Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Karner (karner, karner house)

Karner, klášter Bačkovo, Bulharsko. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Михал Орела, 2008. Přístup z: [1]
Karner, Gosheim, Německo. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: GFreihalter, 2013. Přístup z: [2]
Románský kruhový karner (1150-1160) vedle farního kostela, Hardegg, Rakousko. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: GuentherZ, 2011. Přístup z: [3]
Románský kruhový karner (z 12. století), Hainburg, Rakousko. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Mussklprozz, 2006. Přístup z: [4]

(z lat. carinalis = pozemský, carnarium, ossarium = kostnice)

Podle Paukrta je k. "románská a gotická hřbitovní dvouetážová centrální stavba – známá však už z předrománské architektury, zpravidla kvadratického, kruhového nebo polygonálního půdorysu, stojící v sousedství farního kostela na hřbitově." Dále podle Roučkové "horní prostora karneru sloužila jako kaple, kde se konaly zádušní mše za mrtvé. Zpravidla mívá půlkruhovou apsidu, která se někdy mění na výklenek vystupující ven v podobě arkýře. Uvnitř lodi bývá v této části umístěn oltář. V dolní podzemní prostoře je kostnice (ossarium), kam byly ukládány kosti postupně vykopané na hřbitově. Do každé prostory vede samostatný vchod."

Podle Hájka je k. "dvoupodlažní hřbitovní kaple, v níž spodní podlaží slouží jako kostnice (ossárium)"; nejčastěji se k-y vyskytují v románské a gotické architektuře.

K. je tedy dvoupodlažní stavební objekt nebo přístavba sloužící k uchovávání kostí nalezených nebo vykopaných z hrobů na hřbitově. Tato stavba může být koncipována jako přístavba k farnímu kostelu, nebo jako vymezený prostor v chrámové předsíni nebo pod chórem; nejčastěji ale jde o samostatný objekt (kapli), který je součástí hřbitova. Pojem k. bývá někdy volně a nesprávně používán i pro jakoukoliv kapli s kostnicí (i nesplňující podmínku dvouetážovosti).

Největší počet dochovaných k-ů pochází z románského období, z pozdního středověku jsou pak k-y vzácnější. Vzorem pro k-y byla pravděpodobně kaplička sv. Michala ve Fuldě, se dvěma podlažími, vybudovaná v letech 818-822, a až později (ve 12. - 13. století) využívaná i na pochovávání. Jak též uvádí Roučková, za prototyp k-ů je "pokládána hřbitovní kaple sv. Michala v klášteře ve Fuldě, založená opatem Eigilem, pocházející z let 818-822. Horní kruhová prostora má 8 sloupků, které podpírají kupoli, apsida je podkovovitého tvaru a spodní prostora je sklenuta do středního sloupu. Z Itálie se tento stavební typ začal šířit do Rakouska, kde zakořenil nejvíce, a do Německa. Z Rakouska se pak rozšířil až na jižní Moravu, která je jeho nejsevernějším výběžkem".

Ohniskem výskytu k-ů bylo Podunají s centrem v Dolním Rakousku, odkud se pak tento specifický typ staveb šířil i do sousedních území. Ponejvíce tedy jsou a byly k-y rozšířeny v Dolním Rakousku, kde se jich z rozmezí 12. až 15. století (od počátku 16. století je výskyt vzácný) dochovalo 110; dále se dochovaly i ve Štýrsku, v Korutanech (47), v Salzburgu, v Horním Rakousku, v Tyrolsku či v Bavorsku. Do Rakouska se k-y dostaly pravděpodobně z jihu. Většina z nich má kruhovou podobu jako například Hardegg (pocházející z roku 1160), Kuenring, Hainburg, Mistelbach, Deutsch-Altenburg, Petronell-Carnuntum aj. (Roučková, s. 74) S příchodem gotiky k. nemizí, ale mění se jeho půdorys - kruhový v polygonální (lokality Zellendorf, Pulkau, Tulln, Mödling aj.).

