Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Hrob

(od slovesa hrabat)

H. je místo, kde je pochován mrtvý. Vyjadřuje vztah lidí k posmrtnému životu, společenskou strukturu a duchovní život společnosti. Architektonická úprava h-u závisí zejména na náboženských a pohřebních zvycích dané doby a místa, na sociálním zařazení zesnulého, ekonomických poměrech a též na slohových a konstrukčních aspektech.

Některé národy své mrtvé spalovali a popel dávali do uren (popelnic). Římané pro popelnice kopali h-y u silnic, Slované u křižovatek a stavěli na ně pomníky nebo na ně nakupili hlínu či kamení, jakožto ochranu před divokou zvěří a také jako poznávací znamení. Peršané a jiné východní a jižní národy stavěli pro mrtvé svých knížat a králů celé budovy, hrobky (např. mauzoleum v Halikarnassu, egyptské pyramidy). První křesťané pohřbívali mrtvé v katakombách, teprve později na hřbitovech kolem kostelů; vysoce postavené osoby měly h-y přímo v kostelech, v kryptách. Křesťanské h-y nesou často znamení kříže.

V hrobu se ukládá rakev ze zemřelým do zeminy, a to v předepsané hloubce. Rakev je zde – na rozdíl od hrobky – v přímém kontaktu se zeminou.

Typy h-ů:

  • arkádový – řada h-ů umístěných pod arkádami, lemujícími hřbitovní zeď; častý u středověkých italských hřbitovů (např. Campo santo v Pise);
  • boží – 1. náhrobní chrámová stavba vybudovaná v Jeruzalémě na místě, kde měl být pochován Kristus. První chrám zde postavený byl roku 132 zničen Hadriánem. Císař Konstantin dal později zbořit na tom místě stojící Venušin chrám a dal postavit okrouhlou náhrobní stavbu (anastaseion), tj. chrám vzkříšení, ve spojení s novou bazilikou (martirion). Vlastní hrobka byla vytesána ve skále. Stavbu zbořili roku 614 Peršané a roku 1010 Turci. Dnešní stavba je z roku 1130 a je dílem křižáků. - 2. Označení pro napodobeniny jeruzalémského h-u; bývá přistavována k severní straně mnohých kostelů.
  • chodbový – pravěká megalitická stavba ve tvaru krytých kamenných chodeb (např. jeskyně Menga ve Španělsku je postavena z 31 kusů obrovských balvanů a je dlouhá 25 m, široká 6,5 m a vysoká 3,3 m;
  • skříňový - tzv. kamenná skříň; pravěký megalitický h.: komora z velkých kamenů (též trilit) pod povrchem země; nejstarší varianta komorového h-u;
  • komorový (hypogeum) – vyvinul se v pozdní fázi etruské architektury na základě etruského tholu. Obdélné vyzděné komory (prostory k pohřbívání) byly umístěny v homolovité násypce tholu či stály samostatně v řadě rozestavené podél cest (vytvářely ulice). Budovaly se z pravidelných opracovaných tufových kvádrů (samostatné komorové h-y měly zdvojené zdi s meziprostorem vysypaným zeminou), vnitřní prostor byl vybaven kamennými lavicemi pro umístění sarkofágu a zaklenutý nepravou klenbou (přečnělkovou, často s osekanými vnitřními hranami, takže působí jako klenba pravá), zasypanou zeminou a na povrchu upravenou do podoby pravidelného jehlanu. Na podobném principu se stavěly pohřební komory i v jiných civilizacích (Čína, Korea).
  • šachtový, studňový – byl tvořen kónickou šachtou vyhloubenou v zemi do niž se vkládaly popelnice (Etruskové) či těla zesnulých (Egypt). V Řecku se tyto h-y hloubily v pozdní době bronzové (cca 1600–1450 př.n.l.) pod kulturním vlivem Kréty, a to pro významné členy společnosti. H-y byly nalezeny v Mykénách, kde byly umístěny ve dvou kruzích. Byly bohatě zdobené zlatem a stříbrem; na stěnách byly vyryty kresby vozů.
  • perskýšachtový h. budovaný V Egyptě ze 7. a 6. století př.n.l. Egypťany za perské okupace. Jednalo se o šachtu vyhloubenou ve skále do hloubky 25 i více metrů a končící komorou pro uložení sarkofágu. Šachta byla zasypána pískem a na povrchu byla postavena kaple pro kult mrtvých. Několik h-ů tohoto typu se dochovalo na jihozápadě od stupňovité Zoserovy pyramidy u Sakkary.
  • prázdný – kenotaf, epitaf;
  • skalní – je tvořen vyhloubeným prostorem ve skále. Vnitřní prostor bývá někdy bohatě vyzdoben (popř. napodobuje v monolitickém kameni vnitřní zařízení domu), vnějšek má někdy podobu samostatné architektury (v architektuře Malé Asie), nebo bývá naopak maskován (zejména v egyptské pohřební architektuře). Budovaly se i v Itálii.
  • kupolový (tholos) stavba kruhového půdorysu užívaná k různým účelům; jako stavba hrobková sloužila v helénistické a římské době.
  • sklípkový – je vyhlouben ve svahu, používán v Palestině v 1. století n.l.;
  • nikový – umístěný v prohlubině vytvořené ve straně velkého podzemního h-u (např. katakomby).
  • obří – megalitické stavby na Jutském poloostrově.

Související pojmy: → památka megalitická, → katakomby, → půdorys, → helénismus, → hrobka, → architektura, → památka sepulkrální, → epitaf, → kenotaf, → pyramida, → sarkofág, → kaple, → kresba, → zlato, → klenba, → pravěk, → kostel, → křižák, → arkáda, → hřbitov, → chrám, → bazilika, → kříž, → mauzoleum, → kult, → nekrogeografie

L: SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1961, s. 119–120; Shaft graves. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2016-10-11]. Dostupné z: <https://www.britannica.com/topic/shaft-graves>. Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl jedenáctý. Praha : Argo, 2002, 1123 s;

Anna Goldmanová 11.10.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777