Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Krypta

(ze starořec. krypté = skrýš, podzemní prostor obecně)

1. v antickém Římě tmavá podzemní kobka sloužící k uschování plodin.

2. později obecné označení tmavé podzemní chodby (obvykle zaklenuté) a jiné podzemní místnosti.

3. v křesťanském prostředí podzemní či polozapuštěný vícelodní prostor pod presbyteriem kostela, klenutý na sloupy či pilíři, užívaný jako hrobka, v níž jsou uloženy ostatky světců,0 pohřbena těla řeholníků a významných osob.

Zvyk pohřbívat mrtvé pod presbytář kostela vyplývá z nutnosti prvních křesťanů konat z důvodů pronásledování bohoslužby v podzemních katakombách na náhrobcích zemřelých. Po oficiálním uznání křesťanství se začaly nad hroby mučedníků a světců stavět baziliky a aby věřící mohli mít s nimi přímý kontakt, vznikl pod oltářem suterénní prostor (confessio), do něhož mohli věřící sestoupit a dotknout se hrobů či relikvií (o významných svátcích se rakve otvíraly). Později byl tento prostor přístupný chodbami hloubenými podél apsidy. K. svým tvarem opisovala tvar apsidy (půlkruhová či kruhová, prstencová); vedle toho se budovaly k-y štolové.

Od 9. století se v Itálii a od 11. století ve Francii a v Německu objevuje halová vícelodní k. (nejčastěji trojlodní), která v románské architektuře převážila. Sloupové románské k-y dosahovaly často od apsidy po křížení, příčnou i hlavní loď chrámu a někdy měly ochoz s věncem kaplí. Někdy se v Itálii též budovaly nezahloubené k-y a chór nad k-ou byl proto výrazně vyvýšen (např. San Miniato ve Florencii). Ovšem i u nezahloubených k-t způsobilo zvýšení jejich klenby změny v chóru baziliky – chór byl o několik stupňů vyvýšen nad dlažbu lodi, takže působil slavnostněji a důstojněji.

V českých zemích se k. vyskytuje zejména v románské architektuře, kdy se síňové k-y budovaly pod celým presbytářem. Měly obvykle dva vstupy, a to na západní straně. Taková k. je např. v chrámu sv. Václava ve Staré Boleslavi.

V době gotické se takové k-y vyskytují již spoře. Stavěly se dál, ale ne již jako confessio – neukládaly se zde již ostatky světců a nenavštěvovali je věřící, ale sloužily výhradně jako podzemní hrobky. Po reformě benediktinského řádu v 11. a 12. století byla totiž k. jakožto liturgický prostor zrušena – nově byla dispozice upravena podle benediktinského kláštera v Cluny a v Hirsau.

4. nově každá podzemní hrobka.

Související pojmy: → apsida, → prostor liturgický, → benediktýni, → dispozice, → kostel, → chór, → gotika, → doba románská, → architektura, → hrobka, → hrob, → bazilika, → katakomby, → kaple, → štola, → oltář, → relikvie, → presbytář, → bohoslužba, → sloup, → pilíř, → náhrobek, → klášter.

L:
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha : Grada, 2011, s. 81.
DUDÁK, Vladislav, Rudolf POŠVA, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 526–527.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Patnáctý díl. Praha : Paseka, 1997, s. 1129.

Anna Goldmanová 16.4.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777