Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Hnutí De Stijl

H. D. S. („Styl“) bylo sdružení malířů, architektů a návrhářů, které r. 1917 zorganizoval holandský malíř a architekt T. van Doesburg. Cílem skupiny bylo vytvořit mezinárodní umění nesené duchem míru a harmonie.

Původními členy byli T. van Doesburg, malíři B. van der Leck a P. Mondrian, sochař G. Vantongerloo, architekt a návrhář V. Huszár, architekti J. J. P. Oud, R. van´t Hoff a J. Wils a básník A. Kok. T. Van Doesburg, P. Mondrian, G. Vantongerloo a B. van der Leck spolupracovali na abstraktním vizuálním slovníku k praktickému použití, který by vyslovil jejich touhu po lepší společnosti; chtěli vytvořit universální a etickou kulturu.

Snažili se očistit umění až na samé jeho základy (formu, barvu, linii). Věřili, že zjednodušené a uspořádané umění by mohlo obnovit společnost a až by se umění plně včlenilo do života, už by ho nebylo třeba. Jejich tvorba byla tehdy charakteristická svislými a vodorovnými liniemi svírajícími pravý úhel a obdelníkovými plochami jasných barev. Barevná škála se postupně zúžila na červenou, žlutou a modrou, bílou, černou a šedou. P. Mondrian tento styl nazval neoplasticismem. Mondrian a T. van Doesburg věřili, že našli vzorce nového umění; oba byli hlavními teoretiky skupiny a van Doesburg začal ještě v r. 1917 vydávat periodikum De Stijl. Podle nich kubismus nešel při hledání abstrakce dost daleko a expresionismus byl příliš subjektivní. Estetické principy vyšly v osmibodovém manifestu na stránkách De Stijl r. 1918.

Většina členů se hlásila ke kalvinistické církvi, zajímala se o o spiritualitu různých myslitelů (př. neoplatonista H. Schoenmaekers, V. Kandinskij). Umění P. Mondriana kořenilo v mystice theosofie. Schoenmaekersovy práce postulovaly základní geometrické uspořádání vesmíru a metafyzický význam tří základních barev. G. Vantergerloo hledal základ umění a objektivní pravdu ve „fundamentalismu matematična“.

G. Vantongerloo byl jediný sochař skupiny, přísně racionální; jeho Konstrukce v atmosféře (1917) byla geometricky ideální. Od r. 1922 se sce začal od H. D. S. distancovat.

G. Rietveld jako první aplikoval neoplastickou teorii v užitém umění (červeno-modrá židle, 1923). Jeho Schröderův dům (Utrecht, 1924) se stalo mistrovským dílem celého hnutí – vytvořil „totální obytné prostředí“. Styl plochých střech, hladkých stěn a variabilních vnitřních prostorů podobný funkcionalismu vycházel z prací H. P. Berlaga (racionalismus), F. L. Wrighta (koncept domu jako „totálního designu“) a z vizí A. Sant´Elii (futurismus).

V r. 1921 členové B. van der Leck, G. Vantongerloo, R. vańt Hoff, J. J. P. Oud, J. Wils a A. Kok skupinu opustili a naopak přibyli El Lisickij, G. Severino, architekt F. Kiesler, H. Arp a H. Richter.

Kolem r. 1924 začal T. van Doesburg do své práce zavádět úhlopříčku a tuto modifikaci neoplasticismu nazval elementarismem, čož způsobilo odchod P. Mondriana ze skupiny. Poslední číslo časopisu De Stijl vyšlo r. 1932 a bylo věnováno památce T. van Doesburga (zemřel 1931). Ještě předtím se však stihl vydáním manifestu Základy konkrétního umění (1930) stát zakladatelem konkrétního umění.

Vliv hnutí byl silný. Mnoho jeho členů se po smrti T. van Doesburga. stalo členy jiných mezinárodních avantgardních skupin jako Abstraction-Création a C. I. A. M. (Congrès International d'Architecture Moderne).

H. D. S. ovlivnilo malbu, dekorativní umění včetně nábytkového designu, typografii a především architekturu, v níž se propojily různé umělecké druhy. Výrazně na něj navázal též Bauhaus a mezinárodní styl (International Style).

Související pojmy: → design, → typografie, → architektura, → umění dekorativní, → malba, → futurismus, → Bauhaus, → styl mezinárodní, → skupina avantgardní, → Abstraction-Création, C. I. A. M., → umění konkrétní, → elementarismus, → neoplasticismus, → design totální, → funkcionalismus, → styl, → neoplatonismus, → theosofie, → mystika, → spiritualita, → církev kalvinistická, → expresionismus, → kubismus, → manifest, → abstrakce, → teoretik, → škála barevná, → harmonie.

L: DEMPSEYOVÁ, Amy. Umělecké styly, školy a hnutí: encyklopedický průvodce moderním uměním. Praha : Slovart, c2002, s. 121; WALTHER, Ingo F.; RUHRBERG, Karl. Umění 20. století. Praha : Slovart, 2004, s. 452; De Stijl. Encyclopædia Britannica [on-line databáze]. Encyclopædia Britannica (UK): London [cit. 2013-8-12]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 14.8.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777