Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Lak

(z něm. Lack, původně z arab. lakk)

L. je látka sloužící k povrchové ochraně a vzhledové úpravě artefaktů. Jedná se o roztoky průhledných, bezbarvých či zbarvených pevných látek, obyčejně přírodních či syntetických pryskyřic a gum (jantar, kopál, damara, mastix, sandarak, šelak, guma arabská ad.), vosků a polymerovaných tuhnoucích olejů v rozpouštědlech. Většina l-ů je složena z více látek (rozpouštědlo, sikativy, schnoucí oleje, pryskyřice).

Dle složení dělíme l-y na:

  • těkavé – schnou odparem rozpouštědla,
  • emulzní – schnou odparem vody,
  • disperzní – schnou odparem vody a následně polymerují,
  • olejopryskyřičné – vznikají kombinací pryskyřic s tuhnoucími oleji; po vyschnutí jsou tvrdé, pružné a odolávají atmosférickým vlivům; schnou polymeračním procesem,
  • dvousložkové – tuhnou polykondenzační reakcí,
  • bílkové (provizorní l. z bílku a medu či kandysového cukru na neproschlé malby; po vyschnutí se smýval vodou a nahradil se pryskyřičným l-em.

Dle druhu rozpouštědla rozlišujeme l-y:

  • terpentýnové,
  • lihové,
  • acetonové,
  • vodové (emulzní a disperzní).

Barva laků bývá žlutá až žlutohnědá, jen některé syntetické pryskyřice jsou úplně bezbarvé. Hnědé laky z neběleného šelaku mění kolorit malby a působí jako lazura.

Tradiční pryskyřičné a olejopryskyřičné (též olejové) l-y se obvykle připravují rozpouštěním za tepla nebo tavením pryskyřičné látky v přírodním oleji. Žádaná viskosita se dosahuje vařením; nakonec jsou dále ředěny terpentýnovým olejem. Jsou žluté až nahnědlé, vypařením ředidla schnou polymeračním způsobem a vytváří tvrdý, pružný a povětrnosti odolný film. Nejkvalitnější l-y z této skupiny jsou kopály (při tavení ale částečně ztrácejí své dobré vlastnosti). Dříve byl k výrobě l-ů používán i jantar. Nejméně kvalitní je lak kalafunový. Tyto laky časem žloutnou, křehnou, praskají. Nejhodnotnější olejové laky se vyrábějí z kopálů kongo a kauri, při tavení se jejich kvalita tolik nehorší.

V umělecké tvorbě se obvykle používají přírodní laky (damara, mastix). Schnou fyzikálně vytěkáním rozpouštědla obyčejně v krátké době. Rozpouštědlem je nejčastěji terpentýnový olej. Tyto l-y jsou universální a jejich používání je jednoduché (lze je i kombinovat s vosky) a jsou reverzibilní i po dlouhé době. L-y ze šelaku, sanadaraku, měkkých kopálů, kalafuny aj. rozpouštěné v lihu se v umění příliš nepoužívají, protože jsou opticky nestálé, časem červenají až hnědnou, jsou tvrdé a křehké; mohou poškodit např. olejomalbu. Mají využití jako jednoduché fixativy. Pryskyřice přírodní postupně nahrazují pryskyřice umělé; používají se hlavně cyklohexanonové a polymethakryláty a polyakryláty.

Podle účelu musí l-y splňovat požadavky na viskozitu, tvrdost, optickou stálost, odolnost proti vlhkosti atd. Zvláště obrazové laky a l-y používané v restaurátorství a konzervátorství musí být kvalitní.

Nízko viskózní laky mají schopnost proniknout pod povrch malby a dodat barvám na sytosti, oproti lakům vysoko viskózním; ty zůstávají na povrchu a nezpůsobují tolik optických změn (také značná část laku vyprchá).

L. se silně lesklým povrchem nerozptyluje světlo a pomáhá vyvolat hloubku i detaily tmavých partií. Lesklé laky jsou vhodné pro šerosvitné malby ze 17.–19. století. Naopak středověké a moderní obrazy s výraznými barevnými plochami vyžadují mírně lesklé nebo nelesklé l-y. Silný lesk l-ů pryskyřičných nebo olejových lze zmírnit přidáním vosku, hydroxidu hlinitého nebo kysličníku křemičitého. Vosk chrání proti pronikání vlhkosti do malby, je výhodné nanést na uschlý l. tenkou vrstvičku včelího vosku s příměsí karnaubského vosku.

L-y se mohou zakalit, a to zanesením nečistot do l-u, zbytkem nerozpuštěných podílů pryskyřic či olejů, voskem či vodou.

Slovo l. se označují také některé semitransparentní nebo vyloženě lazurní barvy (l. karmínový, smaragdový, mořenový atd.).

Související pojmy: → obraz, → šerosvit, → restaurátorství, → konzervace, → kalafuna, → guma arabská, → terpentýn, → emulze, → disperze, → artefakt, → fixativ, → malba, → artefakt, → umění, → olejomalba, → lazura, → film.

L:
SLÁNSKÝ, Bohuslav. Technika v malířské tvorbě: (malířský a restaurátorský materiál). Praha : SNTL, 1976, s. 100–102.
KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří. Výkladový slovník: malířství, grafika, restaurátorství. Praha : Grada, 2004, s. 180.
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 318.

Anna Goldmanová 25.5.2014[[Kategorie:Umění]

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Echo, Quido Meruňka