Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Koláž

Pojem k. (z fr. coller = lepit) označuje uměleckou kompozici, obecně jakékoliv dílo vzniklé seskupením různorodých částí do nového celku, např. nalepením různých výstřižků, obrázků a fotografií na společný podklad. Pro kvalitní k. je důležitý cit pro proporce, umístění i pro vlastní výběr částí, z nichž je následně k. sestavována.

Technika se poprvé objevila ve výtvarném umění; umělci začali do obrazu vlepovat lepením různé druhy papírů, reprodukce, ústřižky novin, viněty apod. První, kdo začal narušovat jednolitost obrazové plochy a vnášet do díla cizorodé prvky, byli G. Braque a P. Picasso. Vytvářeli první papier collés (fr. k sobě slepovaný papír) (Braque aplikoval tapetu do obrazu Fruit, plat et verre, r. 1912) a první k. (Picassův obraz La nature morte a la chaise cannée s vlepeným voskovým plátnem imitujícím proutěný výplet, r. 1912). V těchto dílech se kombinuje k. s malbou či kresbou. (Papier collé se od k. liší tím, že jde výhradně o ploché části, které jsou objekty samy o sobě, zatímco v k. je z vkládaných částí teprve tvořen celek.)

Části k. mohou být voleny záměrně, vedeny asociací nebo mohou být založeny zcela na náhodě.

Podle T. Adorna k. rozbila plochu obrazu: části vnějšího světa se střetávají se subjektivitou malíře, do díla je vnesen rozpor. Nová technika tak s sebou přinesla i obsahové problémy.

K. se jako médium zcela osamostatnila až v díle dadaistů (M. Ernsta, H. Höch, K. Schwitterse ad.). Schwitters nazýval své koláže a asambláže Merzbilder (spojení části německého slova „Kommerz" , které se jako fragment dostalo do jeho prvního díla a „Bild“ – obraz). Höch spolu s R. Hausmannem vyvinula techniku fotomontáže – montáž fotografií či jejich částí nebo tiskovin.

Techniku k. dále rozvinuli surrealisté, u nichž šlo o vytvoření napětí mezi nesouvisejícími předměty a z toho se rodící účinek křečovité krásy (M. Ernst).

V českém prostředí vynikli svými k. J. Štýrský, K. Teige. Největší zásluhu na rozvoji této techniky má však básník a výtvarník J. Kolář; vytvořil nové varianty této techniky – chiasmáž, muchláž, proláž, roláž ap. Vytvářel také tzv. zasouvací k. obsahující vyměnitelné části a obrazová báseň Le Rossignol de Rimbaud.

K. se uplatnila i v dalších uměleckých směrech, např. v pop-artu (Peter Blake), v technikách dekoláže, svým principem se dotýká i asambláže, montáže, enviromentu, tvorba označované jako trompe l´ oeil, objekt trouvé apod.

Pojem k. byl později přenesen i do ostatních druhů umění jako je hudba, film (videoart), literatura nebo módní návrhářství.

Související pojmy: → umění, → film, → fotomontáž, → fotomanipulace, → surrealismus, → dadaismus.

L: MRÁZ, Bohumil. Dějiny výtvarné kultury III, Praha : Idea Servis, 2002; MRÁZ, Bohumil, MRÁZOVÁ, Marcela. Encyklopedie světového malířství. Praha : Academia, 1988; La Grande Encyclopédie LAROUSSE, 1973. Přístup z: [1]; The Hutchinson Encyclopedia. New 8th edition, 1988. Přístup z: [2]; Collage.art. Přístup z: [3]; Wikipedie.cz. Heslo Koláž. Přístup z: [4].

Zdroje: Collage. In: arthistory.about.com: The Art History Glossary [on-line]. Beth Gersh-Nesic. [cit. 2013-2-11]. Přístup z: [5]; Papier collé. In: arthistory.about.com: The Art History Glossary [on-line]. Beth Gersh-Nesic. [cit. 2013-2-11]. Přístup z: [6]; ZEPTER, Michael Cornelius. Vom papier collé zur Materialaktion – Anmerkungen zur Geschichte der Collage [on-line]. [cit. 2013-2-11]. Přístup z: [7]; Náhodná setkání – koláže ze sbírek PNP v Praze [on-line]. Památník národního písemnictví: Praha 1, , 2009 [cit. 2013-2-11]. Přístup z: [8].

Terezie Taberyová 21.12.2012, Anna Goldmanová 11.2.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Quido Meruňka, Zofka777