Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Krov

Hambalková a věšadlová soustava k-u: A krokve, B1 vaznice, B2 vaznice středová, B3 vaznice okapní, C pozednice, D hambalek (a sloupek, b kleština, c pásek), E věšadlo, F vzpěra. Zdroj: Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu

K. je samonosná konstrukce střechy uzavírající nosné konstrukci stavby, nesoucí střešní krytinu; určuje základní tvar střechy. Nejčastější jsou k-y dřevěné (ale již v antice se objevovaly i kovové), v současnosti se staví i železobetonové.

Hlavní typy vazeb:

  • nejjednodušší jsou u střechy sedlové konstrukce italská a hambalková.

Italská vazba navazovala na antický typ, používala se na méně strmé sedlové střechy. Krokve jsou obvykle podpírány šikmými vzpěrami opírajícími se do věšadla. V Záalpí se mnoho nepoužívala (deště, těžký sníh).

Hambalková vazba je nejstarší a nejrozšířenější typ středověkých krovů sedlové střechy. Je strmější a krokve se opírají o vodorovný hambalek, který tvoří s podpěrami stolici. Ta je u gotických střech vysoká, u barokních střech široká; podpory jsou buď svislé či směrem dolů zešikmeny (ležatá), čímž vzniká větší půdní prostor. Krokve jsou po délce střechy zpevněny vodorovnými vaznicemi. Ve středověku byly podpírány křížícími se vzpěrami tvaru ondřejského kříže. Zlepšená hambalková soustava se zve Rankova: krokve jsou v ní upevněny do prahů nad pozednicemi.

  • konstrukce vaznicová je charakteristická plnými vazbami, které nesou vaznice, vodorovné trámy střední a okapové či pozednice;
  • konstrukce Ardantovy soustavy neobsahuje vazní trámy. Umožňuje zastřešení velkých rozponů (i více než 20 m). Šikmé vzpěry jsou kotveny do sloupků umístěných u obvodové stěny. Horizontální síly zachycuje ocelové táhlo;
  • soustava pilových střech zajišťuje dobré osvětlení a odvětrání vnitřních prostor; používaly se u průmyslových budov. Sestává ze sedlových střech s nestejnými sklony, přičemž strmější je obvykle prosklená;
  • vazba pultová;
  • konstrukce skružová Delormeova se užívá pro kroužené střešní profily se segmentovými skružovými krokvemi z fošen;
  • příhradová ad.

Otevřený k. v nejstarších bazilikách má volný, stropem nezakrytý průhled do své konstrukce.

Ve venkovském stavitelství se užíval prve k. s hřebenovou vaznicí. Základem konstrukce je masivní hřebenový trám (slemeno) podepřený na obou koncích vertikálními sloupky (socha), které měly na horním konci vidlici, do které bylo položeno slemeno. Na hřebenovém trámu byly zavěšeny trámky, které nesly střešní krytinu. Po třicetileté válce byl již široce rozšířený k. krokvový, jehož základem jsou samonosné krovke, spojené na horních koncích čepy a horizontálně hambálkem, kleštinami (viz hambalková vazba).

Základní tesařské spoje jsou tesařské, hřebíkové, vrutové, svorníkové a kolíkové.

K-y evropské se liší od východoasijských. Čínské a japonské střechy mají dřevěnou konstrukci důsledně pravoúhlou a neužívaly se zde šikmé příčky, které dávají konstrukci větší stabilitu.

V Evropě rozlišuje tyto typy k-ů dle slohu:

  • gotický – výška bývá shodná s rozpětím; hambalková stolice je vysoká a stojatá. Zvláště nad síňovými chrámy bývá k. velmi vysoký. Strmé k-y určovaly pilovitý charakter uliční fronty gotických měst. Nejstarší k. najdeme v kostele sv. Anny v Praze na Starém Městě (60. léta 14. stol.);
  • renesanční - v této době se i v Záalpí používala hojněji italská konstrukce. Věšadlo je často začepováno do hambalku a nekončí v podlaze;
  • barokní – základem je široká a ležatá hambalková stolice. Oblíbený byl k. mansardový – krokve byly rozdělen na dvě části o různé šikmosti nebo přidáním námětku (umožňoval též konkávní či konvexní zakřivení vnějšího obrysu střechy). K-y barokních bání byly složité.
  • klasicistní – používal vysokou a obvykle stojatou hambalkovou stolici. Vaznice jsou někdy položeny pouze v koncích k-u.

Postavení k-u bylo vždy náročné na tesařské znalosti a dovednosti. Základní části k-u jsou:

  • krokev – šikmý trám k okraji střechy, je posazen na vaznicích. Na krokvích jsou upevněny latě nesoucí střešní krytinu.
  • vazník – hlavní nosník k-u, používaný u menších staveb, př. na venkově.
  • vaznice (vazný trám) – zpevňuje k. podélně, spočívají na něm krokve. Rozlišujeme vrcholovou vaznici (na hřebeni střechy), středovou a okapní. Druhem vaznice je i pozednice (spočívá podélně na obvodovém zdivu, používá se i v hrázděném zdivu).
  • hambalek – vodorovný stoliční trámec mezi dvěma krokvemi k-u, podepřený šikmými či svislými sloupky. Prvek pocházející ze středověku (z něm. Hahnbalken – kohoutí řád).
  • kleština (příčník, rozpěra, kleště) – trámce příčně vyztužující vazbu krovu.
  • pásek – šikmý trámek v horní třetině sloupku spojující sloupek s překladem.
  • vzpěra – šikmý trámek podepírající krokve a opírající se o věšadlo (používá se i v hrázděném zdivu.
  • věšadlo – trámek spuštěný z vrcholu k-u pro zamezení průhybu.
  • námětek – trámek přikládaný na dolní část krokve ke zmírnění spádu střechy nad okapem. Navíc zajišťuje přesah před líc fasády.

Související pojmy: → krokev, → střecha, → antika, → krytina, → konstrukce, → kříž, → profil, → mansarda, → bazilika, → kostel, → stavba hrázděná, → zdivo hrázděné, → báň, → fasáda, → tesařství.

L:
BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 113.
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 524–526.
JURÁKOVÁ, Táňa. Nauka o pozemních stavbách [on-line]. 13. 2. 2006 [cit. 2015-2-9]. Přístup z: [1];
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. Vesnice. Praha : Vyšehrad, 2014, s. 55.

Anna Goldmanová 9.2.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, Zofka777