Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Ikonostas (iconostas)

Ikonostas řecké katolické katedrály, Hajdudorog, Maďarsko. Ikonostas obsahuje 54 ikon, vytvořen stejně jako ikony kolem roku 1810. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Jojojoe 2010. Přístup z: [1]
Panoramatický pohled na ikonostasu, svatyně Saint Demetrios řecké pravoslavné církve, Seattle, Washington, USA (vyroben ze čtyř propojrných fotografií). Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Joe Mabel, 2010. Přístup z: [2]
Ikonostas kostela svatého Tomáše, jeskyně Milatos, Lasithi, Kréta, Řecko. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Schuppi, 2010. Přístup z: [3]
Ikonostas z baziliky Sedmibolestné Panny Marie, Máriapócs, Maďarsko. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Zairon, 2013. Přístup z: [4]

(z řec. eikón a stasis = postavení, stěna z ikon)

I. je přepážka oddělující chrámovou loď od oltářní části (presbytéria, tj. kněžiště). Tato původně spíše symbolická funkce se v období pozdní Byzance (14.- 15. století) vyvinula až do několikapatrové stěny z ikon a získala i funkci vzdělávací (vizuální edukace), když sv. Bazil, po něm sv. Sáva a sv. Jan Damašský sestavili závazné uspořádání ikonických obrazů tak, aby vysvětlovaly dějiny křesťanství a sloužily věřícím, povětšinou negramotným jako vizuální pomůcka pro pochopení základních křesťanských pravd a ponaučení.

I. může mít více, až pět pater, resp. řad ikon. První řada (místní) je tvořena posloupností tří dveří, po jejichž stranách jsou umístěny ikony; uprostřed se nacházejí tzv. královské dveře (či brána), které se otevírají během některých částí bohoslužby (např. při vynášení eucharistie). V druhé řadě (deésní, z řec. deésis = přímluva, prosba) je umístěna ikona Spasitele a po jejích obou stranách se nacházejí postavy svatých přímluvců (Bohorodičky, Jana Křtitele a dalších světců). Třetí řada (svátková) je zpravidla tvořena ikonami dvanácti nejvýznamnějších svátků a ikonou Paschy. Čtvrtá řada (prorocká) obsahuje vyobrazení starozákonních proroků se svitky proroctví ve svých rukou. Pátá řada je věnována praotcům, tj. starozákonním svatým (Adamovi a Evě, Ábelovi a dalším). Místně se lze setkat i s i-y s větším počtem pater nebo s odlišným pořadím jednotlivých řad ikon.

Podle Wikipedie je i. "dřevěná nebo mramorová stěna s průchody, která v pravoslavných a řeckokatolických chrámech odděluje presbyterium od lodi (tedy nejsvatější, oltářní prostor chrámu od prostoru pro laiky) a na níž jsou podle závazného systému v několika řadách upevňovány ikony. Ikonostas symbolizuje místo přebývání Boha. Má troje dveře. Přes prostřední, tzv. carské (královské) může procházet pouze kněz nebo panovník (král, car). Během liturgie skrz tyto dveře kněz vynáší Tělo a Krev Krista. Boční dveře (severní a jižní) se nazývají diakonské. Dále má ikonostas pět řad s vyobrazenými ikonami, přičemž každá řada (jarus) má svůj ustálený seznam. Ve spodní části ikonostasu se nachází ikona Krista, Bohorodičky, dále také Jana Křtitele doplněná ještě tím, kterému je chrám zasvěcen. Ve středu třetí řady (patra) ikonostasu je ikona Poslední večeře Páně, ve čtvrté řadě ve středu je ikona Panny Marie s Dítětem a po obou stranách jsou starozákonní proroci. V páté řadě jsou ikony zmrtvýchvstání a novozákonních světců. Na samém vrcholu ikonostasu je umístěn kříž a tabulky Desatera. Mnohde se lze setkat s menšími provedeními ikonostasu. Tato provedení se mohou skládat jen ze čtyř základních ikon (Kristus, Panna Maria, Jan Křtitel a patron chrámu)."

Současné i-y mohou mít nejrůznější velikost a podobu, od lehkého přepažení s několika základními ikonami až po mohutné zděné stavby či dřevěné konstrukce s výškou několika metrů. V historii se nejmohutnější konstrukce objevovaly od začátku novověku a po baroko.

Související pojmy: → liturgie, → ikona, → ikonologie, → ikonografie, → ikonografie mariánská, → oltář, → svatyně, → chrám, → patron, → světec, → pravoslaví, → církev pravoslavná, → církev římskokatolická, → presbyterium, → lektorium, → baroko, → bohoslužba, → eucharistie, → kněz, → panovník, → král.

L:
IĹKO, Miroslav. Ikonostas. Theofil.cz, Revue pro život z víry [online], 2007. Přístup z: [5]

Odkazy:
Pravoslavná církevní obec v Litoměřicích. Ikonostas. Přístup z: [6]
Encyklopedie Zoepédia. Heslo Ikonostas. Přístup z: [7]
Český rozhlas. Náboženství. Ikonostas. Přístup z: [8]
Wikipedie. Heslo Ikonostas. Přístup z: [9]
Wikimedia Commons. Iconostases. Přístup z: [10] nebo [11]

Eva Heřmanová 9.5.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Joe Angrešt, Quido Meruňka