Románské k-y kruhového půdorysu jsou typově podobné rotundám a často jsou s nimi vzájemně zaměňovány. Podobnost je však pouze v tomto půdorysu (kruhová loď s půlkruhovou apsidou); rozdílnost je v dvouetážovosti k-ů a v odlišném účelu rotund (rotundy jsou vlastnickými kostely, kdežto karnery jsou výhradně hřbitovní (pohřební, hrobní) kaple). Richter specifikoval dva základní znaky našich k-ů, a to: dvouetážovost – horní hřbitovní kaple + dolní kostnice (ossarium) a úzkou místní spojitost k-u s farním kostelem, tj. že k-y nikdy nevznikaly samostatně, ale jen s farními kostely své obce, s nimiž tvoří typickou dvojici. Jak dále upozorňuje Roučková, existovalo v minulosti velmi přesné a systematické propojení obou těchto typů staveb románské jihomoravské architektury.

Výskyt k-ů v Čechách a na Moravě (souvisí s německou kolonizací ve 13. století): příkladem nedostavěného k-u je kaple Božího Těla vedle kostela sv. Barbory v Kutné Hoře (viz [5]) a další dochované nebo známé stavby zejména na jižní Moravě: kaple sv. Michala v Moravských Budějovicích (okres Třebíč), kaple sv. Oldřicha v Hrádku u Znojma, v Šatově, ve Vranově nad Dyjí, v Hostěradicích (vše okres Znojmo), ve Stonařově (okres Jihlava), kaple sv. Jana Křtitele ve Starém Městě u Uherského Hradiště (okres Uherské Hradiště), kaple "Cyrilka" v Podivíně (okres Břeclav), do vzduchu vyhozený (1953) k. v Bítově, zaniklý k. v Blučině a další (viz Roučková); některé jiné objekty připomínající k. - v Oleksovicích, v Olomouci, v Kroměříži, ve Slavonicích a ve Znojmě - označuje Roučková jako sporné, i z toho důvodu, že často u nich nebyl proveden ani podrobný stavebně-historický průzkum. Z dochovaných patrocinií - sv. Michal a sv. Oldřich - lze usuzovat na vliv Podunají (kde tato zasvěcení byla nejčetnější) na jihomoravské k-y.

Základy nejstaršího slovenského k-u (z 11. století) byly zjištěny při archeologickém výzkumu Bratislavského hradu; základy dalších k-ů v bratislavském Podhradí, v dómu sv. Martina a v areálu dnešního Starého zámku (oba cca ze 13. století); dochovaný k. sv. Michala v Banskej Štiavnici, dochovaný k. sv. Ondřeje v Kremnici. V Maďarsku se k-y dochovaly ve městech Pápoc a Ják.

Související pojmy: → nekrogeografie, → tafofilie, → rituál, → hřbitov, → kobka, → krypta, → ossárium, → kostnice, → kostel, → chrám, → kaple, → kaple pohřební, → kaple hřbitovní, → kaplička, → chór, → půdorys, → apsida, → oltář, → archeologie, → sloh románský, → gotika, → mauzoleum, → mumie, → baptisterium, → půdorys, → rotunda, → patrocinium.

L:
HÁJEK, Václav. Architektura. Klíč k architektonickým slohům. Praha : Grada Publishing, 2000, s. 2010, 229 s.
PAUKRT, Václav. Románské karnery na Moravě. Disertační práce, UJEP, Brno, 1976.
ROUČKOVÁ, Barbora. Veřejně přístupné kostnice a karnery v České republice. Diplomová práce, Filosofická fakulta, Masarykova universita v Brně, 2008, 138 s. Přístup z: [6]
RICHTER, Václav. Románská architektura na Moravě. Časopis Společnosti přátel starožitností LX, 1/1952, s. 231-234.

Eva Heřmanová 8.5.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Bludišťák, Fantomas, Zofka777