Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Grafit

(z řec. graphein – psát)

Nekovový, žáruvzdorný minerál složený z přirozeného uhlíku (C). Vzniká metamorfózou sedimentů bohatých organickým uhlíkem nebo přímo uhelných slojí. Výsledkem těchto pochodů jsou grafitické ruly až grafitové sloje nejčastěji vzniklé katazonální metamorfózou. G. vzniká i v meteoritech.

Jedná se jemně šupinkaté, lupenité až celistvé agregáty krystalovaný hexagonálně-trigonálně. Barvu má černou s kovovým leskem na povrchu i vrypu. G. má velmi dokonalou štípatelnost. Je velmi měkký (tvrdost 1–2), jemný, ohebný a na omak mastný. Je značně tepelně i elektricky vodivý, neroztopný a v obyčejném plameni i nespalitelný; při vyšší teplotě se spaluje na kysličník uhličitý. Ke kyselinám je netečný.

Rozlišuje se g. makrokrystalický (vločkový) a mikrokrystalický až kryptokrystalický (celistvý), který je méně ceněný.

Tuha se vyskytuje jako hornina v krystalických břidlicích, zvláště v rulách spolu se zrnitými vápenci a také ve svorech; vyplňuje žíly a bývá vtroušena v krystalických vápencích i v horninách v podobě šupinek nebo jemného pigmentu.

Umělá tuha je často produktem železných hutí. K fabrikaci tužek se užívají odrůdy středně lupenité, které se plavením čistí, jemně rozmílají a mísí s jílem a lisují v roubíky. V metalurgii se g. užívá k výrobě tyglíků pro vysoký žár, zvláště důležitých v ocelárnách, i k vykládání forem na lití. V galvanoplastice se tuhovým nátěrem mění nevodivé, např. sádrové formy na vodivé. Dále se užívá tuhy ke zmírnění tření mezi částmi strojů, jako nátěru, zvláště na kamna. Nejstarší užití tuhy ja pro kreslení a psaní. Další využití je v lešticích prostředcích, obloukových lampách, bateriích i v jádrech jaderných reaktorů.

Většina produkce pochází z ložisek metamorfního a reziduálního původu. Dále se vyskytuje v ložiscích pneumatolytických a hydrotermálních (vysoce kvalitní), magmatických a kontaktně metasomatických. Intenzívním zvětráváním (zvláště lateritizací) grafitonosných hornin nastává uvolnění stabilního g-u a mohou vzniknout snadno zužitkovatelná reziduální ložiska.

Česká naleziště tuhy jsou rozložena hlavně na jižní Šumavě (Schwarzbach, Mokrá, Krumlov), méně vydatná jsou naleziště ve výběžku poličském, odkud zasahují i přes hranice (Bystré, Svojanov, Tresné) a jsou roztroušena po celé západní Moravě na Třebíčsku, Jemnicku atd. Na severní Moravě v krystallických břidlicích Jeseníka jsou tuhové doly u Moravského Starého Města a Koldštýna.

Související pojmy: → důl, → minerál, → magma, → kamna, → metalurfie, → ocelárna, → sádra, → pigment, → meteorit, → uhlí, → metamorfóza, → agregát, → břidlice, → vápenec, → galvanoplastika.

L: SEJKORA, Jiří a Jiří KOUŘIMSKÝ. Atlas minerálů České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2005, s. 28. ISBN 80-200-1317-2. PETRÁNEK, Jan. grafit. In: Geologická encyklopedie [on-line databáze]. Česká geologická služba: Brno, © 2007 [cit. 2020-1-16]. Dostupné z: <http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl>. Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl desátý. Praha : Argo, 2002, 1066 s.;

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo