Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Historik umění

H.u. je osoba, která sleduje vývoj hmotných a duchovních proměn umění jako součásti obecných dějin; zkoumá a vykládá fenomény a procesy, které spolupůsobily při tvorbě, distribuci a přijetí uměleckého díla a odkrývá jejich sociální a právní pozadí. Synonymicky a "lidově" též → kunsthistorik; nesprávně i kunshistorik nebo kunchistorik.

H.u. se dále zabývá životem a dílem umělců a jejich vztahem k objednavatelům a vztahem společnosti k umění v minulosti a v současnosti. Provádí formální analýzu uměleckého díla, jeho datování, stylové zařazení a určuje jeho provenienci; rozpoznává jeho obsah (ikonografie), obsahový význam (ikonologie) a rekonstruuje umělecké dílo v jeho původním kontextu; h.u. studuje jeho funkce a sleduje jeho vazby sociologického, psychologického či receptivního charakteru; analyzuje proměnu působení díla v čase.

H.u. si dále všímá vývoje systému umění, uměleckých druhů, žánrů, rozdílného významu jednotlivých umění v různých epochách atd. Ozřejmuje nově se objevivší úkoly a styly, náměty obrazů a jejich formy, dialektiku obsahu a formy, umělecké metody a techniky, význam tradice a konvencí, vzdělání a vývoje stylů jako „kódu“, který je poskytován v rámci určité třídy nebo úrovně komunikace.

Ke zkoumání používá h.u. tyto základní metody:

a) znalectví – usiluje o atribuci a dataci uměleckého díla (zjištění autorství a dobu vzniku díla) na základě posouzení rukopisu autora, použitých materiálů apod. H. Sedlmayr nazval znalectví základními dějinami umění.

b) formální analýzu - přístup přinesl pohled na dějiny umění jako na vývoj souborů forem – stylů. Metodu vyvinul H. Wölfflin. Další významní h.u. bádající touto metodou byli např. J. Ruskin a A. Kutal.

c) ikonograficko ikonologická – zkoumá významovou stránku uměleckého díla a jeho funkční zakotvení v dobové sociální sféře. Zakladatel metody je A. Warburg. Metodu využívali např. E. Panofsky a E. H. Gombrich.

Související pojmy: → umění, → ikonografie, → ikonologie, → analýza formální, → atribuce, → sociologie publika, → sociologie kultury, → provenience.

L: KROUPA, Jiří. Školy dějin umění: metodologie dějin umění. 2. přeprac. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007, 253 s.; ALSCHER, Ludger. Lexikon der Kunst: Architektur, bildende Kunst, angewandte Kunst, industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Leipzig: VEB E. A. Seemann Verlag, 1976, s. 786-790; Předmět dějin umění [online]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity: Brno, © 2009 [cit. 2012-3-10]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 14.3.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Zofka777