Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Infrastruktura kulturní

Pojmem i.k. rozumíme jednak nemovitosti, jednak i technické vybavení sloužící pro kulturní účely v daném území. Jde v podstatě o materiálně technické zázemí pro realizaci živé kultury, popř. i pro prezentaci kultury lokální a regionální (→ kultura lokální, → kultura regionální). Oficiální i.k. tvoří kulturní domy či (multi)kulturní centra, místní knihovny, místní či regionální muzea, kina, divadla, galerie. Za „neoficiální“ i.k. lze ale považovat i hospodu, místní obchod, sokolovnu, orlovnu, lavičky na náměstí či prostory obecního úřadu věnované historii obce či příležitostným výstavkám apod. V řadě obcí mohou tyto prostory fungovat jako jakési kondenzační jádro místního sociálního a kulturního života.

Podle Mockovčiakové jsou nemovitosti patřící do i.k. a sloužící kultuře zpravidla financovány z veřejných rozpočtů (s výjimkou památkových objektů) a jsou většinou starší padesáti let. V Česku jde velmi často o historické budovy pocházející z přelomu 19. a 20. století, kde problémem kromě stavebně technického stavu bývá i absence možnosti bezbariérového přístupu. Nemovitosti vystavěné v 70. letech 20. století jsou obvykle také za zenitem své životnosti a vyžadují rozsáhlejší modernizace a opravy. Obdobně i sbírkotvorné organizace (→ muzeum, → galerie, → knihovna) mívají problém s kapacitou i vhodností prostor určených k uchování a ochraně sbírek.

Nemovitosti příslušející do i.k. bývají nejčastěji majetkem územních samosprávných celků nebo majetkem státu.

Technické vybavení příslušející do i.k. je zpravidla majetkem jednotlivých příspěvkových organizací v kultuře. S výjimkou krajských, bývalých okresních a městských knihoven je i tato součást i.k. v Česku technicky spíše zaostávající. Zejména jde o neuspokojivou situaci z hlediska technologické vybavenosti muzeí a galerií, včetně depozitářů, stavu digitalizace sbírkového fondu, konzervačních a restaurátorských dílen aj. Tyto nedostatky jsou překážkou jak modernizace veřejných kulturních služeb, tak internetové prezentace kulturních zařízení a jejich nabídky, tak i digitální prezentace sbírkových fondů.

Podle Patočky a Heřmanové tvoří i.k. soubor nemovitostí, institucí a jejich technického vybavení, jež zprostředkovávají, zpřístupňují a poskytují kulturní statky, aktivity a služby občanům daného území. Lze sem tedy řadit veškeré nemovitosti zprostředkující kulturní dění a zajišťující akulturaci obyvatel (památkové objekty, muzea, galerie, divadla, kina, veřejné knihovny a kulturní domy), ale i technické vybavení v těchto nemovitostech sídlících institucí, zejména informační a digitalizační technologie.

Související pojmy: → kultura, → dům kulturní, → centrum kulturní, multifunkční, → kino, → divadlo, → statek kulturní, → artefakt, → akulturace, → digitalizace, → databáze, → exponát interaktivní, → služba kulturní, → služba veřejná, → depozitář, → sbírka, → konzervace, → restaurování.

L:
MOCKOVČIAKOVÁ, Alena. Příprava nové kulturní politiky MK – podklad NIPOS. NIPOS, 2009, přístup z: [1].
PATOČKA, Jiří, HEŘMANOVÁ, Eva. Lokální a regionální kultura v České republice. Praha : ASPI, 2008, s. 51, 199 s.

Eva Heřmanová, Jan Jarolímek 6.5.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Quido Meruňka, Zofka777