Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Kinematografie (cinematography)

Pojmem k. lze označit všechny činnosti, které nějak souvisejí s filmem a jeho výrobou a prezentací. Do pojmu k. se dá zahrnout i označení filmové techniky a její výroby. K. je jednou z forem živého → umění, které vzniklo s vývojem filmu a filmového pásu.

Historie k. se oficiálně začíná psát dnem 28. prosince 1895, kdy bratři Auguste a Louis Lumièrové poprvé na veřejnosti, v pařížském Grand Café, a za peníze promítali své filmy pomocí přístroje s názvem kinematograf. Lumièrové při výrobě kinematografu zkombinovali znalosti, které zjistili jejich předchůdci z řad optiků, fotografů a chemiků, postupně je zdokonalovali a vylepšovali, až nakonec natočili a světu představili několik krátkých filmů. Velký rozvoj k. přišel především v desátých a dvacátých letech 20. století. Film se rozvíjel rychle na obou stranách Atlantiku, zpočátku byl ovšem významný vliv především ve směru z Evropy do Ameriky, nikoli opačně.

Italské epické filmy, ruská montážní k. a avantgarda byly vedoucími žánry němé éry filmové historie. Ve druhé dekádě 20. století došlo k výrazné změně ve vnímání filmu jako umění. Stalo se tak v Evropě, kde zejména francouzští intelektuálové začali uznávat film jako formu umění a posuzovali ho podle stejných měřítek jako jiné formy. Z Francie se pak tato myšlenka začala šířit do ostatních evropských zemí. Před nástupem třicátých let a velké hospodářské krize byl nárůst obliby k. značný. Přispěl k tomu především nový technologický prvek – ozvučený film. Následkem finanční krize opadla dočasně i návštěvnost v kinech. K. v USA byla ovlivňována tvorbou na evropském kontinentě. V důsledku společenských a politických změn v Evropě a zejména v předválečném Německu, emigrovala do Spojených států velká část evropské umělecké elity, která s sebou za oceán přivezla i umělecké směry.

Ve třicátých letech tak americkou filmovou tvorbu ovlivnil zejména německý expresionismus, který stál za počátkem žánru film noir. V roce 1926 se v amerických kinech vysílal film ruského režiséra Sergeje M. Ejzenštejna Křižník Potěmkin, což hollywoodským filmařům představilo techniku tzv. montáže (speciální přístup ke střihu), která se také alespoň útržkovitě později objevila v některých jejich snímcích. Po 2. světové válce vstoupila na trh televize, která odlákala od filmových pláten mnoho diváků. Řada filmových studií a producentů se rozhodla čelit poklesu návštěvnosti tím, že se zaměřila na výrobu filmových snímků jen pro určitou část populace.

Společnost Walt Disney začala vyrábět klasické dobrodružné filmy pro děti a mládež, rozšířila se také výroba filmů s milostnou tématikou pro mladistvé. 50. a 60. léta byla významná i z pohledu teorie umění, kdy francouzští kritici vzali postupně na vědomí americké (respektive hollywoodské) filmy. Aplikovali na tyto filmy novou filmovou teorii, takzvanou autorskou teorii, která zastává názor, že hlavním uměleckým tvůrcem filmu je režisér. Na autorskou teorii a ostatní prvky evropského hodnocení filmu brzo přistoupili i američtí intelektuálové a začali hollywoodské filmy vnímat jako umění. Teorie autorského filmu se zrodila kolem skupiny tvůrců z tzv. francouzské nové vlny, jako byl například Jean Luc Godard nebo François Truffaut.

Následující dekáda hollywoodského filmového průmyslu je spojena především s takzvanou blockbusterovou metodou. Jedná se o princip, ve kterém producent nebo studio vynaloží velké částky na tvorbu několika filmů zároveň. Jeden z těchto filmů by se pak podle tvůrců měl stát zaručeným hitem a tím vykompenzovat neúspěchy či krachy ostatních filmů. Od osmdesátých let až po současnost musí kina bojovat především s novými technologiemi.

Nejdříve se všichni obávali, že za érou biografů udělá pomyslnou tečku éra videokazet. Poté se podobný osud předpovídal i DVD a domácím kinům. Stalo se ovšem něco jiného. Pro kina samotná samozřejmě nástup nových technologií znamenala úbytek diváků, filmová studia, producenti a tvůrci z nich však nakonec těží. Videokazety a DVD jim totiž přináší značné sumy za licence.

Nejnovější technologie, internet, je však zatím dozajista ohrožením. Ilegální stahování a sdílení videí a filmů je problémem, se kterým se snaží bojovat každý filmař, bohužel však zatím neúspěšně. První desetiletí 21. století znamenalo zejména pro k. změnu v přístupu k natáčeným filmům. Začaly se točit remaky starších klasických filmů, investuje se do 3D filmů a do drahých velkofilmů.

V k. je zaměstnáno mnoho lidí, protože každá výroba filmu je náročným procesem. Mezi profese spojené s k. patří producenti, herci, režiséři, scénáristi, kameramani, zvukaři, výtvarníci, kostýmáři a jiní. K., resp. filmový průmysl zaměstnává také mnoho filmových kritiků a teoretiků. Především je pak k. součástí souboru uměleckých a kulturních průmyslů.

Souviseljící pojmy → film artový, → průmysl filmový, → niklodeon, → kinetoskop.

L: BORDWELL, David, THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie. Praha : Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství Lidové noviny, 2011; URGOŠÍKOVÁ, Blažena. Počátky kinematografie. Národní filmový archiv, 2011, přístup z: [1]; HUNT, Matthew. Cinema: Film History since 1880: World Cinema. 2011, přístup z: [2].

Tereza Vondráková 21.6.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777