Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Film dokumentární

F.d. představuje druh filmu, který se snaží objektivně zachytit danou skutečnost a podat o ní informace. Jeho hlavním cílem je snímání nezkreslené reality, a právě tím se vymezuje od hraného filmu. F.d. se vyznačuje užitím charakteristických technik natáčení, jako je například snímání skrytou kamerou, snímání volnou kamerou z ruky nebo snímání kontaktního zvuku. V současnosti je také relativně populární metoda časosběru, která představuje postupné završování díla trvající často i několik let.

Původ slova f.d. vychází z přídavného jména documentaire (= dokumentární), které se poprvé objevuje v kontextu se zobrazováním v roce 1879 ve slovníku francouzského jazyka od Émila Littrého. Pojem je taktéž doložen ve dvou dobových časopisech. První z nich vychází ze článku, který popisuje stavbu pařížského mostu Pont-Neuf v 16. století, když bylo vytvořeno několik projektů pro realizaci stavby, ze kterých se vybíralo na základě realistické malby. Druhý článek se zabývá zobrazením života Arabů na malbách Eugena Fromentina, jehož věrné zachycení daného tématu je charakterizováno pojmem documentaire. V rámci kinematografie se tímto pojmem někdy označovaly krátké cestopisné filmy, které byly vytvořené ve společnosti bratří Lumiérů za účelem podání reálného svědectví o neznámých způsobech života.

Počátky f.d. bychom mohli datovat od 1. poloviny 20. století, kdy došlo, zejména díky tvorbě bratří Lumiérů, ke značnému rozvoji kinematografie a rozšíření i tohoto pojmu f.d. Což se potvrdilo v roce 1926, kdy byl v deníku The Sun publikován článek pojednávající o filmu Moana od amerického režiséra Roberta J. Flahertyho. Film byl označen za převratný a jeho autenticita zpracování byla charakterizována jako dokumentární. Další Flahertyho film s názvem Nanuk, člověk primitivní, který pojednává o každodenním životě Inuitů na drsném severu, představuje velice podstatný přínos ve vývoji f.d. Proto je Robert J. Flaherty společně s Dzigou Vertovem, významným ruským režisérem dokumentárních filmů, označován za otce f.d.

Mezi významné autory f.d. můžeme zařadit například Godfreyho Reggia nebo Franka Capru. Ze současných českých autorů je třeba zmínit Helenu Třeštíkovou, Filipa Remundu či Martina Marečka. Mezi nejvýznamnější f.d. patří Muž s kinoaparátem (1929), Nanuk, člověk primitivní (1922) či z těch modernějších Woodstock (1970) nebo Earth (2007).

Související pojmy: → film, → kinematografie, → festival filmový, → autenticita, → kamera skrytá, → metoda časosběrná, → film krátký.

L: GAUTHIER, Guy: Dokumentární film, jiná kinematografie. Praha : Akademie múzických umění, 2004; JANEČEK, Vít. Kapitoly z dějin světového a českého dokumentárního filmu. Přístup z: [1]; KŘÍŽKOVÁ, Lucie. Helena Třeštíková a její časosběrný dokument. Brno, bakalářská diplomová práce, 2008.

Jakub Záruba 3.3.2013

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Joe Angrešt, Zofka777