Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Kašna

(z něm. Kasten = bedna)

K. je kamenná, kovová, keramická, případně betonová vodní nádrž s trvalým přítokem a odtokem vody. Vyvinula se z roubení nad studní přikrytého poklopem (bednou, něm. Kasten). Sloužila k veřejnému či soukromému zásobování vodou, ale i jako dekorativní motiv. Bývá různého tvaru, velikosti a hloubky, může být architektonicky či sochařsky ztvárněná.

K-y mohou být zásobovány vodou:

  • přivedenou samospádem,
  • ze zřídla přímo pod nimi,
  • načerpanou.

V antickém Řecku byla k. krytá stavba, stavěná obyčejně na tržištích (enneakrunos). V Římě se hojně užívaly k-y soukromé i veřejné v podobě nymfeí zdobených sochami. V Orientu dosáhly k-y velkého rozvoje . Dekorativně upravené zdroje tekoucí vody byly vždy součástí zahrad i palácových interiérů. Rituální očistné k-y v Orientu přešly do peristylu antických chrámů, vestibulu mešit a do atria raně křesťanských chrámů. K-y v rajských dvorech klášterů sloužily praktickým i rituálním účelům.

Evropské středověké k-y časem nahradily původní prostou studnu na náměstí. Jakožto významným zásobárnám měst pitnou vodou byla jejich výzdobě a úpravě věnována mimořádná pozornost.

V románské době byly oblíbené velké mísové k-y, někdy o několika nádržích postavených nad sebou. V době gotiky se rozvíjely k-y s umělým přívodem vody v kamenných či dřevěných rourách. Stavěly se poschoďové k-y s bohatě zdobenými středními sloupy – tzv. věžovitou pyramidou, např. Krásná k. v Norimberku (1386–1396). U nás vyniká výzdobou pozdně gotická k. v Kutné Hoře.

V době renesance byl střední sloup často nahrazován postavou. K-y měly v renesanci a v baroku v prvé řadě dekorativní funkci. Budovaly se na nádvoří paláců a zámků, v parcích, zahradách, později na veřejných prostranstvích. V baroku byly oblíbeny velké komplexy s bohatou figurální výzdobou někdy zasazenou do iluzivního skalního terénu (Fontana di Trevi v Římě) ale i menší centrálně souměrné nádrže s dekorativní plastikou uprostřed. Často byla voda vyvedena do výšky, odkud stékala přes okraje do spodnějších nádrží, někdy ve tvaru mušle. Nákladné k-y měly někdy mísy nad sebou a vrchol zakončovala plastika s antickým či náboženským námětem.

Postavy v k-ách často představovaly božstva řek a moří (např. Poseidón, najády, tritóni atd.). Ve francouzských zahradách byl kladen důraz na samotné vodní umění (kaskády, tryskající fontány ap.) více než na sochařskou výzdobu.

K. může přiléhat k budově nebo k ohradní zdi a potom nabývá podoby odpovídající polovině výše popsaného typu k-y (při svislém řezu).

Související pojmy: → zahrada, → park, → palác, → kaskáda, → fontána, → socha, → dekorace, → plastika, → renesance, → baroko, → zámek, → náměstí, → středověk, → antika, → mešita, → atrium, → chrám, → peristyl, → klášter, → nymfa, → pyramida, → sloup, → dvůr rajský, → vestibul.

L:
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 478–479.
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 146.

Anna Goldmanová 17.4.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777