Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Folklorismus

Pojem f. lze vydefinovat jako druhotnou, více nebo méně stylizovanou podobu lidové kultury či folklóru, kdy její prezentace a předvádění je záměrně choreograficky nebo i jinak upraveno a modifikováno oproti její autentické podobě. Do f. řadíme jak využívání lidových písní, hudby, tanců, slovesných projevů či obřadního folklóru (svatební folklór), tak také využívání krojů v práci folklórních souborů, uplatnění lidových výtvarných prvků (krajka, výšivka, lidové umělecké řemeslo), a to v jiném než původním prostředí, dále inspiraci nacházenou a současně i uplatňovanou v architektuře, malířství, sochařství nebo i v jiné účelové výtvarné činnosti. Mezi nejvýraznější proudy f. lze řadit f. hudební, taneční, výtvarný a slovesný. Významným znakem f. je amatérská tvorba, kdy ale ne vždy ale bývá dodržen neprofesionální a nekomerční statut folklorních souborů.

F. můžeme obecně chápat jako neutrální jev, přičemž jeho hodnocení závisí na konkrétním obsahu, jenž je do něj vložen. V některých případech může jít o jevy velmi úzce a „přínosně“ se dotýkající folklóru a lidové kultury, v jiných případech je mezi původním folklórem a jeho novým ztvárněním i poměrně velká vzdálenost. Vedle ambivalentního vztahu k lidové kultuře a folklóru lze současnému f. přiřadit i významnou funci v oblasti sociální komunikace, volnočasové seberealizace a uspokojování lidské potřeby tvořivosti.

Pavlicová, Uhlíková definují f. jako „přenášení jevů lidové kultury z původního života do jiného kontextu, často s novými funkcemi. Lexikografický výklad slova folklorismus je užší, než význam ve kterém se používá, takže se nemusí jednat jen o tzv. "druhou existenci" folkloru, ale prvků lidové kultury obecně“.

Vztah pojmů folklór (autentický) a folklorismus (stylizovaný) lze označit i jakožto antagonistický. Kromě toho, že průběžně dochází k překrývání přežívajících tradic lidové kultury právě jevy folklorismu, pro něž je charakteristická především zábavná a institucionální stránka spjatá s masovou kulturou, lze tento antagonismus vymezit následujícími body (Mička na FolklorWeb; Leščák, Sirovátka):

„1. Proti kontaktní komunikaci, vázané na místo a čas realizace folklórního díla jsou projevy folklorismu podřízeny formám technické komunikace a institucionalizované organizovanosti. 2. Proti neformálnímu a spontánnímu životu folklóru stojí vědomá stylizace folklóru. 3. Proti současným projevům, které žijí ve folklórní tradici upřednostňuje folklorismus archaické jevy lidové kultury. 4. Proti životu autentického folklóru v malých sociálních skupinách je folklorismus projevem masové kultury. 5. Proti variabilitě folklóru se folklorismus vyznačuje určitou uniformitou. 6. Proti spontánnosti folklóru stojí institucionálně usměrňovaný a organizovaný folklorismus.“

Činnost folklórních souborů proto nemůžeme zařazovat do projevů tradiční lidové kultury (viz → kultura tradiční lidová), přestože ji oživuje, relativně uchovává a transformuje. Soudobé folklórní hudební či taneční soubory tak představují subjekty, jejichž vznik byl vyvolán novými sociálními a kulturními potřebami postmoderní společnosti; subjekty, které využívají určitou část dochovaného kulturního dědictví, tj. zaniklé venkovské tradice a zejména takové kulturní prvky, které již přestaly plnit svoji původní funkci, ale které i v současné společnosti mohou získat funkce nové (např. funkci podpory a iniciace regionálních kulturních aktivit, funkci komunitní či sociálně integrační). Soudobé folklórní festivaly a slavnosti je proto možné (nejen z hlediska návštěvnosti) chápat jako součást masové kultury (→ kultura masová).

L: PAVLICOVá, Martina, UHLÍKOVÁ, Lucie ed.: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice : 1997; VONDRUŠKOVÁ, Alena ed.: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí v Čechách. Strážnice : 2000; LEŠČÁK, Milan, SIROVÁTKA, Oldřich. Folklor a folkloristika. Bratislava : Smena, 1982, str. 254-255, 263 s.

Eva Heřmanová 21.4.2012

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Zofka777