Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Heraldika (heraldry)

H. je pomocná věda historická. Jedná se o 1. nauku o erbech, tj. rozlišovacích znacích, které umožňují pomocí nezaměnitelných obrazových symbolů zřetelně rozlišit jednotlivé významné osobnosti, rody, spolky, stav a rozrůstání rodů. Jde o určitý druh užitého umění, které je ale řízeno ustáleným řádem, pravidly i zvyklostmi a podřizuje se vkusu vládnoucího uměleckého slohu.

H. se zabývá původem a vývojem znaků (erbů) a uměním je zobrazovat. V užším významu je to 2. nauka obsahující souhrn základních pravidel a zvyklostí, podle niž se znaky tvoří a také učící znaky popisovat, určovat a kreslit. Zabývá se i vším, co se znaky souvisí, tedy také prapory, řády, odznaky a všemi ostatními symboly (např. znaky států, měst, korporací apod.), viz i → identita firemní, → design firemní.

H. lze chápat i jako 3. vědu zabývající se symbolikou osobní, rodovou nebo i symbolikou zájmových, místních i jiných skupin obyvatelstva. Ve své vrcholné formě zahrnovala veškeré svobodné složky společnosti, protože vytvořila systém identifikace jednotlivců prostřednictvím dědičných znaků.

Protoheraldická znamení bychom našli už př. n. l. na praporech, mincích, pečetích, štítech. Vznik erbů jako znamení na štítě klademe do doby kolem 2. křížové výpravy (v období cca 1135–1155). Zpočátku nebyla držba a užívání erbu výsadní záležitostí šlechty, erby měly hlavně funkci rozpoznávací. Ve vrcholném středověku (14. stol.) si panovník začíná osobovat právo udělovat erby, vydává první erbovní listiny. I tak se ovšem používání erbů postupně rozšiřuje i na širší vrstvy obyvatelstva (řemeslníci, svobodní sedláci); erb má především funkci reprezentační.

H. jako nauka o erbovním umění vznikla později než znaky samy. V 2. pol. 16. stol. vycházejí první díla o h., tištěné erbovníky a atlasy erbů. V 19. stol. nastává rozkvět h. jako vědy. S koncem monarchií se aktivně se rozvíjí pouze státní, komunální nebo občanská h.

Anglický heraldik Anthony Wagner h. nazývá "těsnopisem historie", protože ve znaku se téměř vždy odráží historický vývoje rodu, města či země. Je však nutno této symbolické mluvě znaků porozumět.

H. spolupracuje zejména s vexilologií (nauka o vlajkách), sfragistikou (nauka o pečetích), kampanologií (nauka o zvonech), genealogií a s dějinami umění.

Související pojmy: → umění, → genealogie, → symbol, → identifikace, → erb, → herold.

L: VOLBORTH, Carl-Alexander von. Heraldika: úvod do světa erbů. Ostrava : Blesk, 1996; Universální lexikon umění. Praha : Grafoprint-Neubert, 1996; BLAŽÍČEK, Oldřich J. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění.Praha : Odeon, 1991; BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha : Libri, 2003; Vývoj heraldiky [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Praha1, © 2006–2012 [cit. 2013-2-22]. Přístup z: [1].

Barbora Hrabáková, Ondřej Pešek 30.10.2012, Ľucie Šubrová 9.1.2013, Anna Goldmanová 22.2.2013, Eva Heřmanová 30.4.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Joe Angrešt, Ope, Quido Meruňka, Zofka777