Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Kanelura

(z lat. canalis – žlab), též kanelování, rhabdosis, striatura

Zdroj: V. DUDÁK, 192
Zdroj: B. SYROVÝ, 1961

V architektuře svislé žlábkování dříku sloupu, pilíře něbo i v jiné ploše. Mívá různý profil: eliptický, oválný či kruhový segment. Vzbuzuje dojem větší štíhlosti a pružnosti sloupu, hra světela stínů sloup zjemňuje.

Na vznik k-r není jednotný názor. Může být odvozena z otisku rákosí na původně hliněných dřících sloupů, nebo z tesařského opracování dříku původně dřevěného.

K. se používá již od doby Staré říše v Egyptě (3. tis. př. n. l.). Nejstarší doklad lze nalézt v Džóserově pyramidovém okrsku a v Persii. Hojně se uplatnila v tektonické řecké a římské architektuře.

Dórské k-y se vzájemně dotýkají ostrými hranami. Na sloupu jich bývá 16–22 a jsou mělké. Vyústění k. pod echinem dórské hlavice se nazývá meniskus. Iónský sloup má obvykle 20–24 hlubších půlkruhových žlábků oddělených svislými páskami (stezkami). V korintském řádu byly v dolní části, zhruba do třetiny sloupu vyplňovány hůlkami (píšťalami). Hloubka k-y odvisela také od materiálu – u hrubozrných kamenů se dělala k. z technických příčin mělčí.

K. se používala i v dalších erchitektonických dobách a slozích. Objevovala se i na litinových sloupech a kandelábrech.

Související pojmy: → sloup, → pilastr, → řád korintský, → řád dórský, → řád iónským, → meniskus, → pyramida, → architektura řecká, → architektura římská, → píšťala, → litina.

L: DUDÁK, Vladislav, Rudolf POŠVA a Bořek NEŠKUDLA. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Vyd. 2., rev. a dopl. Praha: Baset, 2002, s. 469. ISBN 8086223906; SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 142;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt