Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 1: Řádka 1:
 
== Krinolína ==
 
== Krinolína ==
  
(z ital. ''crino'' žíně a ''lino'' len)  
+
(z ital. ''crino'' = žíně a ''lino'' = len)  
  
''Zvláštní druh vyztužené sukně''. Vychází ze slova ''krinolín'' – označení tkaniny zpevněné žíněmi. Z této látky se nejprve zhotovovaly vojenské límce za '''''Ludvíka XV.'''''; za''''' Ludvíka XVI.''''' přešly i do módy prostších lidí. Později se začalo užívat '''k-u''' k výrobě sukní. '''K.''' byla podložena soustavou mnoha ztužujících spodniček, velmi naškrobených. K širokým sukním podloženým k-ou se nosily živůtky a korzety zajišťující tehdy módní velmi útlý pas.  
+
'''K.''' je ''zvláštní druh vyztužené sukně''. Vychází ze slova ''krinolín'' – označení tkaniny zpevněné žíněmi. Z této látky se nejprve zhotovovaly vojenské límce za '''''Ludvíka XV.'''''; za ''''' Ludvíka XVI.''''' přešly i do módy prostších lidí. Později se začalo užívat '''k-u''' k výrobě sukní. '''K.''' byla podložena soustavou mnoha ztužujících spodniček, velmi naškrobených. K širokým sukním podloženým '''k-ou''' se nosily živůtky a korzety zajišťující tehdy módní velmi útlý pas. Stejný název se používá i pro ''samotnou výztuhu'' (nejčastěji kovovou); v tomto smyslu se výraz používal  prvotně.  
Stejný název se používá pro ''samotnou výztuhu'' (nejčastěji kovovou); v tomto smyslu se výraz používal  prvotně.  
+
  
O první výztuži sukní (trychtýřovitého tvaru) se objevují ikonografické zmínky již v 1. pol. 16. stol. a to ve Španělsku (tzv. ''verdugado''). Do této sukně byly všity pružné obruče z proutí (''verdugo''). Udržely se do pol. 17. stol Tehdy vznikl nový typ '''k-y''', která byla na bocích hodně široká a z přední a zadní strany plošší.  
+
O první výztuži sukní (trychtýřovitého tvaru) se objevují ikonografické zmínky již v 1. polovině 16. století, a to ve Španělsku (tzv. ''verdugado''). Do této sukně byly všity pružné obruče z proutí (''verdugo''). Udržely se do poloviny 17. století. Tehdy vznikl nový typ '''k-y''', která byla na bocích hodně široká a z přední a zadní strany plošší.  
  
V baroku se '''k-y''' rozšiřovaly více do stran, 18. stol. vedlo k dalším tvarovým variacím (např. kalich, sud). V té době se '''k-y''' nazývaly koše. Kromě dřevěných či kovových obručí spojených voskovým plátnem a upevňovaných pod dalšími spodničkami v pase se začaly užívat velrybí kosti, které byly lehčí a při pohybu tolik nevrzaly.  
+
V baroku se '''k-y''' rozšiřovaly více do stran, 18. století vedlo k dalším tvarovým variacím (např. kalich, sud). V té době se '''k-y''' nazývaly koše. Kromě dřevěných či kovových obručí spojených voskovým plátnem a upevňovaných pod dalšími spodničkami v pase se začaly užívat velrybí kosti, které byly lehčí a při pohybu tolik nevrzaly. Drátěnou kostru '''k-y''' tvořilo pět obručí, od pasu se postupně rozšiřujících. Kostice v korzetech či v '''k-ách''' byly tak žádané, že roku 1722 založili Holanďané akciovou společnost pro lov velryb.  
Drátěnou kostru '''k-y''' tvořilo pět obručí, od pasu se postupně rozšiřujících. Kostice v korzetech či v '''k-ách''' byly tak žádané, že r.1722 založili Holanďané akciovou společnost pro lov velryb.  
+
  
