Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání
(Hláska)
(Hláska)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
== Hláska ==
 
== Hláska ==
  
'''Hláska''' ako obecná neznaková jednotka je elementárny zvukový segment, ktorý je vymedzený fyzikálnymi vlastnosťami zvukovej matérie. Cieľom je uviesť všetky vlastnosti segmentu, ktoré sú potrebné pre jeho vytvorenie a rozpoznanie.
+
'''H.''' ''v jazykovědě'' jako obecná neznaková jednotka je '''1.''' ''elementární zvukový segment, který je vymezený fyzikálními vlastnostmi zvukové materie''. Cilem je uvést všechny vlastnosti segmentu, které jsou potřebné pro jeho vytvoření a rozpoznání.  
 
+
Do vzniku štruktúrovanej jazykovedy sa v lingvistickej koncepcií pre segmentálny popis zvukových foriem používala jediná jednotka. V českej terminológií bol pre ňu zavedený termín '''hláska'''. Ďalší vývoj priniesol okrem nových poznatkov o zvukovej matérií aj ucelený metodologický základ pre popis jazyka. Zavedený bol nový pojmový aparát s presnejším vymedzením jednotlivých termínov a modifikáciou pojmov starších.
+
 
+
V súčasnom popise na úrovni elementárnej segmentácie sa pracuje obvykle s tromi jednotkami. V češtine sa pre ne používajú termíny '''hláska''', '''foném''' a '''morfoném'''. Ich teoretickú bázu tvoria najmä dve vlastnosti. Z hľadiska zvukovej matérie je ich základom vždy rovnaký elementárny zvukový segment, z hľadiska systémovej segmentácie sú to neznakové jednotky, čiže nie sú bezprostredne viazané k významu a vznikajú analytickým rozkladom znakových jednotiek.
+
 
+
Za '''hlásku''' v danom jazyku považujeme taký úsek zvukovej matérie, ktorý sa dá považovať za elementárny segment, to znamená, že má materiálnu charakteristiku dostatočne určitú, aby bol rozpoznateľný a odlíšiteľný od iných. Jeho výskyt je zároveň vo vnútri znakových jednotiek jazyka dostatočne autonómny a v danom jazyku ho nachádzame pravidelne.
+
 
+
'''Hláska''' nie je jedinečným, v danom okamžiku realizovaným zvukom konkrétneho prejavu určitej osoby. '''Hlásky''' a ich vlastnosti zisťujeme zobecnením spoločných zvukových vlastností, pri opakovaní konkrétnych zvukových realizácií určitej znakovej jednotky v reči.
+
 
+
L:
+
 
+
Palková, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny. Praha : Karolinum, 1994, 367 s.
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
 
+
  
 +
Do vzniku strukturované jazykovědy se v lingvistické koncepci pro segmentovaný popis zvukových forem používala jediná jednotka - v české terminologii pro ni byl zaveden termín '''h.''' Další vývoj přinesl kromě nových poznatků a zvukové materii i ucelený metodologický základ pro popis jazyka. Zaveden byl nový pojmový aparát s přesnějším vymezením jednotlivých termínů a s modifikací pojmů starších. V současnosti při popisu na úrovni elementální segmentace se pracuje obvykle se třemi jednotkami. V češtině se pro ně používají termíny '''h.''', ''foném'' a ''morfoném''. Jejich teoretický základ tvoří zejména dvě vlastnosti. Z hlediska ''zvukové materie'' je jejich základem vždy stejný elementární zvukový segment; z hlediska ''systémové segmentace'' jsou to neznakové jednotky, tj. nejsou bezprostředně vázány k významu a vznikají analytickým rozkladem znakových jednotek.
  
