Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka: == Hřích == Kategorie:Vše)
 
m (Hřích)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
== Hřích ==
 
== Hřích ==
 +
 +
(z hebr. ''chattá'' – sejití s pravé cesty [určené zákonem či Bohem], šlápnout vedle, minout cíl, nesplnit slib)
 +
 +
Obyčejně se '''h.''' definuje jako ''vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona nebo ''podle '''''sv. Augustina''''' jako'' řeč nebo skutek nebo žádost odporující věčnému zákonu''. V mravním smyslu je vada na náležitém usměrnění lidského skutku vůči věčnému zákonu, aplikovanému svědomím.
 +
Římskokatolická církev (na rozdíl od reformované) si vyhradila moc '''h-y''' odpouštět skrte tzv. svátost smíření, která zahrnuje lítost, vyznání '''h-ů''' (zpověď), dostiučinění, rozhřešení.
 +
 +
Aby byl '''h.''' spáchán vůlí a jí se přičítal, je nutné:
 +
* aby předmět skutku byl nějakým způsobem v rozporu se stanoveným řádem sám o sobě nebo alespoň v okolnostech, které skutek provázely
 +
* aby byl vykonán s vědomím tohoto rozporu a ze svobodné vůle.
 +
 
 +
Druhy '''h-ů''':
 +
 +
1. ''v úkonu'' (aktuální) a ''ve stavu'' (habituální) – aktuální je sám skutek nebo jeho opomenutí ve chvíli, kdy je skutek konán; habituální je stav, který zůstává ve vůli po skutku; '''h.''' zůstává jako trvalá neusměrněnost k poslednímu cíli;
 +
 +
2. ''smrtelný'' (těžký) a ''všední'' (lehký) – smrtelný je vážné přestoupení Božího zákona v důležité věci, působící, že duše je zbavena posvěcující milosti.
 +
Sedm smrtelných (též hlavní, kardinální, kapitální) '''h-ů''' jsou pýcha, závist, hněv, lenost, lakomství, nestřídmost, smilstvo. Jsou to '''h-y''' a lidské slabosti, ze kterých vychází další hříšné činy. Tyto '''h-y''' byly považovány za smrtelné, neboť mohou svést další osoby na scestí. Za smrtelný '''h.''' hrozilo podle křesťanské nauky je peklo; změna v doktríně nastala ve 13. stol., kdy byl zaveden institut očistce, takže hříšník i po smrti měl stále naději, že peklu nepropadne.
 +
 +
Nauka o sedmi '''h-ších''' se nalézá v pojednáních o neřestech ve starověkých náboženských představách. Jejich seznam sestavil papež '''''Řehoř I. Veliký''''' v 6. stol.
 +
 +
Kardinální '''h-y''', označovné také jako neřesti, byly (podobně jako ctnosti) častým námětem výtvraných děl. Nejnznámějším příkladem z našeho území jsou sochy '''''M. B. Brauna''''' u hostitalu Kuks.
 +
 +
Všední '''h.''' je přestoupení Božího zákona ve věci méně důležité anebo v důležité, ale bez plného vědomí nebo plného souhlasu. Nezbavuje člověka posvěcující milosti;
 +
 +
3. ''z vykonání'' (commissionis) a ''z opomenutí'' (omissionis) – '''h-y''' z vykonání jsou konány proti negativnímu přikázání tím, že se koná něco zakázáno; z opomenutí vznikají tím, že se nevykoná sku¬tek, uložený kladným přikázáním (př. návštěva bohoslužby);
 +
 +
4. ''proti Bohu'' (proti teologickým ctnostem a proti zbožnosti), proti bližnímu (proti spravedlnosti a proti lásce) a proti sobě (proti statečnosti a mírnosti);
 +
 +
5. ''vlastní'' a ''cizí'' – vlastního '''h-u''' se dopouští ten, kdo hřeší; cizího ten, kdo jinému h. poroučí, k němu radí nebo svádí;
 +
6. ''vnější'' a ''vnitřní'' – vnější se projevuje navenek (řečí nebo skutkem), vnitřní zůstává pouze v myšlenkách (žádosti, záliby, zalíbení ve spáchaných '''h-ších''');
 +
 +
