Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Harmonika skleněná

H.s. (synonymicky též glassharmonika) je hudební nástroj, jehož zvuk vzniká třením skleněných těles (zvonů, trubic, prutů). První, kdo hrával na sklenice laděné rozdílným množstvím vody, byl R. Puckeridge (1. pol. 18. stol.). Inspirován jeho příkladem, sestavil E. Delaval nástroj lépe zvoleného tvaru. Tento slyšel poprvé B. Franklin v Londýně r. 1762 a ještě týž rok sestrojil h.s. B. Franklin nazval nástroj italsky armonica.

K výrobě použil skleněné nádoby tvaru zvonů, laděné svou velikostí a tloušťkou. Zvony jsou zasazeny jeden do druhého na společné hřídeli - největší na levém, nejmenší na pravém okraji. Hřídel se otáčí pomocí šlapátka, hraje se přitlačením prstů namočených v křídě na kroužící zvony. Skleněné válce bývaly navlhčené vodou a podle potřeby se k sobě jednotlivé válce mohly přibližovat nebo vzdalovat; takový nástroj měl rozsah 3 oktávy.

Později byl nástroj různě zdokonalován, např. A. Mazzuchi na něj začal hrát houslovým smyčcem natřeným směsí kalafuny a terpentýnu nebo vosku; A. Ch. G. Deudon (1787) se zvonů dotýkal navlhčenými proužky sukna; klávesovou h.s. sestrojil F. K. Bartl v poslední čtvrtině 18. stol., jeden exemplář tohoto zapomenutého nástroje má ve svých sbírkách České muzeum hudby.

Prvními instrumentalistkami, které tento nástroj proslavily, byly M. Daviesová (koncertovala od r. 1764) a nevidomá M. Kirchgessnerová.

Pro h.s. komponoval např. W. A. Mozart (Adagio a Rondo pro skleněnou harmoniku, flétnu, hoboj, violu a violoncello KV 617, 1791), L. van Beethoven, V. Mašek.

Související pojmy: → instrumentalista, → muzeum.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha : Paseka, 2000, s. 897; Bartlova klávesová skleněná harmonika [on-line]. České muzeum hudby: Praha 1, [cit. 2013-7-28]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 29.7.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777