Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Krajina (landscape)

Pojem k. je relativně mladým termínem, ne starším 150 let, pro nějž lze nalézt celou řadu významů a definic. Mezi základní vyskytující se typická pojetí (oblasti definování) krajiny patří 1. k. jako pozorovaná scenérie, 2. k. jako vymezené území nebo region a 3. k. jako specifický celek (blíže Kučera). Koncept k. je interdisciplinární, ležící na pomezí geografie, ekologie, architektury a urbanismu, historiografie, estetiky, archeologie, psychogeografie a sociální psychologie.

Krajina jako pozorovaná scenérie. V tomto psychologicko uměleckém pojetí lze k. chápat jako kulturní symbol, typický obraz okolí, viz i → ráz krajinný, → genius regionis. Definovat ji lze jako „vizuální vyjádření souhrnu objektů a procesů v dané lokalitě v určitém období“ (Emmelin) nebo jako „celkový smyslový vjem, který v nás vyvolává část zemského povrchu, nebo obloha nad ním. Takto definovaná krajina je totožná z celým vnímaným prostředím, nejen jako vnímaná entita, ale také, především, jako zkušenostní prostředí“ (Granö). Proces vnímání objektivně existující k. jako scenérie je samozřejmě subjektivní a je podmíněn místně, časově a kulturně, viz i → mapy mentální. V tomto pojetí tvoří k. jednotný trojrozměrný celek závislý na lidských schopnostech (vnímání, chápání) a lidských smyslech (vymezení na principu „kam až oko dohlédne“).

Krajina jako vymezené území nebo region. V tomto geografickém pojetí chápeme k. jako ohraničitelnou část zemského povrchu, kdy podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny zákon je k. definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“. Podle Úmluvy o evropské krajině z roku 2000 úmluva k. představuje „souvislé území, vnímané člověkem, jehož vzhled je určován činností a vzájemnou interakcí přírodních a antropogenních činitelů.“

Krajina jako specifický celek V tomto holisticko ekologickém pojetí je k. dynamický celek, který určitým způsobem funguje, vyvíjí se a mění. Je komplexním celkem, který v sobě zahrnuje jak přírodu, tak společnost, dopady minulých i současných antropogenních aktivit a přírodních jevů, tak i hmotné a prostorové struktury a kulturní symboly, které jim přiřazujeme. Takto pojatá krajina má vždy určitý prostorový a časový rozměr, různý poměr přírodních a uměle vytvořených prvků a různou míru přeměněnosti.

Krajinu lidé vnímají celkově a pocitově, tj. jak vypadá a jak na ně působí. S pojmem krajina se proto pojí i řada adjektiv, např. k. přírodní, k. průmyslová, k. městská, k. příměstská, k. religiózní apod.

Nejobecněji by vědecká definice krajiny by mohla tvrdit, že krajina je dlouhodobě stabilní soubor přírodních a antropogenních charakteristik, který je vázaný na určitý reliéf a který má společný historický základ. Navíc však krajina představuje i jakýsi „žitý“ a generacemi proměňovaný prostor, s nímž jsou lidé spojeni i emocionálně.

L: KUČERA, Zdeněk. Krajina jako dědictví. In: Heřmanová, Chromý: Kulturní regiony a geografie kultury : Kulturní reálie a kultura v regionech Česka. Praha : ASPI, 2009; EMMELIN, L. Landscape Impact Analysis: a systematic approach to landscape impacts of policy. Landscape Research, 21, č. 1/1996; GRANÖ, J. G. Pure Geography. The Johns Hopkins University Press, Baltimore (Maryland), 1997.

Eva Heřmanová, Jan Jarolímek 22.2.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777