Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Kontrakultura (contraculture, adversary culture)

Termín kk. poprvé použil Parsons v roce 1951, později pak Yinger v roce 1960. Jde o význaný sociální fenomén druhé poloviny dvacátého stoleti vyjadřující aktivní radikálně odmítavý postoj kk. vůči hodnotám majoritní společnosti a vůči dominantní kultuře. Existence kk. je však nutně na této dominantní kultuře závislá, neboť jen ve vztahu k ní má smysl.

Kk. lze definovat jako ostře kontrastní, protestní, opoziční typ subkultury minoritní skupiny, jejíž typickým znakem je nejen odlišnost v oblasti hodnot, norem, idejí, životního stylu, ale i nesouhlas s nimi a negativní sebevymezování vůči dominantní kultuře a vědomá kontraindikace vedoucí mnohdy např. až k politickému extremismu, fanatismu či násilným činům.

Yinger o kk. hovoří v těch případech, když „normativní systém skupiny obsahuje jako primární element téma konfliktu s hodnotami celé společnosti, kde jsou osobní proměnné přímo zapojeny do rozvoje a udržování skupinových hodnot a kde mohou být její normy pochopeny pouze s přihlédnutím ke vztahu skupiny k dominantní kultuře, která ji obklopuje.“

Slovník cizích slov definuje pojem kk. jako typ subkultury (→ subkultura), pro niž je typický nesouhlas a opozice s normami a idejemi kultury majoritní, tzn. jejíž normy a hodnoty jsou nejen odlišné, ale jsou v konfliktu či přímém protikladu k normám a hodnotám kultury dominantní. Viz Slovník cizích slov.

Velký sociologický slovník rozlišuje dva základní typy kk. Jednak jde o 1. kk. vznikající na okraji společnosti (marginalizované skupiny narkomanů, alkoholiků, bezdomovců, zločineckých gangů), jednak jde o 2. kk. spojovanou s potřebou protestu, resp. s potřebou změny nevyhovujících poměrů. Tyto kk. lze spojovat s nejrůznějšími hnutími reagujícími na sociální a politické klima ve společnosti, na nemožnost seberealizace, na obtížnost politické participace, na diskriminující charakter legislativy, oficiální politiky či oficiální kultury. S tímto druhým typem kk. se lze setkat u revoltujících skupin mládeže snažících se o určitý sociální, umělecký, ekologický či politický program, který ale není součástí dominantní kultury.

Psychologický slovník chápe kk. jako 1. výraz pro činnost beatniků (Allen Ginsberg, William Burroughs) v 50. letech 20. století v USA, jež prosazovali individuální svobodu, vzpouru proti byrokracii a otevřenost vůči všem kulturám, jako 2. označení alternativní kultury hnutí hippies.

Slovník kulturálních studií uvádí jako příklad kk. 60. let 20. století antimaterialistické hnutí hippies, prezentující témata sociální exkluze, sexuálního osvobození, užívání drog, specifických účesů a oblečení nebo politické hnutí proti válce ve Vietnamu, Hnutí za osvobození žen aj.

L:
YINGER, J. Milton. Contraculture and subculture. American Sociological Review, Vol. 25, No 5, 1960, p. 629.
LINHART, Jiří, VODÁKOVÁ, Alena. Velký sociologický slovník. A-O. Praha : Karolinum, 1996, s. 526.
BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Praha : Portál, 2006, s. 92-93.
HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000, s. 273, 774 s.
URBAN, Lukáš. Sociologie. Praha : Eurolex Bohemia, a.s., 2006, s. 121.

Eva Heřmanová 24.3.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Fantomas, Zofka777