Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Hradba

H. je mohutná, volně stojící zeď budovaná pro obranu. Zpravidla obemyká opevněný objekt (hrad, město či jiný prostor) nebo je vedena podél státní hranice (např. čínská zeď, Limes). Tento základní prvek opevnění starověkých a středověkých měst, hradů, pevností býval stavěn ze dřeva, kamene či cihel.

V českých zemích byly předchůdcem h-eb raně středověké hliněné valy, zvenčí někdy obezděné nebo opevněné dřevem a uvnitř vyztužené dřevěnou kostrou. Dřevohlinitý typ h-eb byl rozšířen na našem území ve slovanském období. Jednoduchou formou h-y byl gabion – trvalá dřevěná palisáda, polský plot a roubená stěna. Jako h. mohla být využita i přitesaná skála (např. u skalních hradů).

Nejběžnějším typem jsou h-y zděné na sucho či většinou na vápennou maltu. Stavěly se nejčastěji z lomového kamene, méně často z tesaných kvádrů, u románských hradů z kvádříků, výjimečně i z cihel.

Výška h-y byla ovlivněna zejména geomorfologickou situací a finančními možnostmi stavebníka. Nejčastěji bývala asi 5 m vysoká, ale štítové a plášťové h-y bývaly i 15–30 m vysoké. Síla hradby se nejčastěji pohybuje okolo 2 m. Zesílení h-eb souviselo s rozvojem dělostřelectva v 15. a 16. století. H-y se zesilovaly v téže době i z důvodu zřizování kasemat.

Města a hrady do vlastní h-y (obvykle opatřené podsebitím, mašikulami a cimbuřím) vkládaly brány, poterny, hradební věže (bašty) a bastiony. Úsek h-eb mezi dvěma baštami nebo bastiony se nazývá kurtena (kurtina). Před h-ou bylo budováno vnější obranné pásmo (parkán), zakončené nižší parkánovou zdí a parkánovými baštami. Barokní h. s bastiony byla zevně posílena soustavou ravelinů a dalších staveb. Volný prostor před h-ou se nazývá koliště.

Typy h-eb:

  • městské tvořil systém hradebních zdí, věží, bran. Byl veden v jednoduchém či vícenásobném prstenci po obvodě městra. V Mezopotámii byly cihelné h-y tlusté až 24 m (DurŠarukinú). Dle Herodota dosahovaly zdi Babylónu dělku 21 km a výšky 100 m. Města antického Řecka byla obehnána kamennou h-ou vedenou volně terénem mimo vlastní obvod zástavby. Římská města byla sevřena h-ami těstněji. H-y byly zpevněny pravidelným systémem věží s ochozy a cimbuřím. Tento způsob navazující půdorysně na castrum, se objevuje při opevňování středověkých měst. V době renesance byly původní h-y nahrazeny systémem nižších a mohutnějších bašt. V 19. století h-y a valy ztrácely na významu. Na jejich místě vznikaly ve velkých městech okružní třídy (Paříž, Vídeň), sady apod.
  • okružní (enceinte – francouzský pás, cingl) – h. obkružující celý objekt. Bývá zakončena hradebním ochozem s cimbuřím a podsebitím. Před ní byla často představena nižší parkánová zeď.
  • korunní – vnější obranný prvek bastionové soustavy. Je tvořena bastionem ve středu a dvěma půlbastiony po stranách, spojenými navzájem kurtinami.
  • plášťová – vysoká silná h. s průběžným ochozem, sloužící k ochraně zvláště exponované části hradu. Vede v malé vzdálenosti pod útočištnou věží nebo budovami jako druhé pásmo obrany. Stavěla se u hradů s plášťovou dispozicí.
  • rohová (též roháče, hornwerk) – sestávající ze dvou polobašt spojených kurtinou.
  • štítová – vysoká široká h. (někdy i s vnitřním schodištěm) na zvláště ohroženém místě (nejčastěji v čele hradu, za níž jsou jako za štítem skryty ostatní hradební stavby. Účinný prvek pasivní obrany. Někdy se užívala i jako relativně samostatný prvek (nahrazovala funkci hlavní věže). V českých zemích má spíše doplňkový charakter, využívala se zejména v době pozdní gotiky. Jinde v Evropě (např. v jihozápadním Německu) se tato h. stala hlavním obranným prvkem celé dispozice.
  • parkánová (parkán).
  • kontreskarpová (příkop).
  • obytná – široká zeď obemykající sídliště, s volnými prostorami k obývání. Takovéto h-y byly např. v Chórézmu, 8.–7. století př.n.l., v Kalaly-Gyru, kde h-ou probíhaly tři rovnoběžné chodby pro obydlí rodin. Osvětlení a větrání bylo otvory ve stropě.

Dle obrysu dále šipkové (flêche, redany), klešťové (tenaille), pilovité (zubaté, zubovky), hvězdovité aj.

Kromě stálé (permanentní) h-y z se využívaly i polní (prozatímní) sestrojené z dřeva, hlíny, fošen, rohoží. K tomuto typu h-e se řadí i h. vozová, sestavená z povozu sražených těsně k sobě a spojených řetězy. Jednalo se o vynález husitů.

Dle účelu a polohy rozlišujeme dále h-y na mostové (mostní) na obranu mostů, horské k posílení postavení v horách, pobřežní na hájení břehů velikých řek a moře, hlavní nebo ústřední, detašované, předposunuté na obranu více samostatnou, vnější při pevnostech, sruby atd. Na návrších se s výhodou budovaly h-y se zahloubenou podlahou.

Přístup k h-ě bývá dle možností znesnaděn různými překážkami, např. koly, vlčími jámami, záseky, drátěnými ploty, ale i vysazenými trnitými rostlinami (např. v Dalmácii aloe).

Související pojmy: → most, → parkán, → gotika, → hrad, → věž, → štít, → schodiště, → kurtina, → ochoz, → bastion, → bašta, → cimbuří, → podsebití, → město, → cihla, → brána, → koliště, → kasemata, → hranice, → kámen, → palisáda, → srub, → antika, → baroko, → středověk, → architektura fortifikační.

L:
DUDÁK, Vladislav, POŠVA, Rudolf, NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha : Baset, 2002, s. 370–372.
SYROVÝ, Bohuslav. Architektura: naučný slovník. Praha : Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1961, s. 118–119.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl jedenáctý. Praha : Argo, 2002, 1123 s.

Odkazy:
Hradba [on-line databáze]. Castles.cz - Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska, © 2003–2011. Přístup z: [1]

Anna Goldmanová 28.6.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777