7. hřích ''z nevědomosti'', ze slabosti a ze zloby: hřích z nevědomosti je ten, který pochází ze zaviněné nevědomosti; ze slabosti: z těžkého pokušení nebo mocného návalu vášně; ze zloby: z převrácené vůle;
 +
 +
8. ''tělesný'' a ''duchovní'' – tělesný je dokonáván nedovolenou tělesnou rozkoší, která je cílem (př. nestřídmost); duchovní záleží v rozkoši mysli(př. v pýše, závisti, hněvu, duchovní lenosti);
 +
 +
9. ''materiální'' a ''formální'': první jsou v nedobrovolném přestoupení Božího zákona, a proto se nepřičítají; formální je vědomý a dobrovolný, proto se přičítá.
 +
 +
10. ''dědičný''  a ''skutečný'' – dědičného (též ''prvotního'') se dopustili první lidé v ráji a který se podle katolické mravouky nadále dědí. '''H.''' skutečný se do jakožto potomci Adamovi sami dopouštíme dobrovolně. Skutečné '''h-y''' jsou buď hlavní (7), nebo proti Duchu sv. (6), nebo do nebe volající (4), nebo cizí (9).
 +
 +
'''H-ů''' ''proti Duchu sv.'' se dopouští ten, kdo ze zjevné zlomyslnosti připisuje Boží díla ďáblovi. Tyto '''h-y''' jsou vždy spojeny s pohrdáním nadpřirozenými účinky Ducha sv. v duši. Jedná se tedy o '''h-y''' proti božským ctnostem: Patří sem:
 +
* ''formální nevěra'' – spočívá v tvrdošíjném zamítání nebo popírání zjevených pravd, ačkoliv byly poznány;
 +
* ''zoufalství'' – popírá se jím Boží věrnost, která slíbila kajícímu hříšníku odpuštění jeho '''h-ů''';
 +
* ''hříšné spoléhání na Boží milosrdenství'' – dopouští se ho ten, kdo hřeší proto, že Bůh odpouští;
 +
* ''tvrdošíjná nekajícnost'' – spočívá v záměrném rozhodnutí vůle neuznávat zlo hříchu, a proto se z něho nekát;
 +
* ''zatvrzelost srdce až do konce'' – spočívá v pevném rozhodnutí vůle zůstat až do konce života nekajícím a zemřít ve '''h-ších''';
 +
* ''nenávistná závist Božího přátelství bližnímu'': touto závistí se prohřešuje ten, kdo si přeje nebo jedná tak, aby v bližním zničil Boží lásku, tj. posvěcující milost.
 +
Jak je vidět, první hřích je proti víře, druhý a třetí proti naději a ostatní jsou proti lásce Boží.
 +
 +
'''H-y''' ''do nebe volající'' volají do nebe o pomstu, tzn. že přímo vyzývají Boha, aby takového hříšníka potrestal. Hříchy do nebe volající jsou:
 +
* úmyslná vražda,
 +
* sodomský '''h.''',
 +
* utiskování chudých, vdov a sirotků,
 +
* zadržování nebo zkracování mzdy dělníkům.
 +
 +
Na cizím '''h-u''' má podíl:
 +
* kdo jinému ke hříchu radí,
 +
* kdo jinému '''h.''' přikazují,
 +
* kdo ke '''h-u''' jiného svoluje
 +
* kdo jiného ke '''h-u''' navádí či svádí,
 +
* kdo '''h.''' jiného schvaluje či dokonce vychvaluje,
 +
* kdo ke '''h-u''' jiného mlčí či jej zamlčuje, je-li povinnost věc oznámit,
 +
* kdo '''h.''' jiného netrestá či nekárá, ač je tomu povinen,
 +
* kdo bere podíl na '''h-u''' jiného,
 +
* kdo '''h.''' jiného hájí.
 +
 +
Související pojmy: → církev, → zpověď, → mravouka, → papež, → očistec, → křesťanství, → peklo, → duše, → zákon, → teologie, ďábel,
 +
 +
L:
 +
MERELL, Jan. ''Malý bohovědný slovník''. 1. vyd. Praha: ÚCN, 1963, 597 s. ISBN 8070664231.
 +
''Hříchy'' [on-line] Stránky farností z regionu Jestřebích hor [cit. 2019-10-5]. Dostupné z: <http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/24H%C5%99%C3%ADchy-Ctnosti.pdf>.
 +
LUHANOVÁ, Pavla. ''Ctnosti a neřesti ve výtvarném umění'': Magisterská diplomová práce [on-line]. [cit. 2017-1-13]. České Budějovice, 2012, s. 8–18. Dostupné na Internetu: <https://docplayer.cz/5504103-Diplomova-prace-ctnosti-a-neresti-ve-vytvarnem-umeni-virtues-and-vices-in-arts.html#show_full_text>;
  
