Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Kupole

(z lat. cop(u)la, z lat. cupa = pohár)

Typy k-í Zdroj: KOCH, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost

K. je zavřená klenba vytvořená částí kulové plochy (vrchlík koule) nebo jiné rotační plochy; zaklenuje kruhové, čtyřúhelníkové nebo víceúhelníkové prostory. Existuje několik typů: báň, sféra, k. eliptická, oválná, k. vytvořená nad uzavřenou pateční linií kruhovou či eliptickou ve tvaru polokoule, kulové úseče (valotta, kalota) atp.

Dle oblouku, který vykazuje řez k-í, hovoříme o k-i stlačené, ploché, hrotité. Pokud je potřeba konstruovat k-i nad čtvercem, obstarávají přechod tzv. pendentivy (obr. 2, P) či cípy (obr. 1, H). Cípy i pendentivy tvoří sférické trojúhelníky a odlišují se pouze svým použitím.

Příbuzná je k. melounová (mušlová, vějířová), tvořená dílci v podobě prohnutých valených k-í zmenšeného průřezu, přičemž se výška a rozpony těchto zmenšených k-b postupně zmenšují. Poprvé ji pravděpodobně konstruoval Brunelleschi (asi 1420–1430). Vzorem pro tuto k-i byla pravděpodobně Hadriánova vila v Tivoli u Říma.

Tzv. česká k. je plokulová báň, svisle odřezaná zdmi, vztyčenými nad čtvercem, vepsaným do kruhové základny báně. Pakliže je místo polokoule výchozím klenebním tvarem kulová úseč, vzniká placka, která je nad čtvercovým půdorysem zvaná česká placka, nad obdelníkem pruská.

Patří sem řada složitějších sférických k-í, oblíbených v pozdním baroku. Např. průniková sférická k. – vzniká průnikem a spojením sférických klenebních částí.

Dvouplášťová k. – konstruovaná ze dvou plášťů. Známá k. tohoto typu se nachází v kostele S. Maria del Fiore ve Florencii od F. Brunelleschiho (půdorys je osmiúhelník, průměr 41,5 m). Pařížský Pantheon má dokonce k-i tříplášťovou (J. Soufflot, 1764-90).
K. hranatá je vytvořená klenbou klášterní nad mnohoúhelníkovým prostorem.
K. cibulovitého tvaru mají svým tvarem zamezit usazování sněhu na střeše a snížit tak nebezpečí jejího proboření. Nejznámější příklad cibulovitých k-í najdeme na chrámu Vasilije Blaženého v Moskvě.
K. s amforovou klenbou (dutá k.), v níž jsou pro odlehčení do pláště klenby spirálovitě zasazeny kónické hliněné tvarovky (amfory).

Ve vojenství je k. obrněná čili otáčecí (též otáčecí lafeta) kovová kobka s vrchem v podobě úseče koule, užívaná na ochranu děl postavených mimo kasemata v pevnostech a tvrzích. Podobný účel mají obrněné otáčecí věže, avšak u obrněných k-í zůstávají stěny úkrytu nehybné; obrněné věže se otáčejí celé).

Posuvné a otočné k-e najdeme i na hvězdárnách, kde slouží jako ochrana dalekohledů před nepříznivým počasím.

Související pojmy: → klenba, → chrám, → hvězdárna, → kasemata, → věž, → pevnost, → tvrz, → sféra, → amfora, → kostel, → střecha, → půdorys, → architektura, → prvek architektonický.

L:
KOCH, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha : Ikar, 1998, 461 s.
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 157.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl patnáctý. Praha : Paseka, 1999, 1129 s.

Anna Goldmanová 3.6.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Quido Meruňka