 +
Za '''h-u''' v daném jazyce považujeme takový úsek zvukové materie, který se dá považovat za elementární segment, tzn. že má materiální charakteristiku dostatečně určitou na to, aby byl rozpoznatelný a odlišitelný od jiných. Jeho výskyt je zároveň uvnitř znakových jednotek jazyka dostatečně autonomní a v daném jazyce se vyskytuje pravidelně. '''H.''' není jedinečným, v daném okamžiku realizovaným zvukem konkrétního projevu určité osoby. '''H-y''' a jejich vlastnosti zjišťujeme zobecněním společných zvukových vlastností, při opakování konkrétních zvukových realizací určité znakové jednotky v řeči.
  
 +
'''H.''' ''v oblasti městské a hradní architektury'' označuje '''2.''' ''věž, v níž bydlel a kde konal službu hlásný.''
  
 +
V ''oblasti dopravy'' '''h.''' označuje '''h.''' '''3.''' ''nouzový telefon na dálnici'' nebo ''dopravnu na železniční trati''.
  
 +
Související pojmy: → [[zvuk]], → [[jazyk]], → [[lingvistika]], → [[segmentace]], → [[metodologie]], → [[terminologie]], → [[hrad]], → [[město]], → [[architektura]], → [[kultura hmotná]], → [[středověk]], → [[věž]].
  
 +
L: <br />
 +
PALKOVÁ, Zdena. ''Fonetika a fonologie češtiny''. Praha : Karolinum, 1994, 367 s. <br />
  
 +
Lubomír Kubík 17.1.2016
  
 
[[Kategorie:Vše]]
 
[[Kategorie:Vše]]
 +
[[Kategorie:Hmotná kultura]]
 +
[[Kategorie:Ostatní pojmy]]

Aktuální verze z 27. 1. 2016, 01:34

Hláska

H. v jazykovědě jako obecná neznaková jednotka je 1. elementární zvukový segment, který je vymezený fyzikálními vlastnostmi zvukové materie. Cilem je uvést všechny vlastnosti segmentu, které jsou potřebné pro jeho vytvoření a rozpoznání.

Do vzniku strukturované jazykovědy se v lingvistické koncepci pro segmentovaný popis zvukových forem používala jediná jednotka - v české terminologii pro ni byl zaveden termín h. Další vývoj přinesl kromě nových poznatků a zvukové materii i ucelený metodologický základ pro popis jazyka. Zaveden byl nový pojmový aparát s přesnějším vymezením jednotlivých termínů a s modifikací pojmů starších. V současnosti při popisu na úrovni elementální segmentace se pracuje obvykle se třemi jednotkami. V češtině se pro ně používají termíny h., foném a morfoném. Jejich teoretický základ tvoří zejména dvě vlastnosti. Z hlediska zvukové materie je jejich základem vždy stejný elementární zvukový segment; z hlediska systémové segmentace jsou to neznakové jednotky, tj. nejsou bezprostředně vázány k významu a vznikají analytickým rozkladem znakových jednotek.

Za h-u v daném jazyce považujeme takový úsek zvukové materie, který se dá považovat za elementární segment, tzn. že má materiální charakteristiku dostatečně určitou na to, aby byl rozpoznatelný a odlišitelný od jiných. Jeho výskyt je zároveň uvnitř znakových jednotek jazyka dostatečně autonomní a v daném jazyce se vyskytuje pravidelně. H. není jedinečným, v daném okamžiku realizovaným zvukem konkrétního projevu určité osoby. H-y a jejich vlastnosti zjišťujeme zobecněním společných zvukových vlastností, při opakování konkrétních zvukových realizací určité znakové jednotky v řeči.

H. v oblasti městské a hradní architektury označuje 2. věž, v níž bydlel a kde konal službu hlásný.

V oblasti dopravy h. označuje h. 3. nouzový telefon na dálnici nebo dopravnu na železniční trati.

Související pojmy: → zvuk, → jazyk, → lingvistika, → segmentace, → metodologie, → terminologie, → hrad, → město, → architektura, → kultura hmotná, → středověk, → věž.

L:
PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny. Praha : Karolinum, 1994, 367 s.

Lubomír Kubík 17.1.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Jitka Černá, Joe Angrešt, Lubo, Zofka777