  
Řádka 23: Řádka 93:
  
 
[[Kategorie:Vše]]
 
[[Kategorie:Vše]]
 +
[[Kategorie:O]]

Aktuální verze z 6. 10. 2019, 12:09

Hřích

(z hebr. chattá – sejití s pravé cesty [určené zákonem či Bohem], šlápnout vedle, minout cíl, nesplnit slib)

Obyčejně se h. definuje jako vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona nebo podle sv. Augustina jako řeč nebo skutek nebo žádost odporující věčnému zákonu. V mravním smyslu je vada na náležitém usměrnění lidského skutku vůči věčnému zákonu, aplikovanému svědomím. Římskokatolická církev (na rozdíl od reformované) si vyhradila moc h-y odpouštět skrte tzv. svátost smíření, která zahrnuje lítost, vyznání h-ů (zpověď), dostiučinění, rozhřešení.

Aby byl h. spáchán vůlí a jí se přičítal, je nutné:

  • aby předmět skutku byl nějakým způsobem v rozporu se stanoveným řádem sám o sobě nebo alespoň v okolnostech, které skutek provázely
  • aby byl vykonán s vědomím tohoto rozporu a ze svobodné vůle.

Druhy h-ů:

1. v úkonu (aktuální) a ve stavu (habituální) – aktuální je sám skutek nebo jeho opomenutí ve chvíli, kdy je skutek konán; habituální je stav, který zůstává ve vůli po skutku; h. zůstává jako trvalá neusměrněnost k poslednímu cíli;

2. smrtelný (těžký) a všední (lehký) – smrtelný je vážné přestoupení Božího zákona v důležité věci, působící, že duše je zbavena posvěcující milosti. Sedm smrtelných (též hlavní, kardinální, kapitální) h-ů jsou pýcha, závist, hněv, lenost, lakomství, nestřídmost, smilstvo. Jsou to h-y a lidské slabosti, ze kterých vychází další hříšné činy. Tyto h-y byly považovány za smrtelné, neboť mohou svést další osoby na scestí. Za smrtelný h. hrozilo podle křesťanské nauky je peklo; změna v doktríně nastala ve 13. stol., kdy byl zaveden institut očistce, takže hříšník i po smrti měl stále naději, že peklu nepropadne.

Nauka o sedmi h-ších se nalézá v pojednáních o neřestech ve starověkých náboženských představách. Jejich seznam sestavil papež Řehoř I. Veliký v 6. stol.

Kardinální h-y, označovné také jako neřesti, byly (podobně jako ctnosti) častým námětem výtvraných děl. Nejnznámějším příkladem z našeho území jsou sochy M. B. Brauna u hostitalu Kuks.

Všední h. je přestoupení Božího zákona ve věci méně důležité anebo v důležité, ale bez plného vědomí nebo plného souhlasu. Nezbavuje člověka posvěcující milosti;

3. z vykonání (commissionis) a z opomenutí (omissionis) – h-y z vykonání jsou konány proti negativnímu přikázání tím, že se koná něco zakázáno; z opomenutí vznikají tím, že se nevykoná sku¬tek, uložený kladným přikázáním (př. návštěva bohoslužby);

4. proti Bohu (proti teologickým ctnostem a proti zbožnosti), proti bližnímu (proti spravedlnosti a proti lásce) a proti sobě (proti statečnosti a mírnosti);

5. vlastní a cizí – vlastního h-u se dopouští ten, kdo hřeší; cizího ten, kdo jinému h. poroučí, k němu radí nebo svádí; 6. vnější a vnitřní – vnější se projevuje navenek (řečí nebo skutkem), vnitřní zůstává pouze v myšlenkách (žádosti, záliby, zalíbení ve spáchaných h-ších);

