Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Knihovna

Pojem k. označuje: 1. obecně sbírka knih (např. zámecká, veřejná, soukromá k.); 2. odborně řízená kulturní, vědecká a informační instituce sloužící ke shromažďování, zpřístupňování, třídění a uchovávání hmotných zdrojů informací (knihy, noviny, časopisy, staré rukopisy, hudebniny, CR ROMy, DVD apod.) dle stanovených zásad; 3. druh nábytku určený k uložení knih.

Za nejstarší k. lze pokládat starověké archivy a sbírky písemností v Mezopotámii, Egyptě, Číně, Indii, Řecku a Římě. Největší a nejvýznamnější k. starověku byla k. v Alexandrii, která uchovávala na 700 000 svitků. V antickém Řecku a Římě existovaly k. při státních úřadech a chrámech, byly veřejné i soukromé. Nejznámější řecká k. byla v Pergamonu a v Athénách. Antické k. byly zároveň kulturní, vědecké a informační zařízení, které sloužilo ke shromažďování, zpřístupňování a uchovávání literárních dokumentů, vědeckých poznatků a informací. První křesťanské k. vznikaly při sídlech biskupů. Ve středověké Evropě byly zakládány k. zejména v bohatých benediktinských klášterech, kde byly opisovány antické rukopisy.

V českých zemích byly první knihy (rukopisy) shromažďovány pro liturgické potřeby v 9. století ve Velkomoravské říši, od 10. století při pražském biskupství. Ve 12. století byla založena Strahovská knihovna. Sběratelem vzácných knih byl Přemysl Otakar II., Václav II. i Karel IV. Přelom ve vývoji českého knihovnictví bylo založení Univerzity Karlovy (1348). K velkému rozkvětu došlo v období renesance a humanismu, zejména po rozšíření knihtisku. Od konce 18. století vznikaly veřejné čítárny, později byly zakládány veřejné městské vlastenecké k. čtenářskými spolky.

V současné době je v České republice vybudována rozsáhlá síť k. veřejných (lidových), vědeckých, školních, vysokoškolských a speciálních k.

Systém knihoven ČR dle knihovnického zákona (Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb) tvoří: Knihovny zřizované Ministerstvem kultury ČR (Národní knihovna České republiky, Moravská zemská knihovna v Brně, Knihovna a tiskárna pro nevidové K. E. Macana); Krajské knihovny zřízené příslušným orgánem kraje; Základní knihovny zřízené příslušným orgánem obce; Specializované knihovny.

Základní role knihoven v současné společnosti jsou: vzdělávací (k. zpřístupňuje dokumenty z knihovních fondů, poskytuje bibliografické a faktografické informace a rešerše, umožňuje volný přístup k internetové síti); informační (k. poskytuje informace a poznatky i ze vzdálených domácích a zahraničních databází díky postupné digitalizaci a informatizaci k. a jejich fondů); výchovná (k. apeluje touto rolí na čtenáře a jejich výchovu, k. zároveň zprostředkovává kontakt jednotlivců, je místem setkání mnoha generací); archivní (k. uchovávají kulturní dědictví společnosti v podobě archivace a uskladnění písemností, knih a dokumentů); kulturní/komunitní (k. dříve pojímaná jako „sklad knih“ nyní slouží jako místo vhodné pro studium, pro odpočinek od každodenních starostí, k pořádání různých akcí, přednášek, besed).

Související pojmy: → knihovnictví, → archiv, → inkunábule, → projekty digitalizace, → e-books, → benchmarking, → databáze NIPOS, → videokniha, → knihovna digitální, → trh knižní.

L: Malá československá encyklopedie, III. díl. Praha : Academia, 1986, s. 416.; BULISOVÁ, Jiřina. Ottova všeobecná encyklopedie: ve dvou svazcích, A-L. Praha : Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2003, s. 618; Knihovny.cz: Portál o českých knihovnách [online]. 2008 [cit. 2013-03-03]. Přístup z: [1].

Lucie Sedláčková, 4.3.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Lucisedl, Zofka777