Z Arts Lexikon
Verze z 19. 8. 2013, 22:59, kterou vytvořil Zofka777 (diskuse | příspěvky) (Glazura)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Glazura

(franc. glaçures, angl. glazes)

G. jsou tenké sklovité povlaky lehčeji tavitelné, průhledné nebo neprůhledné, vytvořené pálením na hrnčířském zboží. G. má funkci praktickou (odstraňuje se jí prolínavost a výrobky mají delší životnost) a estetickou. Jde o velmi jemně mleté substance. Struktura g-r odpovídá sklům, nejsou však natolik homogenní a dokonale protavené. Dělíme je podle mnoha hledisek, např. rozlišujeme přírodní a syntetické.

Princip glazování je velmi starý, velmi pravděpodobně byl znám již v 5. tisíciletí př.n.l. Za vůbec nejstarší typ se považuje tzv. egyptská pasta. Nejedná se o standardní glazování: plastiky vymodelované z pouštní hlíny přirozeně obsahovaly látky, které vypálením při nízké teplotě vytvořily na povrchu potah tyrkysové barvy. Dále existují g-y:

olovnaté - nejstarší typ alkalické g-y, používaná ve starověkém Egyptě. Značně náchylná k praskání a odlupování. Novější typ zvaný galena a používaný ve starověké Sýrii a Babylónii byl kvalitnější. Olovnatá g. je snadno připravitelná, a rychle se proto rozšířila; okolo r. 500 př. n.l. se začala užívat i v Číně. Užívá se na kamenině a fajánsi.

popelové - vznik těchto g-r umožnilo vypálení až nad 1200 °C. V Číně se díky konstrukci pecí se zvratným plamenem a kvalitnějším materiálům pro jejich stavbu používaly již kolem 1500 př. n. l. Dřevo slouží jako palivo a jeho popel se usazuje na povrchu výrobků. Tato g. je nejednotná, ale velmi cenná.

živcové - jednoduché a velmi kvalitní g-y vyžadují žár okolo 1250 °C. Pece odolávající takovému žáru se objevují v Číně už asi 2000 let př. n. l. Do této kategorie patří g-y shino, užívané později japonskými hrnčíři. Živcové g-y se používají výhradně pro porcelán a kameninu, jejich tvrdost dlouhodobě odolává poškrábání. Obtížně se probarvují, lze dosáhnout pouze pastelových barev.

solné - technologie objevena v Německu v 15. stol. Jde o nejkvalitnější povrch, jaký lze na keramickém výrobku docílit. Glazuje se následovně: po dosažení žádané teploty slinutí výrobku (obyčejně nad 1200 °C) se buď přímo do pece, nebo na topeniště vhazuje obyčejná kuchyňská sůl. Ta se za pomoci vodních par ze dřeva rozkládá a reaguje ve vysokém žáru s výrobky v peci. Pro pálení těchto g-r by měla být vyhrazena speciální pec, nejlépe s ležatým nebo zvratným plamenem. Užívají se na hrubších výrobcích z kameniny (na př. při troubách záchodových a trativodných) a fajánsi.

seladonové - patří do kategorie redukčních g-r. Pravlastí této g-y je Čína, oblíbenou se stala v Koreji. Výpal od 1250 do 1320 °C, aplikace na porcelánový a kameninový střep. Pravá seladonová g. je transparentní se zeleným nádechem.

zemité (šlemy) - nejznámější a nejjednodušší, přesto velmi kvalitní g. používaná převážně na kameninu. Jde o nízkotavitelné hlíny nebo jíly znečištěné železem a jinými kovy, s vysokým obsahem vápence. Dosahují barev od žluté po černou. Používal se na mísy, hrnce a tzv. zeláky. G-y temmoku a oil spot (olejovo skvrnité) pocházejí z Číny a mají hezčí barvy. Nejlépe je pálit výrobky v peci na dřevo.

listrové - druh dekorace, při kterém se na povrchu vyloučí tenký, lesklý kovový povlak. Techniku znali již staří Peršané. Základem jsou kovové soli. Tuto g-u lze pálit od 800 do 1400 °C.

na základě bóru - Nízkotavitelné g-y, uplatňuje se při míchání g-r raku. Mají syté odstíny mnoha barev. Vypalují se zpravidla od 1000 do 1200 °C, mají tvrdý a vysoce hladký povrch; vhodné pro užitnou a nádobovou keramiku.

bristolská – vyvinuta v Anglii jako náhrada za olovnatou. Je krycí, ovšem ne tak hladká a lesklá a dosahuje užší barevné škály, má sklon krakelovat.

krystalické - velmi efektní a jednoduché. Nutno použít sloučeniny, které mají ke krystalizaci výrazný sklon. Výpal je obtížný, neboť je nutné nanášet silnou vrstvu g-y, která při výpalu stéká.

krakelové (trhlinkové) - tendenci ke krakelování mají většinou vysoce alkalické nízko tavitelné g-y a vysoko tavitelné živcové g-y. Technický nedostatek se stal kýženým cílem.

raku - dnešní raku vychází z techniky vyvinuté v Japonsku v 16. stol. Proslulý byl mistr Chojiro a jeho následovníci zvaní „raku rodina“, kteří vyráběli čajové misky. G. má barvu červenou až červenohnědou. Principem raku je vyjmutí rozžhaveného výrobku kleštěmi z pece a jeho následovné zredukování v nádobě s ohněm (nejlépe s hořícími pilinami). Vhodné jsou g-y s nízkým bodem slinutí, tedy s vysokým procentem taviv.

terra sigillata - starověká technika pocházející od Etrusků, poté rozšířena u řeckých a římských hrnčířů. Jde spíš o engobu než o g-u, engobu velmi jemnou a vysoce železitou. Teplota výpalu okolo 950 °C.

porcelánové - tvoří se ze stejných ingrediencí jako porcelán, ale zředěných. Přežahnutý předmět je buď do g-y ponořen, nebo je jí postříkán, potom znovu vypálen ve vysokém žáru, čímž vznikne bílý, tvrdý, lesklý povrch.

Související pojmy: → porcelán, → engoba, → raku, → slinutí, → krakelování, → škála barevná, → kamenina, → fajáns, → plastika.

L: Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Desátý díl. Praha : Paseka, 1997, s. 182; BRAUNOVÁ, Alena. Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha : Práce, 1985, 454 s.; ŽÍLA, Karel. Průvodce keramika. Praha : Grada, 2005, s. 70-101.

Anna Goldmanová 31.7.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777