7. hřích z nevědomosti, ze slabosti a ze zloby: hřích z nevědomosti je ten, který pochází ze zaviněné nevědomosti; ze slabosti: z těžkého pokušení nebo mocného návalu vášně; ze zloby: z převrácené vůle;

8. tělesný a duchovní – tělesný je dokonáván nedovolenou tělesnou rozkoší, která je cílem (př. nestřídmost); duchovní záleží v rozkoši mysli(př. v pýše, závisti, hněvu, duchovní lenosti);

9. materiální a formální: první jsou v nedobrovolném přestoupení Božího zákona, a proto se nepřičítají; formální je vědomý a dobrovolný, proto se přičítá.

10. dědičný a skutečný – dědičného (též prvotního) se dopustili první lidé v ráji a který se podle katolické mravouky nadále dědí. H. skutečný se do jakožto potomci Adamovi sami dopouštíme dobrovolně. Skutečné h-y jsou buď hlavní (7), nebo proti Duchu sv. (6), nebo do nebe volající (4), nebo cizí (9).

H-ů proti Duchu sv. se dopouští ten, kdo ze zjevné zlomyslnosti připisuje Boží díla ďáblovi. Tyto h-y jsou vždy spojeny s pohrdáním nadpřirozenými účinky Ducha sv. v duši. Jedná se tedy o h-y proti božským ctnostem: Patří sem:

  • formální nevěra – spočívá v tvrdošíjném zamítání nebo popírání zjevených pravd, ačkoliv byly poznány;
  • zoufalství – popírá se jím Boží věrnost, která slíbila kajícímu hříšníku odpuštění jeho h-ů;
  • hříšné spoléhání na Boží milosrdenství – dopouští se ho ten, kdo hřeší proto, že Bůh odpouští;
  • tvrdošíjná nekajícnost – spočívá v záměrném rozhodnutí vůle neuznávat zlo hříchu, a proto se z něho nekát;
  • zatvrzelost srdce až do konce – spočívá v pevném rozhodnutí vůle zůstat až do konce života nekajícím a zemřít ve h-ších;
  • nenávistná závist Božího přátelství bližnímu: touto závistí se prohřešuje ten, kdo si přeje nebo jedná tak, aby v bližním zničil Boží lásku, tj. posvěcující milost.

Jak je vidět, první hřích je proti víře, druhý a třetí proti naději a ostatní jsou proti lásce Boží.

H-y do nebe volající volají do nebe o pomstu, tzn. že přímo vyzývají Boha, aby takového hříšníka potrestal. Hříchy do nebe volající jsou:

  • úmyslná vražda,
  • sodomský h.,
  • utiskování chudých, vdov a sirotků,
  • zadržování nebo zkracování mzdy dělníkům.

Na cizím h-u má podíl:

  • kdo jinému ke hříchu radí,
  • kdo jinému h. přikazují,
  • kdo ke h-u jiného svoluje
  • kdo jiného ke h-u navádí či svádí,
  • kdo h. jiného schvaluje či dokonce vychvaluje,
  • kdo ke h-u jiného mlčí či jej zamlčuje, je-li povinnost věc oznámit,
  • kdo h. jiného netrestá či nekárá, ač je tomu povinen,
  • kdo bere podíl na h-u jiného,
  • kdo h. jiného hájí.

Související pojmy: → církev, → zpověď, → mravouka, → papež, → očistec, → křesťanství, → peklo, → duše, → zákon, → teologie, ďábel,

L: MERELL, Jan. Malý bohovědný slovník. 1. vyd. Praha: ÚCN, 1963, 597 s. ISBN 8070664231. Hříchy [on-line] Stránky farností z regionu Jestřebích hor [cit. 2019-10-5]. Dostupné z: <http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/24H%C5%99%C3%ADchy-Ctnosti.pdf>. LUHANOVÁ, Pavla. Ctnosti a neřesti ve výtvarném umění: Magisterská diplomová práce [on-line]. [cit. 2017-1-13]. České Budějovice, 2012, s. 8–18. Dostupné na Internetu: <https://docplayer.cz/5504103-Diplomova-prace-ctnosti-a-neresti-ve-vytvarnem-umeni-virtues-and-vices-in-arts.html#show_full_text>;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777