Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Kresba

(z pol. kreślić = kreslit)

K. ve výtvarném umění umění vypodobnit předměty na ploše pomocí čar, světla, stínu a perspektivy. V technickém provádění k-y můžeme rozlišit k-u s pomůckami a od ruky, s uměleckého hlediska k-u dle přírody a z fantasie; poslední předpokládá přirozeně předchozí znalost a studium přírody. K. je výrazový prostředek založený na lineární stopě, přičemž výsledné dílo může působit i malířsky, tj. s jemnými, tónově a valérově bohatými přechody. V užším významu označuje pojem kresebný unikát, v širším i k-u pro grafický list. K-u vynalezla dle řecké báje dcera Dibutadeova, která opsala na zdi kontury stínu loučícího se milence.

Hlavními nástroji k-y jsou pero (ocelové, ráksové, husí ad.), umožňující ostré a určité vedení linie (Pisanello, L. da Vinci, A. Dürer, Rembrandt) nebo štětec s velkými výrazovými možnostmi (umožňuje lavírování). K peru a štětci se přiřazují nástroje, jež jsou zároveň kresebným materiálem – kovová pisátka. Hojně se užívalo olůvko, dále pisátka měděná, bronzová, zlatá, stříbrná (R. Santi, L. da Vinci); jejich stopa je ostrá bez možnosti oprav. Materiálem a zároveň nástrojem je i tužka, uhel (Tintoretto, P. Rubens), černá a bílá křída (spojovaná do techniky dessin aux deux). Vedle bezbarvých k-eb rozlišujeme také k-y tónové a sice dle základní barvy; šedé v šedi (grisaille), modré v modrém (camaïeu bleu), červené v červeném (camaïeu rouge) a pod.; veškeré tyto způsoby k-y nazýváme monochromické. Zvláštní druh k-eb, v nichž naznačuje se působení světla ve stínu, zove se jako v malířství vůbec chiaroscuro (clair-obscur, temnosvit). K. tužkou se někdy chrání nátěrem okrem nebo jinou barvou, k. uhlem upevňuje se fixativy.

Podle své funkce může být k. přípravnou fází grafického, malířského nebo sochařského díla (sochařská kresba), letákovou nebo knižní ilustrací, náčrtem, studií, podkresbou mozaiky či fresky, předlohou pro grafický list, kompozičním schématem a vzorníkem typů (skicář Villarda de Honnecourt) apod. Může být i samostatným, dovršeným dílem.

Rozšíření k-y a vzestup jejího významu byl mj. dán čínským objevem papíru, dovezeného do Evropy Araby ve 12. stol. Jeho používání zasáhlo do dělby umělecké práce a dovršilo také osamostatnění k-y, která se stávala závazným smluvním dokladem (1421), předmětem samostatného prodeje (1455) a sběratelským předmětem, rozšířením tvůrčích možností o přírodní a modelové studie (Pisanello), o kopie i o zachycení původních výtvarných představ (skicář J. Belliniho). Papír rychle vytlačil pergamen nebo dřevěné destičky. Často byl barevně tónovaný, podklad zvýrazňoval k-u, zvyšoval ulpění uhlu, rudky, tuše či jiného materiálu. K-u ovlivňuje struktura papíru (hladkost, drsnost, vlas, zrnění, savost atd.).

Charakter a styl k-y se měnil s dobou. V době antické u Řeků i v době renaissanční i v době klasicismu byly kladeny přísné požadavky na přesnou k-u a čistou linii. Naopak pro období baroka, rokoka a romantismu jsou typická graciósní a hravou k-ou. Romantismus v k-ě i v barvě usiloval o volnost fantasie a připravil tak cestu k přesnějšímu studiu tvarů přírodních, jež vyvrcholilo v naturalismu, jehož snahou bylo podat k-u s naprostou přesností. Moderní umělecké směry se snaží podávat spíš celkový dojem vyplývající z harmonického pronikání se všech prostředků uměleckých na základě účelné volby dle temperamentu umělce, než aby k-ou akcentovaly konturu; kontura je akcentována v některých oborech grafického umění, zejména v plakátech nebo v malbě na skle, kde dílo musí působit na dálku.

V k-ě mathematicko-konstruktivní se klade důraz na perspektivu a geometrickou projekci; sem spadá zejména kreslení stavební, strojnické, projekce orthografická, kreslení situačních plánů, map apod.

Tradiční výuka na výtvarných akademiích postupovala v přípravě adeptů umění od překreslování grafických listů, přes k-u dle sádrových odlitků až po k-u podle živého modelu a přírody.

Související pojmy: → akademie výtvarná, → perspektiva, → umělec, → naturalismus, → romantismus, → baroko, → rokoko, → klasicismus, → renesance, → kopie, → studie, → ilustrace, → temnosvit, → pergamen, → skica, → skicář, → list grafický, → fixativ, → lavírování, → báje řecká, → mozaika, → freska.

L: BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997, s. 187; Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl patnáctý. Praha : Paseka, 1999, s. 127–9; MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 292.

Anna Goldmanová 5.6.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka, Zofka777