'''K-y''' 18. stol. měly tvar oválu, zepředu a vzadu byly zploštělé a jejich šířka dosahovala až 150 cm. V té době se kvůli dámským sukním musel rozšiřovat nábytek.  
+
'''K-y''' 18. století měly tvar oválu, zepředu a vzadu byly zploštělé a jejich šířka dosahovala až 150 cm. V té době se kvůli dámským sukním musel rozšiřovat nábytek. V době napoleonských válek, tj na počátku 19. století '''k-y''' nakrátko zmizely, ale brzy se vrátily. Popud k renesanci nošení širokých sukní dala pravděpodobně manželka '''''Napoleona III. Evženie''''', která tím chtěla dosáhnout okázalosti panovavší na dvoře ''''' Marie Antoinetty''''' .
V době napoleonských válek, tj na poč. 19. stol. '''k-y''' na krátko zmizely, ale brzy se vrátily. Popud k renesanci nošení širokých sukní dala pravděpodobně manželka '''''Napoleona III. Evženie''''', která tím chtěla dosáhnout okázalosti panovavší na dvoře ''''' Marie Antoinetty''''' .
+
  
V době druhého rokoka se nosily spodničky vyztužené již koňskými žíněmi – tehdy vznikl i nynější název. Někdy se zpevňovaly i slámou. Záhy byla žíňová '''k.''' nahrazena '''k-ou''' ''klecovou'' (''jupe-cage'', sukňová klec) s ocelovou výztuží. Ta umožňovala snazší pohyb, ale široké konstrukce se mohly rozhoupat a překlopit. Tento typ '''k-y''' vynalezl r. 1856 anglický vynálezce Thomson. Důmyslnější byla ''crinoline magique'' (kouzelná): byla odlehčená a dala se zvětšovat a zmenšovat, tj. rozvírat jako deštník. Jejím autorem byl Francouz ''''' Dilirac''''' . Existovala také ''porte-jupe'' (sukně „zvětšená“) – konstrukce umožňovala sukni zvednout a chránit ji před zametáním ulice. Nejdražší a nejlehčí se zvala ''cage diamant'' (diamantová klec).  
+
V době druhého rokoka se nosily spodničky vyztužené již koňskými žíněmi – tehdy vznikl i nynější název. Někdy se zpevňovaly i slámou. Záhy byla žíňová '''k.''' nahrazena '''k-ou''' ''klecovou'' (''jupe-cage'', sukňová klec) s ocelovou výztuží. Ta umožňovala snazší pohyb, ale široké konstrukce se mohly rozhoupat a překlopit. Tento typ '''k-y''' vynalezl roku 1856 anglický vynálezce '''''Thomson'''''. Důmyslnější byla ''crinoline magique'' (kouzelná): byla odlehčená a dala se zvětšovat a zmenšovat, tj. rozvírat jako deštník. Jejím autorem byl Francouz '''''Dilirac''''' . Existovala také ''porte-jupe'' (sukně „zvětšená“) – konstrukce umožňovala sukni zvednout a chránit ji před zametáním ulice. Nejdražší a nejlehčí se zvala ''cage diamant'' (diamantová klec).  
  
Vrchol rozkvětu této módy nastal v době vrcholícího historického romantismu, v letech 1850–70. Na konci 50. let 19. stol. měla '''k.''' na spodní hraně až 3 m v průměru.  
+
Vrchol rozkvětu této módy nastal v době vrcholícího historického romantismu, v letech 1850–1870. Na konci 50. let 19. století měla '''k.''' na spodní hraně až 3 m v průměru.  
  
V časech feudalismu byly krinolínové sukně výsadou panovnic, dvorních dam a významných šlechtičen. V 19. stol. si však '''k-u''' mohly dovolit už i nižší vrstvy. V módě byla '''k.''', pod kterou se podvlékaly spodničky a doplňovala se ozdobným řasením i látkovými aplikacemi. Produkce byla velká, největší německá továrna vyráběla ročně milion kusů. '''K.''' byla součást šatníku „spořádané“ ženy střední třídy. Pracující venkovanky a měšťanky si z praktických důvodů '''k-u''' neoblékaly, takže ji nahrazovaly množstvím spodniček (sváteční lidový kroj jich měl až 20).  
+
V době feudalismu byly krinolínové sukně výsadou panovnic, dvorních dam a významných šlechtičen. V 19. století si však '''k-u''' mohly dovolit už i nižší vrstvy. V módě byla '''k.''', pod kterou se podvlékaly spodničky a doplňovala se ozdobným řasením i látkovými aplikacemi. Produkce byla velká, největší německá továrna vyráběla ročně milion kusů. '''K.''' byla součást šatníku „spořádané“ ženy střední třídy. Pracující venkovanky a měšťanky si z praktických důvodů '''k-u''' neoblékaly, takže ji nahrazovaly množstvím spodniček (sváteční lidový kroj jich měl až 20).  
  
