Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Kaple

K. je 1. malý soukromý bohoslužebný prostor či stavba křesťanského kultu bez statutu farního kostela (nepřechovává se v ní eucharistie). Název byl odvozován z lat. cappa = plášť, kapuce, kápě, zejména plášť sv. Martina z Toursu, který byl klenotem frankomerovejské říše. Odtud se nejprve označovala místnost capella, v níž byl plášť přechováván. Později byl název capella přenesen na malé bohoslužebné místnosti i budovy. Jiný a pravděpodobnější výklad výklad odvozuje název k. z pozdně lat. slova capella (cupella = malý hrob, od cupa = hrob), tj. starokřesťanský pomník nebo ciboriový přístřešek nad hrobem mučedníka. Později z těchto přístřešků K-e byly určeny k motlidbám, křtění novorozenců, zádušním mším a rozjímání. K-e. se taktéž nazývaly i 2. prostory ke kázání (např. Betlémská v Praze) a ve středověku se tak říkalo i 3. církevním vznikly malé stavby – cupelly, capelly a název odtud přešel i na malé soukromé bohoslužebné místnosti a budovy. kancelářím, archivům listin a prostorám k ukládání cenností a relikvií. Také tak bývala zvána 4. zvláštní malá místnost nebo oddělení při chrámech, vyhrazená pěveckému sboru.

V k-ích prvně zmíněného typu se mohly konat jen určité náboženské úkony. Obyčejně sloužila uzavřené společnosti, zatímco kostel byl volně přístupný všem křesťanům. V baroku však existovaly i veřejně přístupné k. (např. poutní).

Nejmenší k. se zřizovaly v arkýřích gotických a renesančních městských domů a radnic. Obvyklejší bylo umístění k. do větší prostory. Od 13. století byla k. součástí většiny městských paláců a hradů. Bývala obyčejně honosně zařízena, strop měl žebrovou klenbu, okna kružby, byla zde tribuna. K. bývá připojena k paláci, někdy je ale i samostatnou budovou. Od doby renesance se soukromé k. vyskytují v klášterech, církevních školách, špitálech, jezuitských kolejích, úředních budovách apod.

Šlechta a patriciové zřizovali soukromé k. v chrámech. Typické byly k. pro gotické katedrály, kde bývaly umístěny kolem chórového ochozu. Byli zde pohřbíváni přední příslušníci rodu, konaly se zde křty, svatby a jiné rodinné obřady. Boční k. se však budovaly i v jiných typech středověkých chrámů. Zesnulí ve svých závětích odkazovali prostředky na nadaci, z které pak preláti museli sloužit zádušní mše. Výzdoba těchto k-í zachycuje často rodové erby, sochy patronů a později i portréty členů rodu.

V italské renesanci se objevily nové typy k-í – baptisteria (k. křticí) a karnery (hřbitovní k.).V Čechách se tato móda neujala. Samostatné k. se zde začaly stavět až v baroku. V té době se stavěly v krajině poutní k., někdy na kopci s křížovou cestou, k. mariánského kultu zasvěcené nějakému zázraku. Ve městech a na předměstích se budovaly honosné k. na paměť zemřelého či jako prosba o přízeň patrona (k. mariánské, floriánské, václavské, svatojanské). Fundátory byla většinou šlechta. Malé kapličky, často jen výklenkové, stavěli i měšťané při svém domu, dvorci či u cesty.

Vnitřní vybavení k. tvoří obyčejně malý oltář, socha či vyobrazení světce. V obcích, kde není kostel, bývá k. situována v jejich středu.

  • k. hřbitovní stojí na hřbitově. Může zastávat funkci k. pohřební, ale slouží i pro pobožnost přímo na hřbitově,
  • k. pohřební má větší rozměry a bývají z ní konány pohřby,
  • k. křticí stojí samostatně nebo je přičleněna k prostoru chrámovému a je vyhrazena křtu,
  • .áhrobní k. slouží od dob renesance a baroka jako náhrobek rodu či skupiny církevních hodnostářů (např. k. Pazziů u S. Croce ve Florencii, Nová sakristie u S. Lorenzo aj.); u nás např. k. Kouniců ve Slavkově (z roku 1789).

Mezi významné k. u nás patří např. Svatováclavská k. v chrámu sv. Víta na Pražském hradě (1362–1367), Šternberská k. zjevení Páně ve Smiřicích (1696–99) či Vlašská, vklíněná mezi sv. Salvátora a sv. Klimenta v areálu Klementina 1590–1600).

Související pojmy: → baroko, → renesance, → kazatelna, → kázání, → kostel, → chrám, → hrad, → palác, → dvorec, → oltář, → socha, → světec, → nika, → patron, → radnice, → kult, → baptisterium, → nadace, → erb, → portrét, → středověk, → patricij, → šlechta, → chór, → katedrála, → arkýř, → klenba žebrová, → tribuna, → kolej, → jezuité, → klášter, → křesťanství, → sbor, → modlitba, → církev, → archiv, → relikvie, → klenot, → eucharistie, → statut, → mučedník, → okno, → pouť, → prelát, → ciborium, → kaplička, → kaple pohřební, → kaple hřbitovní, → kaple hradní, → kaple výklenková, → kaple poutní, → karner, → kalvárie, → cesta křížová.

L:
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 143–144.
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. Město. Praha : Vyšehrad, 2013, s. 126–127.
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 23–24.
BLAŽÍČEK, Oldřich J., KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991, s. 96.

Anna Goldmanová 8.5.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777