které vzhledem k jejich povaze není vhodné vystavovat veřejně. L. může být tématicky zaměřeno jen na určité období nebo tématiku. L. bývá často součástí muzeí, zámků nebo klášterů. Nejznámějším l. v Praze je Lapidárium Národního muzea Výstaviště.

2. v antických lázních místnost s mírně vyhřátým vzduchem.

Podle Pacákové-Hošťálkové, Petrů, Riedla a Svobody je l. "soustředění architektonických a sochařských článků, děl i zlomků v samostatné expozici".

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, 429 s. TROJAN, Raul. Malý slovník výtvarného umění. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990, s. 111; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, PETRŮ, Jaroslav, RIEDL, Dušan, SVOBODA, Antonín, Marián. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Libri, 1999, s. 459, 521 s.

Helena Havlíková 1.6.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Helena, Joe Angrešt, Zofka777