Od 70. let 19. stol. se '''k.''' začala výrazně zmenšovat a zplošťovala se zepředu. Zůstalo vypoulení v zadní části, zvané ''turnýra'' Ocelová konstrukce byla později nahrazena vycpávkou (''honzík''). Takovéto sukně se doplňovaly vlečkami; jejich běžná délka byla 2 m.
+
Od 70. let 19. století se '''k.''' začala výrazně zmenšovat a zplošťovala se zepředu. Zůstalo vypoulení v zadní části, zvané ''turnýra'' Ocelová konstrukce byla později nahrazena vycpávkou (''honzík''). Takovéto sukně se doplňovaly vlečkami; jejich běžná délka byla 2 m.
  
'''K.''' se v módě obejvila i později, např. jako večerní stylové oděvy od ''''' Lanvinové ''''' na poč. 20. stol. nebo '''''Diorův''''' „new look“ po druhé světové válce.  
+
'''K.''' se v módě objevila i později, např. jako večerní stylové oděvy od '''''Lanvinové''''' na počátku 20. století nebo '''''Diorův''''' „new look“ po druhé světové válce. Dnes mají '''k-y''' především svatební šaty a bývají z tuhé látky, případně s plastovou či nylonovou výztuží.  
Dnes mají '''k-y''' především svatební šaty a bývají z tuhé látky, případně s plastovou či nylonovou výztuží.  
+
  
Související pojmy: → nylon, → plast, → kroj lidový, → dáma dvorní, → šlechta, → romantismus, → rokoko, → renesance, → móda, → oděv, → vosk, → kalich, → [[ikonografie]], → [[korzet]], → feudalismus, → vlečka, → společnost akciová, → [[baroko]], → žíně.
+
Související pojmy: → [[nylon]], → [[plast]], → [[kroj lidový]], → [[dáma dvorní]], → [[šlechta]], → [[romantismus]], → [[rokoko]], → [[renesance]], → [[móda]], → [[oděv]], → [[vosk]], → [[kalich]], → [[ikonografie]], → [[korzet]], → [[feudalismus]], → [[vlečka]], → [[společnost akciová]], → [[baroko]], → [[žíně]]
  
 
L:
 
L:
VONDRUŠKOVÁ, Alena. ''Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 76. ISBN 9788024739465;
+
VONDRUŠKOVÁ, Alena. ''Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění''. Praha : Grada, 2011, s. 76.  
KYBALOVÁ, Ludmila. ''Od empíru k druhému rokoku''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 76. ISBN 80-7106-142-5;
+
KYBALOVÁ, Ludmila. ''Od empíru k druhému rokoku''. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 76.  
KUBÁTOVÁ, Markéta. ''EKO móda – autorské modely'': Bakalářská diplomová práce práce [on-line]. [cit. 2016-11-8]. Brno, 2015, s. 16. Dostupné na Internetu: <http://is.muni.cz/th/411244/pedf_b/Bakalarska_prace_Marketa_Kubatova.pdf>;
+
KUBÁTOVÁ, Markéta. ''EKO móda – autorské modely'': Bakalářská diplomová práce práce [on-line]. Brno, 2015, s. 16. Přístup z: [http://is.muni.cz/th/411244/pedf_b/Bakalarska_prace_Marketa_Kubatova.pdf]
 
''Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.'' Díl patnáctý. Praha : Argo, 2002, 1129 s.  
 
''Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.'' Díl patnáctý. Praha : Argo, 2002, 1129 s.  
  
 +
Anna Goldmanová 22.11.2016
  
 
[[Kategorie:Vše]]
 
[[Kategorie:Vše]]
 
[[Kategorie:Ostatní pojmy]]
 
[[Kategorie:Ostatní pojmy]]

Verze z 3. 12. 2016, 00:29

Krinolína

(z ital. crino = žíně a lino = len)

K. je zvláštní druh vyztužené sukně. Vychází ze slova krinolín – označení tkaniny zpevněné žíněmi. Z této látky se nejprve zhotovovaly vojenské límce za Ludvíka XV.; za Ludvíka XVI. přešly i do módy prostších lidí. Později se začalo užívat k-u k výrobě sukní. K. byla podložena soustavou mnoha ztužujících spodniček, velmi naškrobených. K širokým sukním podloženým k-ou se nosily živůtky a korzety zajišťující tehdy módní velmi útlý pas. Stejný název se používá i pro samotnou výztuhu (nejčastěji kovovou); v tomto smyslu se výraz používal prvotně.

O první výztuži sukní (trychtýřovitého tvaru) se objevují ikonografické zmínky již v 1. polovině 16. století, a to ve Španělsku (tzv. verdugado). Do této sukně byly všity pružné obruče z proutí (verdugo). Udržely se do poloviny 17. století. Tehdy vznikl nový typ k-y, která byla na bocích hodně široká a z přední a zadní strany plošší.

V baroku se k-y rozšiřovaly více do stran, 18. století vedlo k dalším tvarovým variacím (např. kalich, sud). V té době se k-y nazývaly koše. Kromě dřevěných či kovových obručí spojených voskovým plátnem a upevňovaných pod dalšími spodničkami v pase se začaly užívat velrybí kosti, které byly lehčí a při pohybu tolik nevrzaly. Drátěnou kostru k-y tvořilo pět obručí, od pasu se postupně rozšiřujících. Kostice v korzetech či v k-ách byly tak žádané, že roku 1722 založili Holanďané akciovou společnost pro lov velryb.

K-y 18. století měly tvar oválu, zepředu a vzadu byly zploštělé a jejich šířka dosahovala až 150 cm. V té době se kvůli dámským sukním musel rozšiřovat nábytek. V době napoleonských válek, tj na počátku 19. století k-y nakrátko zmizely, ale brzy se vrátily. Popud k renesanci nošení širokých sukní dala pravděpodobně manželka Napoleona III. Evženie, která tím chtěla dosáhnout okázalosti panovavší na dvoře Marie Antoinetty .

V době druhého rokoka se nosily spodničky vyztužené již koňskými žíněmi – tehdy vznikl i nynější název. Někdy se zpevňovaly i slámou. Záhy byla žíňová k. nahrazena k-ou klecovou (jupe-cage, sukňová klec) s ocelovou výztuží. Ta umožňovala snazší pohyb, ale široké konstrukce se mohly rozhoupat a překlopit. Tento typ k-y vynalezl roku 1856 anglický vynálezce Thomson. Důmyslnější byla crinoline magique (kouzelná): byla odlehčená a dala se zvětšovat a zmenšovat, tj. rozvírat jako deštník. Jejím autorem byl Francouz Dilirac . Existovala také porte-jupe (sukně „zvětšená“) – konstrukce umožňovala sukni zvednout a chránit ji před zametáním ulice. Nejdražší a nejlehčí se zvala cage diamant (diamantová klec).

Vrchol rozkvětu této módy nastal v době vrcholícího historického romantismu, v letech 1850–1870. Na konci 50. let 19. století měla k. na spodní hraně až 3 m v průměru.

V době feudalismu byly krinolínové sukně výsadou panovnic, dvorních dam a významných šlechtičen. V 19. století si však k-u mohly dovolit už i nižší vrstvy. V módě byla k., pod kterou se podvlékaly spodničky a doplňovala se ozdobným řasením i látkovými aplikacemi. Produkce byla velká, největší německá továrna vyráběla ročně milion kusů. K. byla součást šatníku „spořádané“ ženy střední třídy. Pracující venkovanky a měšťanky si z praktických důvodů k-u neoblékaly, takže ji nahrazovaly množstvím spodniček (sváteční lidový kroj jich měl až 20).

Od 70. let 19. století se k. začala výrazně zmenšovat a zplošťovala se zepředu. Zůstalo vypoulení v zadní části, zvané turnýra Ocelová konstrukce byla později nahrazena vycpávkou (honzík). Takovéto sukně se doplňovaly vlečkami; jejich běžná délka byla 2 m.

K. se v módě objevila i později, např. jako večerní stylové oděvy od Lanvinové na počátku 20. století nebo Diorův „new look“ po druhé světové válce. Dnes mají k-y především svatební šaty a bývají z tuhé látky, případně s plastovou či nylonovou výztuží.

Související pojmy: → nylon, → plast, → kroj lidový, → dáma dvorní, → šlechta, → romantismus, → rokoko, → renesance, → móda, → oděv, → vosk, → kalich, → ikonografie, → korzet, → feudalismus, → vlečka, → společnost akciová, → baroko, → žíně

L: VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha : Grada, 2011, s. 76. KYBALOVÁ, Ludmila. Od empíru k druhému rokoku. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 76. KUBÁTOVÁ, Markéta. EKO móda – autorské modely: Bakalářská diplomová práce práce [on-line]. Brno, 2015, s. 16. Přístup z: [1] Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl patnáctý. Praha : Argo, 2002, 1129 s.

Anna Goldmanová 22.11.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777