Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Glyptika

(z řec. glyptos = vyrytý), též kamenořez, kamenoryt

Umělecké řezání a rytí do drahého kamene nebo do skla. Za g-y se označují také artefakty takto vytvořené.

U kamenořezby rozlišujeme řezbu do hloubky – intaglio, které je možné obtisknout do jiného materiálu a kameje, která slouží jako ozdoba (především v řecko-římské době) a mají vypouklý reliéf. Kameje a intaglio souhrně nazýváme gemy.

Materiálem pro g. byly většinou polodrahokamy, které byly broušeny a obráběny rydlem nebo kolečkem a různě formovanými vrtáky. Jako brusný prostředek se používal diamantový prášek nebo korund. Brusné kotouče a soustruh není přímo doložen, ale je velmi pravděpodobný.

G-y se užívaly jako ozdoba, amulet, k odvrácení negativních vlivů a jsou důležitým dokladem rostoucího podílu osobního vlastnictví (otisk sloužil jako označení majetku). Používaly se kameny jako chalcedon, horský křišťál, lapis lazuli, hyacint.

G. byla v raných dobách rozvinuta zejména na Předním východě, a to nejčastěji při vytváření pečetních typářů (razítek) a později tiskacích válečků (halafské a obejdská kultury, oblast Mezopotámie, asi 5 tisíc let př.n.l.). Rozšířily se po celém Orientě. Egypťané převzaly ve 3. tisíciletí př.n.l. používání válečků, ale pro ně typická forma je skarabeus (→ scarabeus). Pečetidlo ve tvaru brouka, mnohdy vyrobené z fajánse, neslo na rubu jméno majitele nebo malé vyobrazení. Kromě fajánsových existují i skarabeové z karneolu; byly vyhledávaným obchodním artiklem a rozšířily se po celém středomoří a v přilehlých územích. U Kréťanů zdomácněla g. díky vlivu Chetitů. Byly zde řezány výjevy ze života, rostliny a zvířata do chalcedonu, karneolu, sardonyxu a jaspisu. Od 6. stol. př.n.l. se rozvinul v geometrické obrazce (tzv. ostrovní kameny z ionského ostrova Melos, spojení orientálních a řeckých forem); vrcholu g. dosáhla u Řeků a Římanů. Římané a Etruskové přispěly ke zjemění g-y. Rylo se do chalcedonu, sardonyxu, karneolu, achátu i do horského křišťálu. Vzniklo a rozvíjelo se portrétní umění nejčastěji zpodobováni císařové a jejich rodina a šlechta (př. Gemma Augustea, Vídeň; Cameé de la Chapelle, Paříž). Umělci v té době často podepisovali svá díla. V raně křesťanské době g. upadala. Kromě několika císařských bust řezaných do kamene (ze 4. stol.) se vytvářely gemy s křesťanskými symboly, později s výjevy z Nového zákona. Z Byzance jsou kameje z onyxu a heliotropu s výjevy ukřižování a se svatými.

Karolínská doba přinesla krátký rozkvět řezby do horského křišťálu (tzv. Zuzanina řezba, Londýn). Ve středověku se zasazovaly antické gemy bez ohledu na zobrazovaná témata společně s drahokamy do korun, knižních vazeb a církevních potřeb. Tvorba svébytné g-y byla podnícena válečným tažením a rozvrácení Konstantinopole 1204, takže antické gemy byly používány stále méně. G. byla pěstována na burgundském dvoře, slavná je sbírka gem vévody z Berry. Renesance v Itálii podpořila znovuuplatnění antických námětů. Portrétní kameje dokládají nové vnímání člověka jako jedinečné osobnosti. Důležitým sběratelem byl L. de Medici. Ve 2. pol. 16. stol. se stal centrem rozkvětu Milán. Nádoby z horského křišťálu a z jiných kamenů patřily v 16. a 17. stol. k nejváženějším pracím knížecích pokladnic. V 17. stol. se do kamenů začaly rýt i zátiší. Opětovné oživění zájmu o g-u přinesl klasicismus, ale většinou se omezoval na napodobování antických originálů.

Význam g-y je dnes velmi malý.

Související pojmy: → gema, → originál, → zátiší, → renesance, → reliéf, → portrét, → klasicismus, → mythologie, → intaglio, → sběratel, → sbírka, → symbol, → fajáns, → drahokam, → scarabeus, → amulet, → artefakt, → pečeť, → středověk, → renesance karolinská.

L: ALSCHER, Ludger. Lexikon der Kunst: Architektur, bildende Kunst, angewandte Kunst, industrieformgestaltung, Kunsttheorie. Band IV, Q-S: VEB E.A. Seemann Verlag, 1976, s. 674–675; VÍŠKOVÁ-MRÁKOTOVÁ, Eva. O glyptice [on-line]. [cit. 2013-8-22]. Přístup z: [1].

Anna Goldmanová 25.8.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Quido Meruňka